Broken Sword 4 - The Angel of death

Původně plánovaná trilogie se rozrostla o nového sourozence. Dokáže se prosadit v tvrdé adventurní konkurenci těchto dnů? Čtěte v naší recenzi + VIDEO STREAM!

Návrat legendy. Odpusťte, že jsem to nejdůležitější prozradil na samotném začátku recenze, ale nač chodit kolem horké kaše. Broken Sword je zpátky v plné síle a já můžu směle říct, že doba adventurního temna je u konce. Pro Vaší lepší představu – jsou 4 hodiny ráno a po dvou dnech tuhé pařby jsem smutně dokoukal závěrečné titulky. I to je jedno z poznávacích znamení skutečně perfektní hry – místo radosti z další dohrané hry, se dostaví smutek, že už je konec.
Představovat někomu Broken Sword je doufám zbytečné. První díl vyšel již před deseti lety a okamžitě se stal obrovským hitem. Nedlouho poté byl následovaný prakticky totožným druhým dílem, nikdo si ale na vzájemnou podobnost nestěžoval – proč měnit něco, co je tak úspěšné. Proto byl pro mnohé třetí díl překvapením. Designér hry, Charles Cecil, prohlásil klasické point’n’click adventury za mrtvé a natěšeným hráčům předvedl svůj pohled na budoucnost žánru. Mnoho lidí to samozřejmě naštvalo, dokonce jsem někde zaslechl i přirovnání k Sokobanovi s příběhem. Ale ať si říká kdo chce co chce, i třetí Broken Sword byl výbornou hrou. Tento díl měl být zároveň poslední, nakonec se však ukázalo že i tak brilantní mozek, jako je ten Cecilův, se může mýlit. Point’n’click adventury nejsou mrtvé a původně zamýšlená trilogie je nyní obohacena o čtvrtý díl a George Stobbart proti své vůli znovu zachraňuje svět.

VIDEO

Nefunguje vám přehrávač? Klikněte zde pro přímý odkaz

"První úkol je tedy jasný – dostat se z obklíčení a najít nějaké klidné místo, kde by Anna Marie mohla vysvětlit, proč je pro gangstery tak důležitá. "

Hra se odehrává přibližně rok po skončení třetího dílu. George pověsil novinářské řemeslo na hřebík a se svým kamarádem Virgilem si založil malou právnickou firmičku. Nevede se mu však nijak skvěle – firma sotva živoří, na stole se hromadí nezaplacené složenky a práce se mu po tolika prožitých dobrodružstvích zdá nudná. To vše však najednou skončí, když do kanceláře vpadne mladá dívka s žádostí o pomoc. Než se překvapený Georgie stačí rozkoukat, na dveře již klepou mafiáni. První úkol je tedy jasný – dostat se z obklíčení a najít nějaké klidné místo, kde by Anna Marie (tak se krásná blondýna jmenuje) mohla vysvětlit, proč je pro gangstery tak důležitá. Jistě Vás nijak nepřekvapí, že opět půjde o prastarý dokument s mapou k templářskému pokladu. Příběh je tedy klasický, zase odhalujeme strašlivé spiknutí mocných, majících v plánu zničit celý svět, přesto je to opět zábavné, i když je od začátku jasné, jak to dopadne. Sice už mi poslední dobou templářské téma leze krkem skoro tak jako Pán prstenů, podezřívat autory z vypočítavosti a touhy svést se na módní vlně nelze, vždyť k této sérii patří již od samých počátků.
Návrat k tradicím je vidět i na všech ostatních částech hry. Autoři z Revolution software zanechali svých inovativních ambicí a vrátili se s tradiční adventurou. Přestože je hra opět 3D, žádný praktický dopad na hratelnost to nemá. Sice svojí postavu můžete ovládat na klávesnici, ale není žádný důvod proč to dělat, jelikož léty prověřené ovládání myší je prostě lepší. Klávesnici jsem používal jen když se postava zasekla o nějakou překážku, to se však díkybohu stávalo velice zřídka. Odpadly i nenáviděné akční sekvence a na všechno je dostatek času.
Při svém putování se opět podíváte po celém světě. Přes New York, Turecko, Arizonu až do Vatikánu. Všude na Vás čekají neodolatelné NPC postavy. Rozhovory byly vždy jednou z nejlepších vlastností této série, a ani čtvrtý díl není výjimkou. Každá postava je perfektně namluvena (George opět dabuje skvělý Rolf Saxon, Nicol má tentokrát hlas nový, avšak její sladké Žorž, je pořád stejně sexy, jako dříve), mimika postav je perfektní (i když k Half Life 2 má stále daleko) a všechny dialogy jsou plné humoru. Setkáte se dokonce i s některými postavami z předešlých dílů (Duane), o některých padne alespoň zmínka (O’Harra, Lobineau), ale i mezi novými se vyskytuje pár nezapomenutelných jedinců. Nejzábavnější je asi věčně namol opilý bezdomovec Archie, jehož hlášky mě několikrát opravdu rozesmály. Pozadu samozřejmě nezůstává ani George, který svými cynickými poznámkami zlehčuje jinak vážně pojatý příběh.

"Rozhovory byly vždy jednou z nejlepších vlastností této série, a ani čtvrtý díl není výjimkou."

Nejdůležitější ale je, že se to pořád stejně dobře hraje! Všechny úkoly jsou přísně logické, žádné používání všeho na všechno tedy není nutné. Přesto je hra na dnešní poměry docela těžká, pokud jste ale dohráli některý z předchozích dílů, není se čeho obávat. Žádná sviňárna jako byl v prvním díle agresivní kozel, na kterém se zasekl snad každý, se nekoná. Pokud se Vám i tak povede zakysnout, nabízí hra perfektní systém nápovědy. Na oficiálních stránkách je velmi dobře zpracovaný návod, který Vás jemnými narážkami přivede na správnou cestu. Navíc je lehce interaktivní, nehrozí tedy, že byste si omylem přečetli nechtěnou informaci a zkazili si tak zážitek ze hry. Hra samozřejmě obsahuje i několik puzzlů, jež budou výzvou i pro zkušenější hráče. Nejpovedenější jsou hackovací minihry v nichž máte za úkol propojit všechny servery světelným paprskem za pomocí několika zrcadel. To co ze začátku vypadá jako lehoučká hříčka se ke konci změní v opravdové peklo. Tomu pocitu, když se po půlhodinovém zkoušení konečně naboříte do cizího počítače se ale jen tak něco nevyrovná. Pokud bych to měl srovnat s podobnou minihrou v nedávném Dreamfallu je BS4 jasným vítězem.
Technické zpracování je profesionální i když zde se již několik mušek najde. Grafika je poněkud rozporuplná, všechny postavy jsou vymodelované na jedničku zato prostředí někdy znatelně pokulhává. Některé místnosti působí poněkud prázdně a chladně, to je ale dáno přechodem do 3D.

Největší chybou je vysoká hardwarová náročnost, na mé sestavě (3GHz, 1024 MB Ram, GeForce 6600 GT) se hra občas nepříjemně zpomalila, naštěstí to u adventury není až takový problém i tak si ale myslím, že spousta hráčů by uvítala staré dobré 2D kreslené zpracování. Zvuková stránka za tou vizuální nijak nezaostává, o dabingu již byla řeč a hudba se taktéž povedla.
Bohužel, nic na tomto světě není dokonalé, a ani Broken Sword 4 není výjimkou. Když pominu hardwarovou náročnost, zůstává ještě několik nepříjemných chyb. Velmi mě štvala nemožnost přeskakovat dialogy a enginové filmečky. Pathfinding postav je někdy docela zběsilý a občas se o něco zasekávají, nejvíce ale zamrzí docela velké nelogičnosti v příběhu. Například pro vstup do paláce v Istanbulu potřebuje George speciální průkaz, jehož výroba zabere poměrně dost času. Když se Vám konečně povede dostat dovnitř, poněkud zamrzí, že Anna Marie žádný průkaz nepotřebovala a bez problémů prošla s Vámi. Stejně jako složité získávání vstupního hesla od zajaté recepční – ve skutečnosti by asi stačilo, kdyby ho skrz dveře zakřičela.

Klady a zápory

Klasická hratelnost
Dialogy
Příběh

Obtížnost
HW nároky

Také obtížnost někomu pravděpodobně nesedne, přeci jen většina dnešních hráčů už není zvyklá u her dlouho přemýšlet a pokud se stane, že nevědí jak dál, hru znechuceně odinstalují.

"Pathfinding postav je někdy docela zběsilý a občas se o něco zasekávají, nejvíce ale zamrzí docela velké nelogičnosti v příběhu."

Takže podtrženo, sečteno: Broken Sword 4 vypadá přesně tak, jak všichni fanoušci doufali. Pokud jste milovali jakýkoli předchozí díl, bude se Vám líbit. Určitě se vynoří nějaký chytrák, který bude tvrdit, že už to není ono a že dříve všecko bylo lepší. Nevěřte mu – je to pořád stejná zábava. (Někdy mě až překvapuje, kolik staromilců a rádoby pamětníků se zabývá tak moderním odvětvím jako jsou počítačové hry, ale to sem nepatří.) No a pokud jste Broken Swordy nikdy nehráli, doporučuji začít od prvního dílu – i v dnešní době má tato poctivě ručně kreslená hra co nabídnout. A až po několika měsících dohrajete první tři díly, sáhnete bezpochyby i po čtvrtém.