Takže se dalšímu angažmá u reprezentace nebráníte?
Trenér nemůže dosáhnout na vyšší metu, je to obrovská zodpovědnost, obrovský náboj. Ale momentálně se tím nezabývám, protože si myslím, že by měl dostat šanci Martin Straka. Nebo klidně jiní trenéři. Zároveň ale netvrdím, že by mě to nelákalo. Teď jsem v Chomutově a žádná nabídka vést reprezentaci nepřišla. Mou pracovní náplní je Chomutov, mám toho docela dost - jak sportovně, manažersky, tak trenérsky.
Problém je, že Martin Straka a další úspěšní trenéři jsou smluvně vázaní v klubech jako vy.
Já vím.
Straka navíc nemá tolik zkušeností s trénováním. Dovedete si představit, že byste pracovali společně? Třeba jako rovnocenní parťáci?
S tímhle bych neměl vůbec žádný problém. Tady jde ale hlavně o tu jeho vytíženost. Četl jsem, že příští sezonu nechce v Plzni trénovat, ale i tak má v klubu jiné funkce. Vždyť je to majitel. Je na tom podobně jako Libor Zábranský. Ono když toho máte hodně, tak musíte něco dělat naplno. Nejde dělat tři věci najednou.
Zábranský řekl ne. Měl by národní tým vést Pešán, Růžička, nebo Straka? |
Právě proto by bylo východiskem, aby národní tým vedli dva lidi.
Asi jo, přesto si myslím, že by jeden měl být u reprezentace naplno. Neměl by mít extraligové povinnosti, aby mohl sledovat hráče a řešit další věci. Je to složitější. Trénovat národní mužstvo, to není jenom o tom jít si stoupnout na střídačku. Jsou to tři čtyři turnaje v sezoně a mistrovství světa, na které se připravujete celou dobu. Já si to vyzkoušel jednou a musím říct, že chci dělat spíš každodenní práci. Vést nároďák je něco úžasného, ale já potřebuju být v zápřahu, a ne odkoučovat pár zápasů za sezonu.
Takže kdybyste měl být u nároďáku, tak byste musel zároveň zůstat v klubu?
Mě naplňuje trénování a dlouhodobější práce s mužstvem. Když jste jenom u reprezentace, tak ztrácíte kontakt s hokejem a koučováním zápasů.
Musel byste mít někoho k ruce, kdo by do toho šel naplno.
Jasně. Ale já nad tím nepřemýšlím, protože mi nikdo nic nenabídl. Řeším Chomutov, kde nám od 1. května začíná nová sezona.
Vidíte někoho, kdo by měl dostat příležitost?
Trenérů je tu plno. Ať je to Miloš Hořava, Pešán z Liberce... Docela dobré výsledky měl Miloš Holaň v Pardubicích. Venera je na tom podobně.
Mají tito trenéři na to být u nároďáku, kde je to přece jenom trochu něco jiného?
Je, ale dokud to nevyzkoušíte, tak nemůžete říct, že to nefunguje. Může přijít trenér, o kterém se bude říkat, že to nebude dobrý, ale pak ten trenér může překvapit. Nejde někoho zavrhnout dopředu.
Dovolil by vám Chomutov pracovat souběžně pro reprezentaci?
To já nevím, to je otázka pro vedení, majitele, pana Veverku.
„Do Sparty bych nikdy nešel. To je jediný klub, který bych nikdy netrénoval.“ |
Svaz vás zatím nekontaktoval, ale vím, že jste měl spoustu nabídek z extraligy. Slyšel jsem o Hradci, o Kometě, o Litvínovu, dokonce i o Spartě.
(smích) Je pravda, že mě některé kluby oslovily, ale všichni zároveň vědí, že mám dlouhodobý kontrakt v Chomutově. A co se týká Sparty, tak zopakuju: Do Sparty bych nikdy nešel. To je jediný klub, který bych nikdy netrénoval. To nejde. A všichni ví, že by bylo velké překvapení, kdybych řekl, že do Sparty jdu.
Nelákalo vás jít do Komety?
Je vidět, že to Libor v Brně rozjel hodně dobře. Mají velice kvalitní mužstvo a hráči i klub to potvrzujou. Vyhrát dvakrát za sebou titul se dneska jen tak nevidí. Proto si zaslouží nový stadion, už kvůli divákům. Ale pokud jde o mě, tak nejsem takový, že bych chodil trénovat jen do klubů, které budou hrát o titul. Jsem v Chomutově, kde se nějak snažíme, ale máte nějaké možnosti a podle nich se musíte zařídit. Jako trenéra vás to samozřejmě hodně láká, ale já jsem v Chomutově a věřím, že se tu hokej do budoucna pokusíme zvednout. Všechno záleží na tom, jak bude vypadat další sezona a jak všechno bude pokračovat dál.
Pro člověka to asi musí být otrava, když se klub plácá dole, není vidina, že by se to mělo zlepšit a k tomu ještě finanční problémy.
Není to jednoduché, ale já nejsem takový, který hned utíká. Když to tak vezmu, tak jsem za celou dobu, co trénuju, vedl jen dva kluby. Někteří trenéři jich prošli mraky, ale není to tím, že by sami chtěli, ale spíš tím, že majitelé klubů ztrácí hlavu po prohrách.
