RECENZE: Kandidát na překvapení roku, Strážci Galaxie jsou ryzí zábava

Marvel's Guardians of the Galaxy, tedy Strážci Galaxie, rozhodně nepatřili mezi nejočekávanější hry konce letošního roku, o to příjemnějším překvapením však nakonec jsou. Jde o neskutečně zábavnou jízdu, která se svojí dotažeností může rovnat i playstationovým exkluzivitám.

Značka Strážci Galaxie působí v rámci rozsáhlého marveláckého univerza poněkud béčkově a spíše jen jako parodická odbočka. Její kořeny sice sahají až do 70. let minulého století, aktuální parta superhrdinů s nafoukaným hezounem Star-Lordem v čele však byla představena až v roce 2008. Kromě desítek komiksových sešitů už jsme se z jejího světa dočkali i dvou celovečerních filmů (a třetí je na cestě), a dokonce už i jedné videoherní adaptace (viz naše recenze).

Postavy mezi sebou neustále komunikují, i když jdou jen z místa na místo.

Na rovinu se přiznám, že rozhodně nejsem žádným velikým fanouškem této značky, a když ji vydavatelství SquareEnix během E3 představilo jako svoji nejambicióznější pecku pro letošní rok na úkor Tomb Raidera a Deus Ex, neubránil jsem se zklamání. O to větší překvapení je ovšem výsledek, Marvel’s Guardians of the Galaxy jsou fantastická záležitost, kterou by si měl zahrát každý, kdo má rád příběhové hry pro jednoho hráče.

Jde o zástupce žánru, který je dnes už bohužel velice vzácný – přímočarou „zážitkovku,“ videoherní obdobou hollywoodských blockbusterů. Její největší síla je v tom, že neobsahuje žádnou vycpávkovou vatu, která by uměle natahovala herní dobu. Ano, na rozdíl třeba od rozsáhlých světů od Ubisoftu zde může poměr cena/délka vypadat zoufale, ale je nutné si uvědomit, že celých těch přibližně 20 hodin nutných k dohrání (na nejtěžší obtížnost) se budete královsky bavit. Žádné toulání se po rozlehlém otevřeném světě, žádné grindování při honbě za lepšími statistikami, žádné nepovinně povinné vedlejší mise ani jiné zdržující mechaniky.

Strážci Galaxie přitom nedělají nic, co bychom už neviděli mnohokrát. Jde o klasickou akční adventuru, kdy na svět nahlížíte zpoza ramen hlavní postavy a přísně naskriptovanou cestou k cíli střídavě řešíte lehké hádanky a bojujete s nepřáteli. Samotné souboje přitom příliš povedené nejsou. Odehrávají se v menších arénách, nepřátelé toho vydrží až moc a celé se to poměrně špatně ovládá. 

Ptáte se, jak může být akční hra, která nemá zábavně zpracovanou akci, tak dobře hodnocená? Je to kvůli čtveřici postav, které vás po většinu času doprovází.

Grafika je skvělá ať už v detailech, tak i rozlehlých exteriérech.

Mezi hlavními hrdiny funguje unikátní chemie a oni prakticky po celou hru nezavřou pusu. Máme tu spoustu klasických neinteraktivních filmečků, které posouvají děj, mnohem důležitější pro celkovou atmosféru jsou však neustálé komentáře a vzájemné špičkování party kamarádů. V boji jsou ovládáni umělou inteligencí a jen čas od času lze použít jejich speciální dovednosti, zato při pobíhání po okolním světě jsou nenahraditelní. I klasické bloudění stereotypními chodbami vesmírných stanic díky nim nenudí, naopak působí nevídaně živě. Lehkou nevýhodou tohoto přístupu je, že vám občas nějaký ten vtípek uteče, a pokud navíc neumíte slušně anglicky, podstatná část herního kouzla vám bude odepřena. Stíhat číst titulky se totiž nedá.

Samotná akční část je paradoxně nejslabší částí této akční adventury.

Scénář hry zde nemá smysl řešit, sám o sobě není ničím výjimečným, důležité však je, že vás zavede do mnoha různých prostředí. Každá z šestnácti kapitol tvoří vlastní příběhový oblouk, což autorům umožňuje snadno měnit tempo hry. Někdy se pokocháte cizokrajným prostředím a řešíte environmentální hádanky, o chvíli později zase v nepřátelské základně podstupujete souboj za soubojem, za což jste pak zase odměněni téměř adventurním pobíháním po futuristickém městě.

Podstatnou částí zážitku je i skvělé technické zpracování. Grafika vypadá nádherně a od pohledu draze, ať už co se týče detailů tváří, tak i zpracování exotických světů. Na PS5 je výběr ze dvou režimů, a to klasických 60 FPS nebo na efekty bohatších 30 FPS, změna mezi nimi je přitom záležitost několika sekund, takže se dají podle potřeby přepínat.

Čestnou zmínku zasluhuje i bohatý soundtrack, který je složený z hitů 80. let. I když z kapel Kiss, Def Leppard nebo Mötley Crüe chytám osypky, musím uznat, že ke hře neustále pracující s nadsázkou to sedí na výbornou. Vedle metalových vypalovaček tu jsou pak i disco vypalovačky jako Wake Me Up Before You Go-Go, Take On Me nebo Relax, takže pokud je zrovna toto hudební období vaším šálkem kávy, můžete si přihodit pár procent k finálnímu hodnocení.

Soundtrack ocení spíše starší a zkušení. Mimochodem věděli jste, že píseň Relax je o análním sexu?

Písničky si můžete libovolně pouštět z rádia ve své lodi, která slouží jako jakýsi hub mezi jednotlivými misemi. Představte si něco jako miniaturní verzi Normandy z Mass Effectu. S každým členem posádky lze vždy prohodit pár slov a kabinu si zdobit sběratelskými předměty poschovávanými po herním světě. Jejich hledání je mimochodem jedinou věcí, co by vás snad mohla odvádět od přímého postupu dějovou kampaní, i tak jde jen o kratičké odbočky nenarušující jinak zběsilé tempo vyprávění.

Ne, Marvel’s Guardians of the Galaxy nejsou nijak objevnou hrou, která by se vám natrvalo otiskla do mozku. Naopak jde o ryze spotřební zážitek ve stylu třeba série Uncharted. Jenže kdo říká, že zábava musí být chytrá a obohacující? Podobných titulů, které nijak neplýtvají hráčovým časem, vychází v poslední době naprosté minimum, takže pokud ke komiksové předloze nemáte těžkou averzi (lehká averze nevadí, sám jsem příkladem), neměli byste si ji nechat ujít.