Je to pohnuté vyprávění. Zjednodušeně řečeno Franzéna zdravotní potíže vyřadily z běžného života a existuje jen malá šance, že se jeho stav zlepší. Popravdě: očekávat se dá spíš opak.
Franzénovi je přitom teprve osmatřicet let a má dva malé syny, jímž se nemůže pořádně věnovat, protože má co dělat sám se sebou. Za všechno mohou opakované otřesy mozku, které ho během kariéry potkaly.
Švédský forvard utrpěl nejméně čtyři, ten poslední 5. ledna 2015 v Edmontonu, kde ho Rob Klinkhammer trefil ramenem. Ukončil mu sezonu a vlastně i kariéru.
Johan FranzénŠvédský hokejista pomohl v roce 2008 Detroitu vyhrát Stanley Cup, tehdy dal v 16 zápasech play off 13 gólů. V další sezoně skóroval 34krát, což je jeho osobní maximum. V dubnu 2009 podepsal v klubu nový kontrakt na 43,5 milionů dolarů platný do konce sezony 2019/20. Momentálně tedy stále vydělává, ale je na listině dlouhodobě zraněných hráčů, takže se jeho plat nezapočítává do platového stropu Red Wings. Franzén má také zlato z MS 2006. |
Tahle rána do hlavy byla osudová. Franzén se sice zkoušel vrátit, ale symptomy mu to nedovolily.
Jeho přezdívka Mezek byla přiléhavá, protože bylo velice odvážné, že v té době hokej vůbec ještě hrál. Už na konci roku 2013, kdy ho vyřadil ze hry Radko Gudas, mu tělo totiž naznačovalo, že by bylo dobré přestat.
Franzéna trápily bolesti hlavy, poruchy soustředění, závratě a únava. Trpěl nespavostí, podrážděností a frustrací. Když příznaky po posledním úderu do hlavy neodeznívaly ani po měsíci, začal tušit, že je něco špatně. K tomu je potřeba si uvědomit, že s neutuchajícími potížemi přicházejí i úzkostné poruchy.
O Franzénových vážných problémech otevřeně promluvila jeho manželka Cissi. Vlastně o nich napsala ve svém blogu. „Poslední měsíce byly opravdu hrozné a extrémně emotivní. Něco se muselo stát, už to dál nešlo. Johan proto nastoupil na intenzivní léčbu do speciálního institutu v Denveru, který otevřeli teprve v březnu a léčí tu hlavně válečné veterány s poruchami mozku. Johan je jejich první pacient-sportovec.“
Cissi je za tu naději vděčná, ale je jasné, že ji i jejího muže čeká ještě hodně dlouhá cesta. Léčba postkomočního syndromu totiž čistě z medicínského hlediska není možná. Lékař může doporučit pouze symptomatickou léčbu, která je založená na podávání analgetik proti bolestem hlavy a dodržování klidového režimu, který pomáhá předcházet vyčerpání, případné podávání léků na spaní.
S pacienty je potřeba pracovat spíš na psychologické bázi. „Poprvé za dlouhou dobu vyhlížíme do budoucnosti s nadějí. Johan se od zahájení léčby cítí o dost líp a má plán jít kupředu. Díky doktorům a terapeutům už aspoň víme, jak se chovat v jednotlivých situacích,“ píše Cissi Franzénová.
Snaží se být pozitivní, leckdy je to však těžké. Stavy jejího chotě se i přes zlepšení mění ze dne na den. Když za ním Cissi přijela na návštěvu a společnou terapii, tak byl první den skvělý. „Druhý jsme se ale hrozně pohádali. To je ve vztazích normální, ale když máte zranění mozku, tak se všechno vyostřuje a příčiny bývají často iracionální,“ popisuje.
Franzénovi ovšem pomáhá, že může sdílet svůj osud se třemi válečnými veterány, s nimiž se sblížil. A sílu to dodává i jeho ženě. „Bylo skvělé poznat i jiný pohled na věc. Když jsme vyprávěli o sobě, tak u toho bylo hodně slz. Tak moc jsem vlastně neplakala hodně dlouho. Bylo to těžké, tvrdé, ale zároveň skvělé!“
„Život s mužem, který má takové problémy, není jednoduchý. Připomíná horskou dráhu, ale dělám všechno pro to, aby se všechno vylepšilo. Nejenom pro nás, ale i pro naše úžasné kluky, kteří si zaslouží jen to nejlepší!“
