Ještě před deseti lety vědělo o existenci počítačových her jen několik málo tisícovek lidí, většinou studentů či čerstvých absolventů vysokých škol. Před pěti lety už byly hry, stejně jako počítače, běžně přístupné drtivé většině mladých lidí, ať už v práci nebo ve škole. Dnes jsou už normální částí našeho života. A co víc - některé české hry dokonce začaly dobývat svět.
Psychologové viděli ještě před několika lety v počítačových hrách zhoubu a degradaci morálních hodnot mládeže a před oddáváním se elektronické zábavě vehementně varovali. Nyní se na ně skrz prsty dívá už jen malá hrstka lidí, mnozí odborníci již stačili změnit svůj postoj. Uznávají, že hra sama o sobě nemůže negativně narušovat psychiku dítěte, navíc jej může kladně ovlivnit rozvojem strategického či logického myšlení nebo prostorové orientace.
Názory se změnily: hry jsou přínosem
"Jakékoli médium, tedy i počítačová hra, přináší dítěti nějaké informace. V tomto smyslu je také počítačová hra socializačním prostředkem. Dítěti totiž na virtuálních postavách předvádí, jak řešit určité situace. Vždy však samozřejmě záleží na výběru herního titulu, a zejména pak na rodině a na výchově, od toho se totiž odvíjí, jakým způsobem si dítě tyto informace přebere," vysvětluje studentka psychologie Monika Křehlíková.
Stejně jako se v Čechách vyvíjel názor na počítačové hry a elektronickou zábavu vůbec, vyrůstala zde i domácí herní scéna. Před deseti lety tvořili hry nadšenci a šířili je mezi sebou zdarma, o legálních verzích her si tehdy mohli nechat všichni jen zdát. Pět let zpátky už se na trhu objevovaly první české hry vytvořené většinou dvěma či třemi lidmi v amatérských podmínkách, vznikaly vývojové či distribuční firmy a všichni se snažili změnit myšlení lidí a donutit co největší masu k nákupu originálních her.
Dnes zaměstnávají firmy zaměřující se na vývoj či distribuci počítačových her stovky lidí po celé republice, existují desítky více či méně ambiciózních týmů, z nichž se ti nejlepší dokázali dobře prosadit i v zahraničí a oslovují tak hráče z celého světa. Největší česká továrna na počítačové hry - Illusion Softworks, byla v loňském roce dokonce oceněna jako druhá nejlepší start-up firma v oblasti IT technologií. A domácí hry jako Hidden & Dangerous či Operation Flashpoint sklízejí úspěchy po celém světě.
Jak to všechno začalo
Asi nejvlivnějším mužem na české herní scéně je Slavomír Pavlíček, šéf firmy Cenega, největšího českého distributora počítačových her, který má prsty i v největší maloobchodní síti specializovaných herních prodejen JRC. "Všechno to začalo v roce 1985,
kdy jsem si koupil počítač Atari 800, a brzy nato jsme s kamarády založili Atari klub na Strahově," vzpomíná Pavlíček. Firma JRC pak zahájila činnost ještě pod hlavičkou tehdejšího Svazarmu a zaměřila se na výrobu a prodej doplňků k těmto domácím počítačům.
Počítačové hry však tehdy ještě nedovážela, na to se totiž specializoval dnes již neexistující Vision. "Začali jsme v roce 1993 a zákazníky jsme tehdy znali jménem i příjmením, protože jich opravdu nebylo mnoho," vzpomíná jednatel firmy Oldřich Hejtmánek. "Neměli jsme tehdy ještě žádný obchod, jen zásilkovou službu, která fungovala tím způsobem, že jsme z USA dovezli krabici s dvanácti hrami, podali si inzerát v tehdy jediném herním magazínu Excalibur a začali prodávat. První obchod jsme otevřeli až po půl roce podnikání," dodává.
O tom, že žádný začátek nebývá jednoduchý, svědčí také tehdejší situace na trhu. Kromě toho, že hry od Visionu se daly sehnat jen obtížně, si řada lidí kopírovala hry z diskety na disketu a nepovažovali to za nic špatného. Povědomí o pirátství bylo v první polovině devadesátých let velmi nízké.
Rivalové zkřížili meče
Situace se však postupem času zlepšovala, z ryze prodělečného podniku se začaly sypat peníze a v České republice se strhl asi největší konkurenční boj v historii domácí herní scény.
Firma JRC se totiž nespokojila jen s maloobchodem. "Pavlíček byl odjakživa starý lišák. Když vycítil, že by se na dovážení her dalo slušně vydělávat, začal kontaktovat výrobce a hry sem vozil sám. Zpočátku hrál jen druhé housle, postupem času se mu ale podařilo obklopit schopnými lidmi. Navíc přetáhl klíčové zaměstnance Visionu, spolu s nimi i databázi kontaktů na výrobce i české odběratele her, a tím pádem pod Visionem podřízl větev," vzpomíná tehdejší šéfredaktor magazínu Score a jeden z mála pamětníků počátků české herní scény Andrej Anastasov. "V zahraničí by byl podobný krok vstupenkou do vězení v souvislosti s vyzrazením firemního tajemství, JRC to však ustálo a získalo tak de facto monopol. I proto vypadá domácí herní scéna tak, jak vypadá," domnívá se.
Pavlíček se k celé záležitosti vyjadřuje tím způsobem, že "JRC zvítězilo před Visionem na body." Ono vítězství však bylo nesmírně cenné, JRC je dnes díky tomu největší maloobchodní sítí specializovaných prodejen s počítačovými hrami. Dovoz her byl navíc oddělen a převeden na společnost Bohemia Interactive, za tím účelem založenou. Ta měla až donedávna faktický monopol na trhu a v červnu navíc expandovala do zahraničí, neboť se spojila s polskou distribuční společností IM Group a finanční skupinou DBG Osteuropa-Holding do nadnárodní firmy CENEGA (CENtral European GAmes).
Za úspěchem české herní školy sice domácí distribuční firmy ani jejich válka nestojí, jsou však příkladem toho, jak se počítačové hry dostávaly do povědomí širokého spektra lidí a jak si prorážely své místo v zábavním průmyslu vedle filmu či hudby.
Z jedné na druhou stranu barikády
Mezi nejznámější lidi české vývojové scény patří Petr Vochozka. Jeho jméno mohou pamětníci znát ještě z první poloviny devadesátých let, kdy studoval na střední škole, vydával katalog "Nejlepší hry z Poličky" a prodával hry na herní zařízení jménem Amiga, které měly k originálům hodně daleko.
S postupem času však Vochozka prozřel a po složení zkoušky dospělosti se stal z kozla zahradníkem. "Dva dny po maturitě jsem si šel pro živnostenský list a začal jsem dělat české hry," vzpomíná Vochozka, který tehdy coby fyzická osoba provozoval firmu Vochozka Trading. Zatímco dříve tedy počítačové hry šířil nelegálně a bojoval proti zlotřilým herním firmám dolujícím peníze z chudých hráčů, stál nyní na druhé straně barikády.
Nutno však říct, že české hry patřily vždy k těm levnějším a cenově dostupným a díky komerčnímu úspěchu nebyl problém ve vývoji pokračovat. Vochozka měl tehdy uzavřenou exkluzivní smlouvu o šíření her jediného kdysi komerčního týmu Pterodon, který má na svědomí Tajemství oslího ostrova, lechtivou hru 7 dní a 7 nocí a několik dalších českých adventur.
Kromě původní české tvorby však Vochozka Trading dovážel také několik titulů ze sousedního Polska, nejznámějším z nich je zřejmě vtipná hra Agent Mlíčňák, která se v České republice objevila kompletně v češtině s nezapomenutelným překladem v podání tehdejšího šéfredaktora magazínu Score Andreje Anastasova.
Český trh je však příliš malý na to, aby dokázal uspokojit finanční i osobní ambice schopných lidí, a tak se Petr Vochozka vydal do světa. Firmu Vochozka Trading i všechny další tehdejší aktivity pověsil na hřebík, sehnal investory, kapitál a v srpnu roku 1997 založil Illusion Softworks, která se začala zabývat vývojem počítačových her profesionálně s cílem prorazit do světa.
První světové body
Jeden a půl roku trvalo Illusion Softworks, než v osmi lidech dokončila válečnou strategickou hru Hidden & Dangerous. Práva na její celosvětovou distribuci se podařilo prodat anglické firmě Take 2 Interactive. I když úspěch brněnských vývojářů mnozí vzhledem k originalitě a námětu hry předvídali, nikdo netušil, že se Hidden & Dangerous prodá více než půl milionu kopií, což je v celosvětovém měřítku velký úspěch.
Ten pak nastartoval novou éru Vochozkovy kariéry. Firma totiž nezůstala u osmi lidí, ale díky ziskům z prodeje a investicím od anglického vydavatele začala prudce expandovat. Kromě toho, že vyvinula datadisk (přídavek) Fight for Freedom, podepsala smlouvu s vývojovým týmem Pterodon,
který pod křídly Illusion Softworks vydal akční hru Flying Heroes a nyní připravuje další titul.
Nejen touto akvizicí však pokračovala prudká expanze. Illusion Softworks začal otevírat pobočky po celé České republice a ohlašoval novinky. Jen v mateřské brněnské pobočce sídlí kromě Pterodon další dva interní týmy, které připravují akční hru Mafia: The City of Lost Heaven a pokračování úspěšné válečné strategie Hidden & Dangerous 2. Obě hry by měly vyjít na konci letošního roku a celosvětově patří mezi dvacítku nejočekávanějších.
Kromě Brna má dnes Illusion Softworks také pobočky v Praze, Zlíně, Bratislavě, zaměstnává celkově více než stovku lidí a další expanze se brzy plánuje na východním Slovensku. Společnost si tak stihla ve světě vybudovat dobré jméno a nahlíží se na ni jako na jednoho z nejlepších vývojářů počítačových her na světě.
Další mezinárodní úspěch
Illusion Softworks ovšem není jediným úspěchem domácí školy. Další představuje Bohemia Interactive Studio s poměrně mladým týmem - firma totiž vznikla teprve v červnu roku 1999. Vývojem počítačových her se však její zakladatelé zabývali mnohem dříve. "Kdybych šel úplně do hloubky, dalo by se říct, že prapůvody jsou v první polovině devadesátých let, kdy jsme s bratrem Ondřejem dělali hry na Atari," vzpomíná šéf studia Marek Španěl.
Jejich nejlepší hra - Gravon, slavila úspěch i v zahraničí. Protože však Atari nebylo příliš rozšířené, dali se na hry pro osobní počítače.
S vývojem své nejúspěšnější hry, válečné strategie Operation Flashpoint, která nyní sklízí velké úspěchy v zahraničí, začali v roce 1997. "V roce 1998 jsme podepsali smlouvu o distribuci s firmou Interactive Magic," říká Španěl.
Původní distributor však zkrachoval a hra nakonec vyšla až v letošním roce pod mnohem významnějším a větším distributorem - anglickou firmou Codemasters. Ta si nyní jistě mne ruce, neboť Operation Flashpoint se během dvou měsíců od uvedení v Evropě zařadil mezi celosvětově nejúspěšnější tituly, přičemž vydání severoamerické verze se teprve chystá. "Celkově bychom mohli prodat přes milion kusů hry," odhaduje Španěl. Takového úspěchu se zatím podařilo dosáhnout jen několika málo desítkám herních titulů od těch nejlepších světových vývojářských týmů.
Mrazík a spol.
Během vývoje Operation Flashpoint pak Bohemia Interactive Studio stihlo ještě okouzlit českou veřejnost počítačovou hrou Pohádka o Mrazíkovi, Ivanovi a Nastěnce vytvořenou na motivy známé ruské pohádky a ještě známějšího filmu, která se drží mezi historicky nejprodávanějšími hrami v tuzemsku. Pro zahraniční trh nebyl tento titul původně určen, dnes se uvažuje o jeho lokalizaci do polštiny a vydáním hry na tamním trhu.
Kdo další dokáže těžit z herního průmyslu?
Po úspěchu Illusion Softworks se na scéně vyrojila spousta vývojářů snažících se prorazit do zahraničí, ať již více či méně úspěšně. Poslední firmou, která si dokázala získat desítky tisíc příznivců po celém světě, je Altar Interactive, která souběžně s Operation Flashpoint vypustila svou strategickou hru Original War. Té se za první dva týdny od uvedení na trh prodalo přes 35 tisíc kusů a již dnes se pracuje na jejím datadisku, tedy komerčním přídavku a rozšíření hry.
Ostatní české firmy zatím tolik štěstí neměly, přesto se nevzdávají. Zahraniční herní trh je totiž pro zdejší vývojáře velmi lukrativní.
S ambicemi celosvětové distribuce tak pražský Zima Software pracuje na akční hororové hře Bloodline a akční hru, jejíž jméno je Atlantica, pak připravuje brněnský tým Lonely Cat Games. Do zahraničí se po vydání dostane také další akční hra pro více hráčů Team Factor od pražských 7fx, kteří již mají podepsanou smlouvu o distribuci. Bez smlouvy, avšak s rozpracovanou hororovou hrou Nefandus, pak zůstávají ještě pražští Black Element Studios.
Kolik vývojových týmů z České republiky se ještě dokáže se svými připravovanými tituly prosadit v zahraničí a kolik peněz dokážou vytěžit z herního průmyslu? Z byznysu, který si získává stále více příznivců a pomalu tak přebírá příjmy dříve proudící do hudební či filmové branže? To dnes nedokáže nikdo odhadnout. Jisté však je, že svět se nyní dívá na české vývojáře s respektem a jejich hry se očekávají vždy s napětím.
