„Od 60. let žil ve Švédsku a až po pádu komunismu se dozvěděl, co se o něm tady říká,“ vypráví David Lukšů, šéfeditor sportovního zpravodajství ČT, jenž společně se Zábrodským a autorem Alešem Palánem sepsali hokejistův příběh. „Dokonce připustil, že kdyby žil v Česku, snad by někoho zažaloval pro urážku na cti. Ale už měl svůj život jinde a dospěl k názoru, že proti tomu nebude nijak aktivně vystupovat.“
„Vovka“ či „Velký Šéf“, jak se Vladimíru Zábrodskému přezdívalo, zemřel v pátek ve Švédsku v úctyhodném věku 97 let. Mistr světa z let 1947 a 1949 a šestinásobný ligový šampion byl výjimečný kanonýr a v očích spoluhráčů respektovaný lídr. Mimo led zase ohromoval svou mimořádnou osobností.
„Byl mnohem víc než sportovec, měl obrovský přesah. Sledoval politiku, mluvil několika cizími jazyky. Čišela z něj grácie aristokrata. Zároveň nic z toho nedával okolí na odiv, byl naopak ke všem neskutečně shovívavý,“ vzpomíná na zesnulou legendu Lukšů.
Výmluvná je například historka z dávného slavnostního večera na kanadské ambasádě, kam českoslovenští hokejisté dostali pozvánku coby čerství mistři světa. Ohromila je zde na poválečné poměry nevídaná nabídka občerstvení, včetně alkoholu a cigaret. Zatímco si ostatní mládenci ládovali kapsy cigaretami, Zábrodský se skleničkou šampaňského v ruce francouzsky konverzoval s kanadským velvyslancem. „Byl zkrátka jiný, než většina ostatních sportovců,“ zdůrazňuje Lukšů.
V 97 letech zemřel Vladimír Zábrodský, dvojnásobný hokejový mistr světa |
Kromě hokeje byl Zábrodský také výtečný tenista, který dokonce reprezentoval na Davisově poháru. Tenis ale pro něj zůstával jen doplňkovým sportem, prioritu viděl v hokeji. I kvůli týmovému pojetí, na kterém si tolik zakládal. „Potřeboval mít spoluhráče. A i když sám přiznával, že má kruh přátel spíše v tenisovém prostředí, mezi hokejisty nikdy nezkazil žádnou legraci. Zároveň měl auru, která na ostatní působila. Když promluvil, všichni poslouchali,“ popisuje Lukšů.
Mimořádně úspěšnou hokejovou generaci však drasticky zašlapal komunistický režim. Československý tým se na jaře 1950 chystal k obhajobě světového prvenství na MS v Londýně, jenže tam nikdy neodletěl. 13. března zasáhla Státní bezpečnost v pražské hospodě U Herclíků, kde pozatýkala velkou část tehdejších reprezentantů. Ti byli několik měsíců mučeni, než přišel rozsudek o vězení a uranových dolech.
Přestože byl Zábrodský přední osobností týmu, před soud nezamířil. „Měl těhotnou manželku a do té hospody nešel. U něj to ovšem nebylo nic divného, protože chodil málokdy. Podezřelé by naopak bylo, kdyby chodíval vždycky a najednou vynechal,“ myslí si Lukšů.
Potrestáni byli výhradně ti v hostinci přítomní, plus brankář Bóža Modrý, jenž byl zatčen po návratu z dovolené o deset dní později. Zábrodský vyvázl bez trestu a mnoho lidí se ptalo, proč. Někteří, včetně bývalého spoluhráče Augustina Bubníka, později zmínili možnost Zábrodského pomoci StB „Často se dodnes říká, že v tom měl nevysvětlitelnou roli. Přitom nám při psaní knihy odpověděl na všechny otázky,“ říká Lukšů.
Když se Zábrodský dozvěděl o uvěznění spoluhráčů, vyrazil na sekretariát ÚV KSČ zjistit, co se stalo. Odpovědí mu bylo, že se nemá starat a má být rád, že mezi nimi není. „Když se nad tím zamyslíme, nenapadá mě, čím by mohl spoluhráčům přitížit. StB je měla v posledních letech pod kontrolou, nepotřebovala další informace. Další věc je, proč by to vůbec dělal. Rázem přišel o všechny spoluhráče z LTC Praha a zůstal sám,“ uvažuje Lukšů a dodává, že přesnou skutečnost se zřejmě nikdy nedozvíme.
Po rozpadu LTC přestoupil Zábrodský do Sparty, která tehdy hrála druhou nejvyšší soutěž. Dvojnásobný mistr světa se stal hrajícím trenérem, hlavou klubu. Právě tehdy vznikla přezdívka „Velký šéf“. Poté, co Zábrodský pomohl týmu k postupu mezi elitu, přidala Sparta velmi rychle i mistrovské tituly.
Vrcholová kariéra Zábrodského skončila po hromadné sázkařské aféře v roce 1960, do níž byl namočený i slavný hokejista. S kauzou domluvených výsledků bylo spojeno nespočet tehdejších sportovců (v případě Zábrodského mělo jít o přípravné utkání Sparty s RH Brno), přičemž mnoho z nich šlo do vězení. Zábrodský měl zamířit do kladenských dolů, místo toho si vybral Ostravu, kde fáral uhlí a zároveň hrál a trénoval místní Baník.
Po třech letech se vrátil do Prahy, k druholigovým Bohemians, kde byl velkou atrakcí. „Dodneška na něj vzpomínají třeba v Havlíčkově Brodě, kam tenkrát přijel. Bývalý obránce Jan Suchý mi vyprávěl, jak na střídačce rozmístili hřeby, aby hráčům Bohemians ztupili brusle,“ vypráví s úsměvem Lukšů. „Zábrodský přitahoval pozornost podobně jako Jaromír Jágr, který v minulé sezoně vábil lidi na extraligové stadiony. S tím rozdílem, že Zábrodský tehdy objížděl venkov v dresu Bohemky.“
Než to vzal v roce 1965 přes Jugoslávii a Švýcarsko až do Švédska, kde našel nový domov.
