Hra je k dispozici za jedno euro a spoluautor Jozef Cmar k tomu říká: „Jednu věc vám mohu zaručit: pokud si pořídíte aplikaci Goodbye Greece, vaše 1 euro bude mnohem lépe využito, než kdyby se investovalo na sníženi Řeckého dluhu.“
Koncept titulu je jednoduchý. Z horní části obrazovky padají mince a bankovky, na které hráč poklepává rukou a snižuje tím řecký dluh. Pokud vám však obrazovkou propadne příliš veliký počet peněz, hra končí.
S autorem Jozefem Cmarem jsme pohovořili o motivaci pro vytvoření aplikace a celkovém postoji ke stávající situaci.
Jozef Cmar, který je spoluautorem aplikace Goodbye Greece.
Co vás přimělo k vytvoření hry a co si od ní slibujete?
Vedlo mne k tomu několik faktorů působících současně. Nesouhlasím s trvalou podporou Řecka, které za posledních dvě stě let vyhlásilo bankrot mnohokrát a země trvale ukazuje, že se o sebe neumí postarat. Protest formou aplikace mi přišel netradiční a zatím neobjevený, alespoň se mi nepodařilo nic podobného dohledat. Do aplikace byl záměrně dán dluh jako takový, aby si lidé zkusili uvědomit, o jak velké sumě se vlastně bavíme. V dnešní době se ve zprávách hodně hovoří o miliardách a už jsme si na to zvykli, ale když se řekne tisíc milionů, zní to hůře... A když přepočítáme 321 miliard eur na miliony milionů, zní to skutečně jinak.
Kolik času jste s tvorbou aplikace strávil?
Na aplikaci jsme pracovali s bratrem, a to kolem pěti dní. Už teď máme dostatečnou zpětnou vazbu na zlepšení (synchronizace dluhu napříč hráči, ukládání nejvyššího skóre, hodnotové odlišení mincí dle velikosti), ale cílem nebylo vytvořit nejpropracovanější hru.
Vnímáte projekt více jako hru, nebo jako satiru?
Určitě je to více satira, protože kvalitnějších her lze v obchodě s mobilními hrami najít řadu. Sám si potrpím na skutečně kvalitní tituly. Ale možná mi chyběla hra s nějakou aktuální myšlenkou. Obecně mám pocit, že hry a aplikace moc nereagují na aktuální trendy ve světě. Ono je to na jednu stranu logické, protože hry obecně často hrajeme, abychom se dostali z reality běžného života.
Na druhou stranu si ale myslím, že jako kanál k oslovování lidí mohou posloužit třeba vládám a různým institucím. Kdyby Evropská unie vydala aplikaci věnující se výhradně tomuto problému, informovanost veřejnosti by se zvýšila. Mohlo by pak ubýt emocí, když se k nám z tisku nedostávají stoprocentně korektní informace.
Tvrdíte, že peníze z prodeje využijete lépe, než kdyby je lidé investovali do Řecka. Jak je máte v plánu utratit?
Pracuji jako redaktor webu o mobilních telefonech. Výrobcem nejsme podporováni, vydělané peníze proto vždy vracím zpátky do redakce, a to tak, že za ně nakupuji vybavení. Například nové telefony či aplikace z Google Play. Projekt Goodbye Greece ale nepovažuji za jednorázovou záležitost. I kdyby aplikace nebyla úspěšná, chceme ji dále vylepšovat o zmíněné novinky a reagovat na požadavky uživatelů. Už se objevily také žádosti o převod na platformu iOS, což není drahá záležitost, ale každá taková věc drobné peníze stojí. Pokud by aplikace uspěla, chceme podobným způsobem reagovat na další aktuální problémy.
Máte už k projektu nějaké ohlasy? Líbí se lidem? Kritizují ji?
Ohlasy přibývají pomalu a hodně záleží na tom, jak kdo aplikaci vnímá. Čistě z herního pohledu je to aplikace velmi jednoduchá. Ale myslím si, že uspět v ní není tak jednoduché a dosáhnout solidního skóre chce velmi rychlé reakce. Pozitivně je hodnocený samotný koncept udělat něco aktuálního a jsem vděčný, že prakticky každý uživatel přináší nějaký zajímavý nápad. Vážím si každého názoru, který chce aplikaci posunout dál. Zároveň ale nechci, aby se ztratila původní myšlenka a Goodbye Greece bylo jen další hrou v obchodu Google Play. Myslím si, že to nepotřebujeme.
Narazil jste při tvorbě na nějaké komplikace, nebo něco co vás zarazilo?
Nejvíce mě překvapila skutečnost, že v týmu složeném ze dvou bratrů často není jednoduché se dohodnout, tím složitější to asi bude u vývojářských studií, kde pracuje mnoho lidí. Největší komplikaci vidím v nalezení cesty, kdy se aplikace bude líbit autorům i veřejnosti. Kdyby bylo jenom po mém, byla by hra trochu jiná. Ale to by tolik nezaujala. Když člověk vytváří něco pro veřejnost, musí občas trochu zapomenout sám na sebe a to pro mě bylo nejsložitější.
