Není tomu tak dávno, co jsme si vzali na paškál podivnost jménem Unlimited Saga. Toto RPG, ač vypracováno stylovou grafikou, zdaleka nedosáhlo ni průměrných hodnot díky několika podstatným mouchám. Disgaea: The Hour of Darkness sice patří do podobné škatulky „stylových“ anime počinů, avšak nabízí přesně to, co výše jmenovanému titulu chybělo, a ještě přidává vrchovatou měrou mnoha originálních pochutin pro RPG pozitivní pařany…. Ale začněmež pěkně popořadě!
První a nejpodstatnější položkou v této recenzi budiž „STYLOVOST“. Ano, úmyslně jsme tento pojem vypíchli velkými písmeny, neboť dosahuje vpravdě odvážných rozměrů. První, čeho si už při úvodních obrazovkách každý hráč jistě všimne je neuvěřitelně přebarvená a dětsky laděná grafika (a barvy se opravdu smějí!) Také se těm protřelejším z vás okamžitě vybaví nějaký ten novější handheld (konkrétně se vám při prvním koketování s Disgaeou vybaví GameBoy Advance…). To už nebude jen díky pestrobarevným eskapádám, ale též kvůli způsobu provedení dialogů, kdy se z levého a pravého okraje obrazovky „přisouvají“ 2D plošní protagonisté, chrlí jednu komiksovou bublinu za druhou a jejich emoce nejsou indikovány složitým motion-capture, nýbrž změnou jednoho framu… A poslední asociace s příručními konzolemi vyvstává při uzření bojové arény - krychlové útvary, vršené na výšku,
stylově vykreslené postavičky viděné z boku, příkazové okno - to už tu nesčíslněkrát bylo… Navíc na výkonnostně slabších mašinkách. Proč by tedy majitele relativně nadupané PS2 měl zajímat tento závan grafické prehistorie v době nevídaných optických eskapád, úžasných multimediálních animací či zvukově nedostižných kreací?
Jedním z hlavních důvodů pro pořízení téhle hry je příběh, jenž kráčí ruku v ruce právě se zmiňovanou STYLOVOSTÍ. Nečekejte hned epické a citové zážitky z Final Fantasy VII; ne; to byste byli na úplně jiné koleji. Disgaea je totiž napsána velmi rafinovaně - tak, aby zaujala všechny věkové vrstvy pařanské obce. Nesoustředí se tak jen na emociálně laděné a duchovně vyspělejší hráče (ať to zní našim PCčkářským kolegům sebepodivněji - nejsme jen tupí bastleři, co se děsí náročnějších her…). Příběh se zpočátku některým z vás bude zdát příliš dětinský. Kdo by se taky zhlédl v počátečním jankovitém chování nedospělého démona Laharla či v pubertálních výjevech přítelkyně Etny a jejích sešívaných tučňáků? Ne, nebojte se, to není delirium tremens, to je prostě Disgaea. Ponejprv jsem vcelku nemohl strávit ani jednoho z hlavních hrdinů, obzvlášť naprosto úchylný dabing s přehrávanou intonací. Jenže čím více jsem se ponořoval do pozvolna se odvíjející dějové nitky, na níž se začaly nabalovat další a další vlákna, počala se mi tato hra nenápadně stěhovat pod kůži. Po pár odehraných hodinách jsem se už častokrát
přistihl jsa řehnící se nad vtípky trucovitého démona a jeho dalších přátel, vtipných a občas až morbidních poznámek residentů Laharlova sídla či při komicky působících snahách prapodivných nepřátel a bossů (první větší enemák honosící se jménem Dark Adonis je Laharlem přejmenován na Mid Bosse, což jej naprosto vyvede z míry a nebetyčně urazí...). Po první návštěvě z nebes, vzhledem nedospělé a citově exhaltované andělské Flonne, se do virtuálního dobrodružství pomalu začnou vkrádat hlubší myšlenky o lásce a nesnášenlivosti, o pokoře a odporu, předsudcích atp. Hra nepřestává ale prokládat vážná témata ujetým humorem a děj stále graduje. Jeden by nevěřil, jak může něco tak prapodivně japonského zapůsobit na evropskou náturu a oslovit…
Dalším z neprotřelých a neuvěřitelně propracovaných důvodů vaší ctěné pozornosti jsou samotné herní principy. Vše působí navenek jednoduše, ale toto zdání klame. Základnou pro vaše snahy se v této hře stává Laharlovo sídlo. Zde je několik důležitých lokací - začneme portálem. Ten je vlastně teleportačním zařízením, sloužícím k přemísťování vaší skupinky po různých světech a jejich částech. Žádná složitá mapa, jen obrázek a okénko s názvy lokací. Prosté, leč příjemně účelové. Odtud se posouváte v příběhu - jeden svět složený z povětšinou čtyř levelů znamená jeden chapter v příběhu.
Další velmi zajímavou místností je tzv. dark assembly - originální záležitost, určená hlavně ke tvorbě nových postav. Zde si můžete libovolně naroubovat démona dle vlastních požadavků. Každá rasa a povolání mají různé statistiky, schopnosti či stupeň zručnosti s různými typy zbraní… Tolik prostoru pro experimentování bere dech - když si spočítáte variace rasa x povolání x typ zbraně x atributy, bude se vám jistě točit hlava. Nejen tvorbou postav se ale budete v Dark Assembly zabývat. Zde totiž sídlí i parlament (!!!), který vám bude schvalovat či zamítat různá vylepšování vaší životné úrovně. To si třeba takhle necháte odhlasovat lepší zboží v obchodech, zvýšení daní, speciální statistické úkony atp. A když neprojdete hlasováním, můžete ty darmožrouty zkusit donutit násilím - zkrátka vtrhnete do místnosti a začnete páprdy rázně častovat pořádnými ranami po jejich prosezených hýždích (kdyby to tak šlo v reálu, že?). Originalita ale ani zde zdaleka nekončí…
Item world, čili svět předmětů jest dokonalým místem pro vylepšení vašeho zbrojního parku. Teorie vypadá asi takto - vlezete do místnosti, vyberete předmět dle vašeho gusta (třeba bronzový meč) a vstoupíte do mikroskopického světa jeho částic, vypodobněných enemáky. Zde se musíte prokousat několika levely (dle raritní hodnoty věcí stoupá obtížnost); pokud přežijete a cestou sejmete ještě nějaké ty důležité postavičky (specialisté), zvýší se level a rarita vylepšovaného předmětu. Zní to velmi podivně, ale praxe se tímto stává velmi zábavnou a strategicky přitažlivou (tuny kombinací a postupné upgradování).
V každé bojové základně nesmí chybět lazaret. Zde si vylížete za mírný poplatek (v boji utržené děngy) svá zranění, a když tomu tak budete činit častěji, můžete si vyzvednout u sympatické sestřičky zajímavou cenu (ne; ne to, na co teď většina z vás myslí!!!).
Nu a posledním zajímavým místem je klasický Item shop. Je to obyčejný krámek s předměty nutnými do vaší bojové výbavy. I zde se ale děje něco atypického (to by ostatně nebyla Disgaea). Při každé koupi se vám zvyšuje ukazatel tzv. Customer Ranku a vy tak dostáváte lepší ceny. Každý další díl Customer ranku též umožňuje hlasování ve zmíněném parlamentu pro uvolnění trhu s nelegálními zbraněmi.
Teď, když jsme si popsali jednotlivé místnosti naší rezidence, vrhneme se na jádro pudla - bojový systém. Jak jsme se již několikrát zmínili, Disgaea je tahovou strategickou RPG hrou. V praxi to znamená, že na počátku kola rozmístíte své postavy, uskutečníte jejich rozmístění na ploše, zadáte povely a pak to celé spustíte. Po splnění všech vašich povelů následuje tah nepřítele atd. Protože pole, na němž se vždy bojuje je 3D, musíte používat různé vychytávky, jako je např. příkaz lift a throw. To před překážkou prostě zvednete kámoše ze země a vrhnete jej požadovaným směrem... Nebo na vyvýšená místa musíte pouze střílet; zbraně pro střet tváří v tvář zde nemají šanci. Příkazy jsou následující: move, attack, special
(speciální komba, kouzla, dovednosti), lift, defend, item, equip, status. Z tohoto výpisu vám musí být jasné, oč jde. Další samozřejmostí jsou různé elementy útoků a kouzel (jedy, paralýzy, pomatenost, atp.).
Velmi zajímavou herní vložkou, mnohdy neuvěřitelně otáčející bojové štěstí, je přítomnost tzv. geo symbolů. Každá z těchto krystalických pyramidek způsobuje určité vlastnosti pro jí odpovídající barevná políčka, vyskytující se po herní ploše (zvýšení útočného či obranného čísla, neschopnost magických úkonů, zvedání, nesmrtelnost ad.). Můžete těchto featurek využít pro vlastní prospěch, ale také můžete symboly zničit. To se hodí obzvláště pro zvýšení experience na konci boje - krystaly totiž vybuchují na všech ploškách své barvy a občas způsobí mezi sebou i řetězovou reakci, čímž způsobí velmi nepříjemnou zdravotní újmu všem zúčastněným.
Pravidla pro výhru jsou jasná - pokud přežije byť jen jediná postavička z vašeho mužstva a všichni nepřátelé jsou anihilováni, nastane rozdělení experience a hurá zpět do hradu! Každý z levelů si můžete střihnout kolikrát chcete, což je samozřejmě nutné pro přípravu na těžší protivníky.
O grafické stránce této hry jsme si už „povídali“, musíme se tedy smířit s anime
xichtíkem, množstvím barev a 2D postavičkami s jednoduše rozanimovanými pohyby. Kouzla a speciální útoky jsou doprovázeny zajímavými světelnými efekty (které se stávají jediným důkazem výkonu použité konzole). Nicméně oproti Ultimate Saze vše působí pestřeji, neopakují se zde lokace a jednotlivé země společně s levely se mění odpovídajícím způsobem podle prostředí… Navíc i arény jsou provedeny o třídu lépe (v Saze pouze jedna plocha) a díky volně pohyblivé kameře umocňují 3D prostředí. Všechny nedostatky a podobnost s grafikou PSX titulů se díky propracovanosti a stylovosti dají jistě prominout.
Ozvučení je také o několik tříd lepší než v Unlimited Saze. Dialogy jsou téměř všude profesionálně namluveny (je nutné si na ně zvyknout…), hudba svými jednoduchými nápěvy chytí a nepustí. Bojové výkřiky, zvuky zbraní a hlavně kouzel se také pohybují nad průměrem.
Jak bychom si to tedy shrnuli, herní přátelé? Disgaea je originálním počinem, který o několik tříd předstihl své předchůdce a konkurenty. Díky naprosto ojedinělým prvkům, dokonale gradující a časově náročné hratelnosti či neuvěřitelné komplexnosti bojů se stává pro mne osobně strategickým tahovým RPG číslo jedna a předstihuje prozatímního favorita, dlouhodobě držícího zlato ještě z předešlé platformy - Final Fantasy Tactics. Pro všechny znalce žánru se tak stává jednoznačnou nutností ke koupi a můžeme děkovat producentům, že na tento skvost narazíme i zde, v evropských končinách. Je to prostě raritka jak poleno!
|
| Disgaea: The Hour of Darkness | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
