Jeden z nejlepších brankářů všech dob se procházel po sálu v pražské Galerii Harfa a prohlížel si dresy, hole či puky svázané s NHL. Téměř 150 "posvátných“ předmětů zapůjčila torontská Hockey Hall of Fame.
Další relikvie poskytli čeští hokejisté, kteří působili v nejslavnější lize na světě. Hašek strávil ve středu odpoledne nejvíc času u přehlídky trofejí, jimiž ho odměnili za fantastické výkony na přelomu tisíciletí.
„Nemám je spočítané, ale chybí jen jedna,“ řekl.
Pohřešovaná je Jennings Trophy pro brankáře mužstva, jež v základní části obdrželo nejméně gólů. Získal ji v roce 2008 společně s detroitským kolegou Chrisem Osgoodem.
Kam se poděla?
Zřejmě se ztratila pro stěhování. Před dvěma týdny jsem poslal prosbu do NHL, aby mi poslali repliku. Tak snad mi vyhoví.
Kterého z pokladů si nejvíc vážíte?
Nejcennější jsou asi dvě Hart Trophies pro nejužitečnějšího hráče sezony. Pak jsou tu dvě Lester Pearson Awards, které mi hlasováním udělili sami hráči. Vážím si jich trochu jinak, ale hodně pro mě znamenalo, když mi ostatní dali najevo, jak se mě bojí a jak si myslí, že umím chytat.
Jak se vám vůbec líbí výstava 100 let NHL?
Přibližně před pěti lety jsme otevírali Síň slávy a byli jsme nadšení, že něco takového u nás vzniklo. Jsem o to šťastnější, že se teď rozšířila o výstavu týkající se NHL. První část se povedla. A jestli jsem tenkrát říkal, že se lidi můžou stavit na hodinku a všechno si prohlédnout, tak teď tady klidně stráví příjemné celé odpoledne.
Jakou jste v přípravách měl roli?
Především u zakládání Síně slávy jsem se dost angažoval. Co se týče jejího rozšíření, byl jsem u původní myšlenky, podělil jsem se o nějaký názor. Ale teď už jsou tu profesionálové, kteří se práci pro Síň slávy denně věnují. Požádali mě, abych věnoval svoje trofeje, někde tu vystavili taky moje prsteny za triumf ve Stanley Cupu.
Novou Síň slávy českého hokeje a zároveň výstavu "100 let NHL" otevřeli (zleva) bývalý hokejový brankář Dominik Hašek, americký velvyslanec Steve King, kanadská velvyslankyně Barbara Richardsonová a prezident Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král.
A co říkáte na výsledek?
Je krása, když se člověk může podělit o radost z trofejí s ostatními. Když je máte doma, není to ono. Třeba vítězství v Naganu bylo ještě úžasnější, protože jsme ho prožívali s celým národem. A tak jsem rád, že u nás vzniklo místo, kde si lidi můžou tyhle věci prohlédnout.
Kde jste své artefakty skladoval?
Byly zabalené v krabicích. Naposledy jsem měl některé vystavené při působení v Detroitu, pak jsem si je při stěhování v roce 2008 schoval a vytáhl je až teď. Je fajn, že se můžou předvést takhle pohromadě. Nenašel jsem jen Jennings Trophy z roku 2008, ale věřím, že mi NHL pošle repliku.
K hokejové historii chováte velkou úctu. Proč?
Rozhodně jsem její příznivec. Jedna věc jsou trofeje a druhá pak různé části výstroje a výzbroje, o které se zajímám ještě víc. Nejvíc mě lákaly dresy nebo hokejky od konkrétního hráče, z konkrétní doby. Třeba hokejka, která dala v daném zápase gól určitému brankáři, pro mě má největší hodnotu.
Co pozoruhodného například vlastníte?
Mám pár svých věcí, na které jsem si napsal, z jakého jsou utkání - se soupeřem a přesným datem. Když to neuděláte hned, během pěti let spolehlivě zapomenete, kam třeba dres zařadit. Schovávám si hokejky podepsané od kluků, se kterými jsem hrál. Ale jejich původ není přesně určený.
Která je nejvzácnější?
Mám hůl od Wayna Gretzkého. Omotal si ji páskou, podepsal ji pro mě, ale zápas s ní nehrál. Jednu mi dal taky Brett Hull nebo Jarda Jágr, ale tu jsem kdysi někomu věnoval.
Je pro českou Síň slávy vyznamenání, že se s ní o část svého bohatství podělila torontská Hockey Hall of Fame?
V Kanadě sledují, co se děje v cizině. Vědí, jak naše Síň slávy vypadá, jak ji máme zajištěnou. Získali jsme určitou důvěryhodnost. Vím, jak vypadá zákulisí torontské HHOF - místnost větší než hokejové hřiště je napěchovaná pečlivě skladovanými a popsanými artefakty. Výstavu v samotném muzeu často obměňují. Pečlivě se o sbírku starají, mají desetkrát víc zaměstnanců. A že nám zapůjčili skoro 150 relikvií, svědčí o úrovni naší Síně.
