Vydání demoverze Unreal Tournament 2004 netrpělivě očekávala většina hráčů 3D akcí, především pak milovníků hry pro síti, protože zejména pro ně je toto skvostné dílko určeno. Prakticky během několika hodin se objevilo ohromné množství veřejných serverů, na kterých se hraje všech pět módů a map přístupných v demoverzi. Hráčům se tak nabízí nebývale velká porce toho, co si mohou na vlastní kůži vyzkoušet, než si případně zakoupí plnou verzi. A tenhle přístup se nám líbí!
Rozhodl jsem se otestovat především dle autorů "to nejlepší na závěr", čímž se stává mód OnSlaught. V tomto módu se hráči rozdělí na dva týmy, které začínají ve své po zuby ozbrojené základně – obnovují se zde vozidla, vznášedla i jeden přímo letecký kousek, odstřelovači zamíří na speciální vyvýšenou plošinu, jiní třeba do obraných věží na hradbách. Cílem hry je zničit srdce nepřátelské základny, jenže tak lehké to nebude – na mapě se nachází několik energetických uzlů, které je nejprve třeba dobýt. Vtip spočívá v provázení jednotlivých energetických bodů; respektive teprve po dobytí prvního uzlu se lze pustit do odlehlejšího, jenž se provázáním 
zpřístupní. Tímto způsobem hráči pokračují až do nepřátelské základny. Díky dobytí uzlu je umožněno hráčům dané strany využívat vozový park přidružený k bodu, případně obranou věž, která často sehrává klíčovou roli. Zejména při leteckém náletu. Co s týče zajímaní – nepřátelský uzel lze ničit všemi dostupnými zbraněmi, počet jeho životů vyjadřuje klasická barevná lišta. Vlastní uzel si můžeme jednou ze zbraní v alternativním módu léčit, což se vlastně týká i všech mechanických strojů – obranných věží, rychlých bugin, tanků... Je jasné, že u her tohoto typu nikoho příliš nebaví číst manuály, proto se autoři moudře rozhodli zobrazovat drobné tipy a triky na nahrávací obrazovce. Čtěte je proto pozorně :).
Přejděme ale k tomu nejvíce očekávanému – bojovým strojům, které vnášejí do zatraceně rychlé hry vítané prvky taktiky. Například v okamžiku, kdy tým obsadil všechny energetické uzly, se vyplatí použít malý rychlý kluzák, jenž sice nevydrží mnoho, ale právě svoji rychlostí snadno unikne nepřátelské palbě věží a dostane se tak až k srdci nepřátelské základny. Hodí se ale i pro rychlý přesun, třeba při počátečním obsazování uzlů. 
Naopak takový tank asi nikoho nepřekvapí svou rychlostí, což vynahrazuje relativně slušné pancéřování a skvělá palebná síla. Právě tanky dokáží často zvrátit vyrovnanou situaci – vyžaduje to však podporu týmu, jenž se postará o dotírající letecké jednotky, případně vojáky s raketami.
Některá z vozidel autoři koncipovali tak, že jejich plnou funkčnost hráči ocení teprve pokud je ovládají kompletně – tj. jeden z vojáků se chopí řízení, druhý přední věže a třetí kanónu na zádi. U tanků zase první ovládá řízení a hlaveň, zatímco druhý se ujme kulometu vhodného na dotírající vojáky / letadla, které pomalá otočná hlaveň jen těžko zastavuje. Veškerému vozovému parku je však jedno společné – všechny stroje se naprosto perfektně ovládají. Krkolomná manipulace by takto svižné hře příliš neprospěla a tak i strojový park je tomuto tempu podřízen. Dle názvů her se nabízí porovnání s nedávno vydanou přídavnou hrou více hráčů do Unreal 2 – ale skutečně jen podle názvů, protože po stránce herního stylu jde o dvě naprosto odlišné věci.
Z hlediska hratelnosti prakticky není příliš co dodávat, jako velký fanda předchozího ročníku, jenž se i z hlediska map a modifikací stal velice populární, se cítím jako pověstná ryba ve vodě. Dle předpokladu se nový ročník hraje úplně stejně ve smyslu základních herních principů – co se týče hry samotné, díky strojovému parku neváhám ani vteřinu a v okamžiku vydání verze 2004 zapomínám na (i když stále kvalitní) UT 2003. UT 2004 potěší i příznivými nároky na HW, které se od UT 2003 nijak významně neliší.
Co dodat více – Unreal Tournament 2004 je multiplayerový klenot, jehož kvalitu významně podtrhuje i přidružená mod scéna. Nezbývá než těšit se na plnou verzi, která už s největší pravděpodobností přesně splní to, co od ní každý po vyzkoušení bohaté demoverze očekává. A hypotetická otázka na závěr – s čím, proboha, chtějí přijít v dalším ročníku, aby nešlo jen o známé ždímání peněženek? To prozatím minimálně rok řešit opravdu nemusíme, poněvadž UT 2004 se jednoznačně tváří jako regulérní příspěvek do série.
Index očekávání: 9/10
