Nejvíce retro erotickou hrou, na kterou si lze vzpomenout, je textovka Playboy (neplést se zahraniční budovatelskou strategií Playboy: The Mansion). Po grafické stránce se příliš neliší od první erotické hry vůbec Softporn Adventure (viz náš článek), protože také neobsahuje žádnou grafiku, a všechnu erotiku si tak musíte domyslet z textového popisu. Jenže Soft Porn vyšel v roce 1981, zatímco Playboy v roce 1994, tedy ve stejné době, jako třeba první díly sérií System Shock, Need for Speed nebo Tekken, takže už ve své době šlo o totální retro. Přesto se u nás dočkalo takřka kultovního statusu a několika pokračování.
Nešlo ani tak o adventuru, jako spíš o manažerskou simulaci, jen místo peněz jste zde hromadili „zářezy“. To však nebylo tak jednoduché, každá dívka měla nějaké požadavky, a tak bylo potřeba udržovat se v dobré fyzické kondici a vydělávat peníze. Vlastně šlo o podobný princip, jakým funguje třeba série Persona – vyvážit soukromý a společenský život tak, abyste dosáhli maximálního výkonu. Playboy (který samozřejmě jméno slavného pánského časopisu využíval „načerno“) byl distribuován zdarma jako shareware, pokud jste ale zaslali 100 Kč na adresu jistého Petra Říhy z Tetčic, slíbil vám na disketě poslat editor dívek.
Playboy dostal v průběhu let několik dalších pokračování, a to i od jiných autorů, přibyla i nějaká ta grafika a ovládání myší, na základním principu hry se ovšem nic zásadního neměnilo.
V roce 1994 vznikla i point and click adventura 7 dní a 7 nocí, která si v míře šovinismu s Playboyem v ničem nezadá. Hlavním hrdinou je soukromý detektiv Venca Záhyb, který dostane od milionáře Jonatana Smihte (to není překlep, ale prý slovní hříčka) úkol ohlídat panenství jeho sedmi plnoletých dcer. Jenže Venca se obratem vsadí s kamarádem v hospodě, že během týdne všech sedm dívek „přefikne“. Po Oslím Ostrovu (viz minulý díl našeho seriálu), jde teprve o druhou komerčně prodávanou PC hru v tuzemské historii, kvalitativně však nejde o žádný výrazný posun. Použitá grafická pozadí připomínají experimentální vodovkovou tvorbu mé pětileté dcery, humor přes úpornou snahu hláškovat za každou cenu prakticky neexistuje a nesmyslnost použitých hádanek dodnes nenašla pokořitele.
Pro představu vkládám citaci z našeho dobového návodu: „jděte do své kanceláře a použijte mrtvého psa na elektrickou zásuvku – uděláte z něj magnet. Jděte na farmu, prozkoumejte studnu, do vědra vložte psa, dvakrát zatočte s rumpálem a z vědra vytáhněte předmět a psa. Celou tuto akci (včetně zmagnetizování psa!) ještě čtyřikrát zopakujte.“
Kromě dehonestace zvířecích ostatků proslulo 7 dní a 7 nocí hlavně svojí legendární souložící mezihrou, ve které bylo potřebě k ukojení partnerky střídavě klikat na tlačítka myši. Až po letech jsme se od vývojáře Jardy Koláře dozvěděli, že nešlo o rychlost, ale o rytmus. O hře se často mluví jako o „českém Larrym“, není to však úplně přesné. Zatímco Larry je sexuální loudil, Venca je typický macho. Další podstatný rozdíl je ten, že první díl Larryho je skvělá hra, zatímco 7 dní a 7 nocí není.