Originalita je prvek, který se ze všech herních žánrů v poslední době vytrácí. Tohle není zbytečný nářek, ale holý fakt. Důvodů je hned několik, ale mezi ty nejdůležitější patří důvody zištné (vydavatelé nejsou ochotni riskovat a utrácet peníze za něco nového a neosvědčeného), ale také důvody objektivní (tvůrci už mají v rámci žánru malý manévrovací prostor, respektive, hodně prvků už bylo alespoň jednou použito). A i když má tvůrčí tým snahu vytvořit něco skutečně originálního a navíc je podporován samotným vydavatelem, potřebuje ještě více než schopného designéra. Ptáte se, proč takový netradiční úvod ke hře, o níž jste pravděpodobně doposud neslyšeli ? Protože In Memoriam je od základu originální hra, respektive hříčka. To vše si postupně objasníme. Nejprve něco o pozadí vzniku hry samotné.
Tvůrci hry z francouzského týmu Lexis Numérique doposud vytvářeli pouze hry pro děti. Na svém kontě jich mají už 6 a všechny byly komerčně velmi úspěšné. Pravděpodobně však cítili potřebu vytvořit něco jiného – vážnějšího a proto se pod vedením hlavního designéra Erica Viegnota pustili do In Memoriam. In Memoriam rozhodně není hra pro děti ani pro slabší povahy, nýbrž thriller, navíc thriller internetový určený pro PC, tak i Mac. Díky benevolenci společnosti Ubisoft měli tvůrci naprosto volnou ruku ve všem a využili toho dokonale. 
Ovšem dokonale v tom smyslu, že zrealizovali své plány, přání a představy, ale zapomněli při té vší originalitě a inovátorství na samotnou podstatu hry – magickou hratelnost.
Projekt In Memoriam by se dal charakterizovat jako thriller složený z mnoha miniher, jejichž postupným plněním se odhalují nové a nové fáze příběhu v podobě filmových sekvencí, jež běží v miniaturním okně. Rovnou varuji příznivce klasických adventure her, aby se této hře zdaleka vyhnuli. S adventurou má IM společného pramálo – snad jen několik puzzlů. Ale to je tak vše. In Memoriam – ačkoli se to nezdá – nelze označit ani za detektivní hru. Samotného vyšetřování je zde v poměru k minihrám opravdu málo. Nabízí se tedy otázka, pro koho je vlastně hra určena.
Příběh je nedílnou součástí prakticky každé hry. Někde hraje menší a jinde větší roli. A v některých titulech je na příběhu postavená celá hra, což je případ In Memoriam. Zápletka je následující:
Vše se točí okolo zkušeného novináře Jacka Lorskiho a jeho spolupracovnice Karen Gijman. Oba dva se několik měsíců věnovali vyšetřování záhadné série vražd a sebevražd, které se odehrály v několika zemích po celé Evropě včetně Francie, Řecka, Itálie, Anglie a České republiky. Vyšetřování je zavedlo do všech těchto států a zdálo se, že na něco přišli. Právě v ten moment se odmlčeli. Do kanceláře společnosti, jíž Jack spoluzakládal pak přišel záhadný CD-ROM, který se tvářil jako hra. Ve skutečnosti to však byl klíč k nalezení obou zmizelých reportérů a k odhalení celého případu. Autorem je tajemný Phoenix - vrah, jehož psychologický profil o něm prozrazuje chladnou vypočítavost, ale také různé úchylky a překvapivě i logické myšlení, o čemž se ostatně během hry přesvědčíte sami.
Výše zmiňovaný CD-ROM je plný hádanek, vodítek, odkazů a nedokončených myšlenek, jejichž zkompletování vede k vyřešení záhadného zmizení obou reportérů.
CD ROM je také jediná část celého projektu, která by se dala nazvat hrou. Je koncipován do několika - konkrétně 6 – částí, z nichž každá obsahuje určitý počet puzzlů, akčních miniher, či hádanek to vše vyvedené ve flashi (Macromedia Flash). Odměnou za vyřešení hádanky či dohrání minihry je pak informace, podstatná pro řešení dalších miniher a ve většině případů (ovšem ne vždy) 
také video, v němž je odhalena další část celého příběhu a průběhu pátrání Jacka a Karen.
Akční minihry odpovídají naturelu celé zápletky a povaze šíleného Phoenixe – tzn. mají šílený námět a jsou doprovázeny zvuky, jež by mnohé přivedly přímo před brány bohnického Sanatoria. Ve svém jádru se však jedná o přepracované jednoduché hry, jakých jsou na internetu tisíce jako například Pac-Man, Marble Drop, Robotron a další. O moc lépe na tom na tom nejsou ani puzzly a hádanky. Logické myšlení není pro vyřešení většiny z nich v žádném případě zapotřebí. Obvykle stačí indicie poskytnuté Phoenixem zadat do internetového vyhledavače (Google) a pak prohledat několik prvních stránek, které vyhledavač předloží. Obvykle však stačí kliknout na úplně první vyhledanou stránku, kde najdete vše potřebné. Autorům je nutné přičíst k dobru, že spoustu těchto stránek sami vytvořili a ačkoli jsou fiktivní, působí zcela reálně. V mnoha případech však využili i informací na stránkách, které se jejich projektu ani trochu netýkají.
Vyhledávání informací však není jediná činnost na internetu, kterou bude třeba při hraní In Memoriam provádět. Tou další je totiž komunikace s fiktivními osobami, které se také jakoby pokouší tajemství únosu obou reportérů odhalit. Komunikace s nimi probíhá skrze regulérní emailový chat, který je nutné zadat při registraci na začátku hry. Je třeba přiznat, že tato rádoby komunikace dodává hraní jistý pocit reálné účasti na vyšetřování. Ale jsou to jenom chvilkové záchvěvy mající jepičí život. Snaha se tvůrcům rozhodně upřít nedá, ale realizace originálních nápadů se ve výsledku příliš nevyvedla.
Herní doba se pohybuje okolo 15 hodin čistého času s tím, že dalších několik hodin bude hned na počátku nutné věnovat pochopení základních principů a orientaci v absolutně nesrozumitelném uživatelském rozhraní. To je sice zpracováno efektně, ale bez jakéhokoli logického uspořádání. Obtížnost hádanek je mizivá a platí zde jedno pravidlo. Pokud se zaseknete či vám něco nebude zcela jasné, vezměte indicii a vyhledejte ji v Googlu. Řešení svého problému budete znát do několika minut. Bohužel to takhle nejde udělat s akčními minihrami. Ty je třeba absolvovat poctivě všechny, což při jejich nedokonalosti není zrovna ten pravý herní zážitek. Ještě ke všemu mají některé minihry více úrovní se zvyšující se obtížností a díky ne příliš rychlému flashi je tak jejich hraní občas spíše trápením.
In Memoriam je zkrátka rozporuplná hra. Původní nápad a koncept je nadmíru originální. To se ostatně dá říci i o zpracování celé hry ve flashi. Originální se však v tomto případě nerovná zábavný. Pokud vás ovšem enormně baví prohledávání stránek na internetu, sledování videa v malém okně, hraní rozličných, povětšinou iritujících miniher a řešení špatně navržených hádanek a puzzlů, tak veškeré mé výtky ignorujte a okamžitě si běžte hru koupit – nebudete litovat. Není vyloučeno, že tajemná zápletka a občasný pocit realismu může chvíli připadat přitažlivý, ale věřte, že tento pocit brzy vyšumí.
In Memoriam rozhodně není první pokus o vytvoření hry úzce spojené s internetem. Mnohým se při hraní jistě vybaví vynikající špionážní hra/thriller SpyCraft: The Great Game, či bláhový pokus EA o internetovou hru Majestic, který totálně zkrachoval. A podobně ve výsledku dopadá i In Memoriam. Je to zkrátka zajímavý nápad, který nebyl dotažen do zdárného konce. Nicméně jedno pozitivum by se našlo. Tvůrci jsou na půli cesty. Pokud vytrvají a nadále se budou snažit o něco originálního, neotřelého a přidají k tomu navíc hratelnost, tak snad příště uspějí. Přejme to jim i sobě.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
