Art of Murder 2: V New Yorku řádí vyšinutý vrah

Nový titul lze ve stručnosti shrnout několika slovy – kopie, zmatek, nedotaženost, nuda.

Art of Murder 2 | foto: pro iDNES.cz

Je to teprve rok, co se do povědomí hráčů adventur dostala začínající agentka Nicole Bonnetová. Ta dokázala, i přes svou nezkušenost, téměř sama vyřešit záhadnou vraždu svého policejního parťáka a rozplést složité tajemství motající se kolem mayských artefaktů. Během své „herní pauzy“ Nicole nezahálela, stala se pevnou součástí vyšetřovacího týmu FBI. Všichni ji konečně berou jako sobě rovnou. Navíc, konečně dostala přidělený velký případ…

V New Yorku se v posledních týdnech dějí záhadné věci. Po okolí řádí vyšinutý vrah, který má na svědomí několik, na první pohled náhodně vybraných, obětí. Pro zvláštní okolnosti vražd i zanechaných stop po okolí se mu začalo říkat „loutkař“. Své oběti totiž vždy po usmrcení pověsí za speciální lana a usměrní je do zvláštních pozic, takže mrtvá těla vypadají jako marionety.

Kromě toho vždy na místě činu zanechá malou figurku panenky oblečenou ve stylu 18. století, z dob Velké francouzské revoluce. V současné době se podobně rituální vražda odehrála také v Paříži a Nicole je svým šéfem vyslána zkontrolovat, zda se jedná o stejného vraha či zda se jen někdo z místních nenechal inspirovat.

Agentka Nicole Bonnet - profil

Narodila se v malém městečku Hillsville v jihozápadní Virginii. Její otec pracuje jako mechanik, matka je architektkou. Nicole se už od školy zajímala o psychlogogii a filozofii. I proto se rozhodla pro studium na filosofické fakultě University of Virginia v Charlottesville. Největší vliv na výběr povolání měl její strýc, který byl jakožto agent FBI zabit při akci v roce 1995. Těsně po ukončení školy Nicole nastoupila jako zaměstnanec do kongresu ve Virginii, v roce 2005 se stala zaměstnankyní FBI, trénink na profesionální agentku ukončila v Quanticu o rok později.

Takhle nějak začíná přímé pokračování titulu Art of Murder – FBI Confidental, tentokráte nesoucí podtitul The Hunt for The Puppeteer. Ono „začíná“ ale není ten správný výraz. V úvodní animaci jsme svědky zásahu americké jednotky SWAT v továrně v New Orleans, ve které objeví mrtvolu zavěšenou na lanech vysoko u stropu.

Přichází střih, titulky a Nicole se najednou objevuje v nějaké místnosti s další mrtvolou. Jak se tam dostala? Proč se tam dostala? Ještě štěstí, že si Nicole vede deník a hráč tak mám možnost se jím prohrabat a vyloupnout pro sebe podstatné informace, aby se vůbec dozvěděl, oč tu běží.

Nový titul od polského týmu Detalion lze ve stručnosti shrnout několika slovy – kopie, zmatek, nedotaženost, nuda. Zatímco v prvním díle se tvůrcům dařilo držet ponurou atmosféru, přinutit hráče sžít se s lehce naivní Nicole a pomáhat jí řešit nastalé problémy, dokázali přesvědčit hráče vydařenou technickou stránkou i vypointovat slušný příběh, o druhém díle to rozhodně říct nejde. Atmosféra je ta tam, Nicole je stále naivní, místy by se dalo použít i silnější slovíčko „blbá“, velice zajímavý námět se scénáristovi podařilo dokonale zbabrat, jen to technické zpracování to celkem zachraňuje.

Vraťme se ale zpět do sálu pařížské baletní školy, kde hra začíná. Již zpočátku jde vidět, že máme co do činění s klasickou 2.5D adventurou, která svému předchůdci jakoby z oka vypadla. Již v prvních místnostech přichází ke slovu první absurdity. Od šéfa se telefonicky dozvídáme, že jsme byli do Paříže vysláni jen jako konzultanti, nemáme vůbec žádné pravomoce.

Místní detektiv je hodně nevrlý (asi za to může dlouhé čekání u mrtvoly, než Nicole přiletěla z New Yorku?). Vůbec nejeví žádné známky ochoty ke spolupráci (Nicolin šéf na následný dotaz odmítá apelovat na francouzské kolegy ohledně lepší spolupráce, naopak tlačí na mladou agentku, aby svůj úkol splnila co nejdříve, protože účty za její výlet jsou vysoké) a po krátkém rozhovoru pak překvapivě odejde do restaurace na večeři a nechá Nicole samotnou v místnosti jen s jedním policajtem u hlavních dveří do budovy.

 Velká francouzská revoluce

- období dějin Francie mezi lety 1789 a 1799.

Tehdejší absolutní monarchie ve Francii byla během ní nahrazena lidovládou a republikánstvím; francouzská větev římskokatolické církve byla donucena k radikální restrukturalizaci. I když se Francie po pádu první republiky Napoleonovým převratem zmítala 75 let mezi republikou, císařstvím a restaurací někdejšího království, revoluce přesto znamenala definitivní konec pro starý režim. Obecně je vnímána jako hlavní přelomový bod evropských kontinentálních dějin, znamenala přechod od absolutismu k občanství a ustavení všech lidí jako hlavní politické síly.

Co na tom, že ještě nikdo nesesbíral důkazy a technici ještě nejsou na místě, jejich názory či objevené informace detektiva přece nezajímají, ne? O to více překvapí, že slečna Bonnetová začíná pátrat a dokonce důkazy sbírat na vlastní pěst, při odchodu z budovy pak všechny získané důkazy naivně předá strážníkovi, zda by je nepředal detektivovi.

Nezdá se vám, že je hned v úvodu příběhu je příliš mnoho absurdit? Vězte, že se s nimi budete potkávat téměř po celou dobu hry. Hra se několikrát přesouvá po Francii, podíváte se na pyrenejský poloostrov i na dalekou Kubu. Problém je, že ne vždy je hráči přesně jasné, proč se zrovna do té které destinace právě přesouvá.

Je to historicky poprvé v mém již dosti dlouhém adventurním životě, kdy jsem si v průběhu hry projel kompletně znova celou jednu kapitolu hry, protože mi vrtalo hlavou, proč si hlavní postava vybrala za další místo pátrání zrovna tohle město. Bohužel, ač jsem se snažil vše pročítat a poslouchat sebevíc, neuspěl jsem.

Hra je přitom víceméně lineární, místy možná až moc. Přestože se scénáristům úspěšně daří přinášet do děje zmatek, kdy se některé postavy objevují na naprosto překvapivých, místy až absurdních místech, zásek se téměř nikdy nekoná. Vždy máte totiž k dispozici jen pár obrazovek, na kterých je potřeba vyřešit všechny úkoly, teprve poté se hra přesune dál.

Když už jsme u těch úkolů, i zde tvůrci zaznamenali pokrok… k větší zmatenosti. U seriózní adventury, o kterou se Art of Murder pokouší, by člověk čekal logické úkoly či reálné kombinace věcí či šifer. Bohužel, za spoustu úkonů, které Nicole při své cestě provádí, by se nestyděl ani takový věhlasný odborník na „nesmysly“, jako MacGyver. Do toho je ještě potřeba připočítat fakt, že občas jsou předměty hodně prťavé a není problém je přehlédnout. Hra obsahuje i několik klasických puzzlů a-lá Myst, které tak špatně nedopadly.

Co se technického zpracování týká, tvůrci opustili minule použitý volně šiřitelný český vývojový nástroj Wintermute ve prospěch Virtools Engine, používaný i u dalších her od City Interactive. Bohužel, na samotné hře to nejde příliš poznat, jen nahrávání a ukládání je krapet rychlejší. Grafické zpracování je opět celkem vydařené, statické obrázky pozadí jsou vesměs opravdu pěkné.

I přes řadu pěkných doplňkových malých animací však všechny lokace působí hodně mrtvé až strnule. Nutno přiznat, že ani animace postav nepatří k žádnému technickému zázraku. Oproti minulému výtvoru se tvůrci rozhodli přidat pár meziherních animací, které dokáží alespoň trochu zlepšit hráčovu náladu.

Ovládání se oproti prvnímu dílu vůbec nezměnilo, opět lze vykonávat akce levým či pravým tlačítkem myši (v některých případech zrádně nejdříve jedním a pak druhým, ne však obráceně), inventář je umístěn ve spodní části obrazovky a častokrát obsahuje velké množství zbytečných předmětů, které vždy při přechodu do další kapitoly Nicole zázračně ztratí.

 Art of Murder: FBI Confidential

 Art of Murder se rozhodně nezařadí mezi klasiky adventurního žánru, pravověrné hráče však rozhodně nezklame. Graficky vydařená detektivka s nepříliš originálním, místy až naivním, přesto však rozhodně zajímavým příběhem je ideální hrou pro volný víkend. - číst celou recenzi prvního dílu

Jedinou větší inovací je možnost zobrazení všech vlastněných předmětů ve zvětšené variantě. Napravo dole je pak umístěn vstup do menu, deník zachycující všechny dokumenty, poznámky i Nicole stručně popisovaný průběh událostí a v neposlední řadě je zde telefon. Celkem zbytečné telefonické orgie z prvního dílu se naštěstí nekonají, šikovná slečna Bonnetová totiž přístroj v průběhu své mise ztratí.

Závěrem přidejme stručné shrnutí pro ty, co čtou pouze poslední odstavce. Pokud máte rádi adventury a nehne vám žlučí, že přestože hlavní hrdinka ví jméno následující oběti, raději se místo jejího důsledného hlídání stará o opravu motocyklu, mohla by se vám tato hra líbit.

Můžete čekat naprosto tuctové a ničím nezajímavé pokračování herní série Art of Murder, které je rozhodně horší, než jeho o rok starší předchůdce. Největší vinu na tom nese zbabraný, naprosto chaotický scénář s velkým množstvím logických úletů. Pro příznivce adventur se toto dílo zařadí mezi tuctové díla, po kterých po krátkém čase ani pes neštěkne.

Když hráč překousne úplný zmatek v ději i některé nesmyslné kombinace, může se touto hrou i zabavit. Úplným masochistům pak doporučuji vyčkat až na samotný závěr hry, výsledná pointa celého tohoto díla je tou správnou třešničkou na dortu. Ten sice na první pohled vypadá sladce a chutně, ale když se do něj člověk zakousne, zhořkne mu úsměv na rtech.