Call of Duty 4: Modern Warfare

Druhá světová válka je již pasé, a proto budeme tentokrát bojovat v moderním konfliktu. Jedná se ale o změnu k lepšímu?

Call of Duty 4: Modern Warfare

Série Call of Duty má za sebou opravdu již hodně. Vystřídala toho přitom za celou dobu své existence opravdu hodně v mnoha ohledech. Od lokalit, ve kterých se odehrávala, po platformy, na které vycházela. Pokaždé však pojednávala o tématu druhé světové války. Se čtvrtým dílem je tomu ale jinak. Zapomeňte tedy na zabíjení nacistů historickými zbraněmi. Tentokrát se vydáme na Střední Východ, kde teroristé spřádají plány na ovládnutí světa. To by tu ale nesměly být britské jednotky S.A.S. a americké námořnictvo, které samozřejmě nenechá nastalá situace chladnými.

Aby vám šlo hraní hezky od ruky, tak budete mít k dispozici ty nejmodernější zbraně.

Minulý řadový díl byl sice určen exkluzivně pro konzole, ale jeho kvalitami jsme vyloženě nadšeni nebyli. Přeci jenom jsou kvalitativní standardy celé série někde jinde. Na čtvrtém díle konečně opět pracují tvůrci původních dílů a i každý malý pařan přece ví, že lepší Call of Duty dělají Infinity Ward než Treyarch.

Změna celého tématu má samozřejmě na hru obrovský vliv a již teď vás můžeme uklidnit, že opravdu ten nejlepší. Základ hry přitom zůstal stejný, takže zjednodušeně řečeno hrajete to staré dobré Call of Duty, které je nyní ještě lepší, hezčí a svižnější. Druhá světová je fajn, ale přece jenom jsme jí v rámci CoD viděli již v několika podobách a vyčpělost již nějaký ten pátek visí ve vzduchu. Ne, že by moderní konflikt bylo bůhvíjak originální téma, ale v podání Infinity Ward je to změna s velkým Z.

Fiktivní konflikt dal tvůrcům prakticky neomezenou ruku a spojenectví ruského teroristy s muslimskými extrémisty není na oko špatné. Podíváme se tedy hned do dvou zemí, z nichž je každá na pohled naprosto odlišná. Pozadí pro boj je dobré a věrohodné, přičemž jako kulisa funguje na jedničku. Pokaždé se jedná o do detailu propracované lokace, které jsou v drtivé většině případů i značně interaktivní. Navíc rozhodně nejsou identické a tato unikátnost prostředí dodává hře hodně. To samé náplň misí. V rámci FPS se jedná víceméně o standard, ale to neznamená, že by to bylo špatně. Budete obsazovat nepřátelské pozice, zachraňovat rukojmí, naváděcími raketami likvidovat vrtulníky i tanky, střílet ze statického kulometu, umístěného na náklaďáku nebo bombardovat nepřátelské pozice.

Že to zní skvěle? No samozřejmě to skvělé je a nudit se při hraní singleplayeru opravdu nebudete. Kromě nonstop akčních pasáží zde narazíte i na ty, ve kterých budete muset zůstat skryti. Pokud ale obracíte oči v sloup, tak vězte, že nemusíte. Tyto části hry do celku zapadají a na rozdíl od jiných her rozhodně nepůsobí jako pěst na oko.

Singleplayer je tedy naprosto strhující záležitost, které lze vytknout jen délku.

Aby vám šlo hraní hezky od ruky, tak budete mít k dispozici ty nejmodernější zbraně, jež vyjmenovávat je naprosto zbytečné. Vše známé a chtěné tu naleznete a kromě toho i několik klasických zástupců moderní techniky jako noční vidění atd. Zbraně můžete nést standardně dvě, a tak vám na bojišti nezbude nic jiného, než si pořádně promyslet, se kterou se nakonec vydáte dál.

Sedni, lehni, nekousej!

Jedni z nejzajímavějších nepřátel, se kterými se ve hře setkáte, jsou psi, a to jak ti vycvičení k zabíjení, tak ti divocí. Půjdou vám po krku a to doslova. Od věci tak není je zabít ještě dříve, než se k vám dostanou. Poté vám totiž vyskočí na obličej a vám již zbývá jediná záchrana, kterou je rychlé zmáčknutí pravé analogové páčky, jinak se můžete rozloučit s neporušeným hrdlem a zároveň s vlastním životem. Jedná se o zajímavou a adrenalinovou vsuvku do celé hry.

Linearita je věc, která se s celou sérií nese od jejích počátků. Neodpustíme si však dodat obrovské ALE. Linearita zde je, ale prostě je podána tak, že vám ani vadit nebude. Jistě, když se vydáte určitou cestou a spřátelený voják před vás položí ostnatý drát a zařve: „Vydej se tudy!“, tak se neubráníte úsměvu, ale celkově je zmiňovaná linearita mnohem méně nápadná. Dokonce narazíte i na velké lokace, ve kterých se libovolně můžete projít, což je jednoznačná změna k lepšímu. Sice se stejně nakonec budete muset vydat jedním směrem, ale co, v životě jde také vše kupředu a ne zpět. K určení směru slouží vždy kompas s označeným cílem. Pokud vás zajímá, jestli budete na bojišti shánět lékárničky k ozdravování, tak vás můžeme ujistit, že nikoliv. Každému vojákovi totiž přece stačí pár vteřin na zotavení, že? Singleplayer je tedy naprosto strhující záležitost, které lze vyloženě vytknout jednu jedinou vadu, kterou je její délka. Na střední obtížnost není problém dohrát čtvrtý díl CoD za 5-6 hodin, což je opravdu málo. Zvláště když je herní délka u konkurenčních titulů i předchozích dílů dvojnásobná.

Nedílnou součástí předchozích dílů byl multiplayer a tentokrát tomu samozřejmě není jinak. Na rozdělené obrazovce, po system linku, nebo online. Hrát lze všelijak, protože v tomto směru nabízí čtvrtý CoD opravdu nepřeberné množství možností. Online hra po Xbox Live toho opravdu nenabízí málo. Jejím stěžejním bodem je systém hodností, které budete získávat za utržené zkušenosti. Podle toho se vám odemkne přístup i k dalším režimům, které je možno hrát. Za každého zastřeleného protivníka prostě získáte body, které se automaticky uloží do vašeho profilu a přímo ve hře pak budete za úspěšné hraní odměňováni také. Za tři zastřelené protivníky získáte radar, který napoví o pozici nepřátel, za pět zastřelených pak leteckou podporu a za sedm kulometnou palbu z vrtulníku. Jde v podstatě o super power-upy v seriózním podání. Po dostatečném získání zkušeností navíc budete moci získat vychytávku, námi nazývanou poslední výkřik - při úmrtí budete moci ještě pistolí zastřelit svého vraha nebo upustit granát. Proč se přece vydat na cestu do pekla sami? Přidáme-li k tomu všemu zmiňované zbraně a perfektní a velké arény, tak nám nezbývá než zvednout oba palce.

Na závěr jsme si nechali slovo o technickém zpracování. To je opravdu perfektní a vytýkat mu také nic nebudeme. Grafika je pohledná, detailní a je radost na ni pohledět. Dohled je také stoprocentní a zejména některé efekty jsou prostě boží. Například částicové efekty po dopadu střel na některé objekty nebo vlnění vzduchu pomocí pixel shadingu. Prostě nádhera. To samé lze říci o hudbě a zvucích. Většina zbraní zní skvěle, stejně jako výbuchy a řev spolubojovníků.

Call of Duty 4: Modern Warfare je tedy hrou, kterou si nesmí nechat ujít žádný fanoušek akčního žánru. Dalších slov asi netřeba.

Hezky pomalu

V singleplayeru narazíte na několik situací, ve kterých dojde na populární zpomalení času. Ne že byste viděli létat kulky vzduchem, ale prostě budete mít po danou dobu najednou více času na akci. Jedná se také o příběhové vsuvky, které se poprvé v sérii objevují. Narazíte i na takové, ve kterých plyne čas normálně, ale příběh se posunuje mílovými kroky. Docela změna oproti minule, že?