Existuje zvláštní sorta her, jimž se prakticky vůbec nedostává propagace, přestože mají opravdu hodně co nabídnout. Nemluvíme tu o budgetových titulech, jež si vystačí s chvástavými a v naprosté většině případů nepravdivými reklamními materiály. Ty si tak jako tak jistě nekladly za cíl stát se bestsellery, ale bohatě jim stačí návrat peněz vložených do vývoje. Na mysli mám potenciálně skvělé tituly, které by s klidem mohli konkurovat áčkovým hrám, avšak narazit na nějaké jejich preview v časopisech či na internetu je holé umění. Jako příklad bych uvedl třeba Commados, o nichž před vydáním nevěděl takřka nikdo a jaký to byl hit. Proč se tak děje? Z prozaického důvodu – herní studia, jež ještě nejsou zkažena prostým konzumem, přijdou s originálním návrhem za větším vydavatelem, který má alespoň trochu síly ukázat hru veřejnosti, ale ten je z důvodů přílišně riskantní investice odmítne. A bez vydavatele to nejde, proto musí vývojáři do menších vydavatelských domů, kde jsou zase rádi, že mohou vydat dílo, které nesmrdí totální kravinou. Jenže tito vydavatelé zase nemají peníze na propagaci, takže asi tak. Proč o tom všem píši? Inu, proto, že jsem narazil na velice zajímavou,
leč nehypovanou hru Stolen od začínajícího studia Blue a provinčního vydavatele HIP Interactive. A jelikož jsou mi podobné projekty sympatičtější, než neustále omílaná písnička o Half-Life 2, ukáži vám, že ne každá potenciálně kvalitní hra musí mít značku.
Na nedávno skončené herní výstavě EGN v Londýně prezentovali tvůrci svůj titul v zastrčeném stánku a již sama fronta návštěvníků poukazovala na to, že tady nepůjde o nějakou béčkovou záležitost, jichž je v žánru akčních adventur, kam Stolen rovněž patří, požehnaně. Abychom byli přesnější – Stolen není obyčejnou akční adventurou, mnohem více jde o stealth akci, které v současnosti zažívají nevídaný boom. Jak již samotný název napovídá, bude se tu krást. Tuto zavrženíhodnou činnost, jejímž prostřednictvím se proslavil například dobře známý zlodějíček Garret, si zde střihneme v roli sexy a akrobaticky nadané slečinky Anyi, která se ráda potuluje ve stínu a bere si vše, po čem její srdce touží. Hned na počátku hry se skrze pěkně provedenou animačku podíváme na dva tajemně debatující muže, kteří chtějí ovládnout jakési fiktivní industriální město. Jako
ve správném thrilleru nebudeme vůbec vědět, co s tím naše Anya má společného, ale i těm největším analfabetům herního žánru bude muset být jasné, že se tady děje cosi nekalého a slova tvůrců ve smyslu zapletení naší hrdinky do husté sítě intrik tomu jedině napovídají.
Jako první vám jistě pozornost uvízne na krásné hlavní hrdince. Je vidět, že tvůrci neponechali nic náhodě a vzali si příklad z různých, podobnou tematikou oplývajících filmů. Za všechny uveďme Aféru Thomase Crowna nebo Past s Catherine Zeta-Jonesovou. Stylistika pohybů je takřka dokonalá, Anya se pohybuje lehce a tiše, všechno je navíc vidět na skvěle vymodelovaném charakteru – od mimicky pracujícího obličeje až po našlapující nožky. Anya nebude vsázet jen na svou schopnost pohybovat se ve stínu, ale jako správná ženská využije i svých fyzických proporcí k poblouznění a rozrušení stráží, kteří pak budou méně pozorní nebo dokonce úplně na větvi.
Alfou a omegou každé stealth hry je nějaký ten měřič, který se stará o to, abyste byli vždy v obraze, zda vás nepřítel může vidět, slyšet či nikoli. U Stolen ovšem nejde o pouhý metr, jenž značí, kolik na vás dopadá světla. Zde je to trochu propracovanější – ukazatel v pravém dolním rohu obrazovky vám ukáže, jakou máte šanci být spatření nepřítelem. Jde jen o možnost, takže klidně zariskujte a možná to vyjde. Zelená je naprosto v pořádku, ale až se ukazatel začne zabarvovat do krvavějších odstínů, měli byste si dát pozor a třeba využít nějaký ze speciálních pohybů. Sice jich asi nebude tolik jako v konkurenčním Splinter Cell, natož jeho třetím pkračování, na druhou stranu, s těmi několika kusy, mezi něž patří například přitisknutí se ke zdi a opatrnými krůčky vytvářený pohyb nebo výskok ke stropu, kdy nepřítel projde pod vámi, si jistě velmi dobře vystačíte. Ruku na srdce – používali jste v roli Sama Fischera všechny jeho specialitky nebo jen pár? Řekl bych, že až na výjimky většina zvolí druhou možnost. Na druhou stranu
zde má být mnohem více prostoru pro různé fígle, než v nedávno vydané, žánrově podobné a nutno říci, že nudné Alias.
K navigaci slouží dobře provedená mapka rovněž v pravém dolním rohu, kde se vlastně nachází kompletní interface hry. Na rozdíl od jiných her na ní ale neuvidíte nepřátelské pohůnky hned od začátku, to by pak Stolen bylo jen procházkou růžovým sadem. Část hratelnosti totiž tvoří sledování mnohdy komplikovaných tras protivníků a až tyto budete mít zkompletované, tak teprve tehdy se můžete bez problémů pustit do samotného výkonu problému. Mnohdy však narazíte na velký počet zloduchů a zapamatovat si všechny jejich návyky či patroly dá zabrat, tudíž se vám do rukou dostane jistá pomůcka, jíž pistole s polohovými šipkami. Ty stačí neslyšně vystřelit na nepřítele a již ho máte na radaru. Je jasné, že munice bude striktně omezená, tudíž se nevyplatí plýtvat, ale přesto si s nimi užijete spoustu zábavy. A nejen s nimi – Anya, jako správná zlodějka/agentka oplývá
pořádným množstvím technologických hraček, za něž by se nemusel stydět ani James Bond ve svých nejlepších dílech.
Jedním z příjemných elementů hry mají být takzvané minihry. Něco podobného jsme viděli už v Alias a nedá se říci, že by nás to v tamní podobě kdovíjak sebralo, ale zde by takové odemykání zámků nebo hackování počítačů nemuselo být vůbec od věci a špatné. Celkový počet miniher se vyšplhal na pěkné čtyři a každou z nich si jistě několikrát zopákneme. Důležité však je, že probíhají v reálném čase, tudíž je třeba dávat velký pozor na kolem se potloukající stráže nebo kamery, kterým by se rozhodně nelíbilo, kdyby vás načapaly, jak se šéfovi hrabete v datech. Minihry nemají být složité, ale budete je muset dělat správně a chytře, abyste nepadli do rukou nepřátel.
Tvůrci mluví o počtu čtyř misí, což je na první pohled hodně malé číslo, ale my
musíme dodat, že půjde o opravdu hodně rozsáhlé úrovně a kompletace každé z nich zabere minimálně dvě a půl hodiny, což dává konečný součet přes deset hodin hrací doby. To je dnes pomalu nadprůměr a je třeba si také uvědomit, že zde mluvíme o minim. Laikovi zabere průchod mnohem déle. Velice sympaticky se nám jeví načítačí systém, který si bere data za pochodů, takže v jednotlivých rozsáhlých areálech nebudeme trpět nudnými loadingovými obrazovkami. Na umělé inteligenci stráží si tvůrci v Blue dávají údajně hodně záležet a tvrdí, že vyvinuli zcela nový systém pro patroly. Nepřátelé si tedy tak nějak zhruba drží svůj koridor procházek, ale dělají časté větší či menší změny, tudíž si nikdy nemůžete být jisti, že se do místnosti, kde zrovna jste nepodívá nedůvěřivý pacholek.
Když už se střetnete se strážemi, máte je ještě možnost zmlátit, ale ne zabít, žádnými eliminačními prostředky
nebudete oplývat. Stačí protivníka omráčit. Každý z nich pak má jistý level, který určuje, jak dlouho zůstane ve stavu bezvědomí. Vyplatí se ho tedy někam odtáhnout a rychle dokončit úkol. Ale ani kdyby se vám to nepodařilo tak svižně, nic se ještě neděje, tedy pokud vás nepřítel neviděl předtím, než jste ho omráčili. V takovém případě se ještě rychle rozběhne k nejbližšímu alarmu a pokusí se svolat posily.
Kolem a kolem musíme prohlásit, že se na Stolen docela hodně těšíme. Žánr stealth akcí přes povedené kousky Garreta, Sama či Solida potřebuje nějakou vzpruhu a podle všeho by jí prostřednictvím Stolen mohl dostat. Všem zlodějíčkům ale i obdivovatelům ženské krásy sympatická hrdinka, vychytaná umělá inteligence či ne tak úplně okoukaná hratelnost jsou body, které by mohly hru dostat možná ne úplně na vrchol žánru, ale aspoň hodně vysoko. A to si od nepropagovaného titulu necháme rádi líbit.
Index očekávání: 80%
