Jen dva Češi, brankář Dominik Hašek a útočník Jaromír Jágr, ve staleté historii NHL zazářili o něco víc než on. Bývalé levé křídlo je ovšem v jedné věci snadno trumfne - v klubové věrnosti. Všech 1 240 utkání, 1 025 bodů, dva Stanley Cupy a další úspěchy dosáhl v dresu New Jersey Devils, kteří mu za jeho služby chystají velkolepé poděkování.
24. února vyvěsí jeho číslo 26 pod strop arény Prudential Center. Na slavnost Eliáš dorazí jako rentiér. Šťastný rentiér.
„Své rozhodnutí jsem si mohl dobře rozmyslet v minulé sezoně (v ní kvůli trampotám s kolenem nehrál ani jeden zápas),“ řekl ve velkém rozhovoru pro iDNES.tv (zhlédnout ho můžete níže). „Určitý nepokoj, nervozita, nejistota, co bude... S tím vším jsem se potýkal, než jsem skončil. Teď jsem v klidu, mám čas na jiné aktivity a nové lidi. Den mi uteče hrozně rychle.“
Žádná nuda, žádný splín
Mnozí sportovci ukončí kariéru a začnou se topit v prázdnotě. Postrádají napětí, ten divoký tanec na hraně extáze a zklamání, urputný boj s únavou a bolestí. Nenajdou-li novou náplň, aspoň zpočátku je sžírá pocit, že nikoho nezajímají, že další jejich existenci chybí smysl.
Tápou jako váleční veteráni. Jako závisláci bez drogy. Jsou podráždění, nešťastní. Psychicky se hroutí, pouštějí se do pochybných podnikatelských projektů, zvažují návrat, či ho dokonce uskutečňují, a leckdy znevažují svůj odkaz.
A pak potkáte Eliáše, jenž v penzi ani náhodou nevypadá utrápeně.
Žádná nuda. Žádný splín. Naopak! Veselý chlapík plní otcovské povinnosti, vozí děti do školy a do školky, na tančení a na fotbal. Užívá si radovánek, které si dřív musel odříct. Například lyžuje, což je pro profesionální hokejisty zapovězené coby příliš riziková aktivita.
„Našel jsem si svou rutinu,“ tvrdí. „Jsem rád, že jsme se na tenhle rok přestěhovali z Jersey do Prahy. Holky chtěly zůstat v Americe, ale já jsem je přesvědčil. A po šesti měsících můžu říct, že bych se v Americe trochu nudil. I manželka přichází na to, že je tady život pestřejší. Máme tu rodiče a spoustu známých. Manhattan je z New Jersey jen přes řeku, ale vždycky jsme museli počítat s dopravními zácpami. V Praze je mnohem jednodušší vyrazit někam za kulturou.“
Za mořem je přitom populárnější, na stadionu si připadá jako doma, zdraví se s rolbaři, ochrankou nebo členy uklízecí čety, jako by byli jeho kamarádi či příbuzní.
Vyrazí-li na nákupy či na poštu, fanoušci ho poznávají, děkují mu za činy, jež pro Devils vykonal, a přejí vše dobré.
Hokej mu přirozeně ani z jeho současného bytí úplně nezmizel. Denně sleduje výsledky a sestřihy z NHL. Především své Devils pozoruje zvlášť bedlivě: „Udržuju si přehled, vím, komu se daří a komu ne.“
Nepostrádá vyprodaná hlediště, vypjaté bitvy. Vystačí si s úterními a čtvrtečními střetnutími na kluzišti v Letňanech, kde se na ledě potkává se šampiony Tomášem Vlasákem, Viktorem Ujčíkem nebo bývalým fotbalovým obráncem Jiřím Novotným.
„Když přijdou bouřliváci Ríša Žemlička nebo Radek Duda, je to vždycky vyhecované,“ říká s úsměvem. „Mám v sobě, že nerad prohrávám. A vůbec nezáleží na úrovni zápasu. Když jsem v Letňanech nasbíral sedm porážek za sebou, chodil jsem do soubojů ostřeji. Ne fyzicky, ale šel jsem po hokejkách a puku, takže se to občas vyhrotilo.“
Vítr z projevu
Podobně ho mírnili při podzimní exhibici legend v Torontu, která se konala při příležitosti přijetí dalších členů do Hokejové síně slávy. Jedenačtyřicetiletý Eliáš nastoupil ve výběru Jariho Kurriho proti severoamerické partě Marka Messiera.
„Brzy jsme vedli 5:1, s Tomášem Kaberlem jsme to trošku rozjeli. Pak za námi přišli, abychom polevili, aby se skóre vyrovnalo. Tak jsme ubrali a nakonec jsme prohráli na nájezdy. Kdyby nás nechali, tak jsme domácí tým přejeli. Ale o to fakt nešlo. Odvezl jsem si odtud naprosto úžasný zážitek. Potkal jsem spoustu fajn kluků. Povídal jsem si s Paulem Kariyou, který žije v ústraní, surfuje a lyžuje. Mluvil jsem s Peterem Šťastným, se kterým jsem pak letěl zpátky. Vládla tam parádní atmosféra - třeba Bryan Trottier hrál pro diváky na kytaru. Nádhera.“
Čím dál víc se těší na vlastní oslavu. Zbývají do ní už jenom dva měsíce. Po Vánocích si začne připravovat projev, z čehož má docela vítr.
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvSeznam hostů je pořádně dlouhý, asi třicet jmen. Dorazí přátelé a osoby blízké. Přiletí někdejší spoluhráči od kanonýra Petra Sýkory přes bitkaře Mikea Ruppa po gólmana Martina Brodeura, oblíbení trenéři a přísný manažer Lou Lamoriello. „Moc jsem si přál, aby si tihle lidé užili ten večer se mnou,“ tvrdí důchodce Eliáš. Zase se ocitne v záři reflektorů. Znovu uslyší burácet obecenstvo.
A zřejmě to nebude naposledy.
