Loni poprvé okusil nejprestižnější hokejovou soutěž na světě. Frýdecko-místecký odchovanec Dominik Uher nastoupil v dresu Pittsburghu Penguins ke dvěma utkáním. V nadcházející sezoně by si rád vydobyl stabilní místo v dresu tučňáků. Celé léto, které tráví doma ve Frýdku-Místku, tak poctivě trénuje. Na suchu i na ledě.
Letní příprava patří k nejméně oblíbenému období každého hokejisty. Pomáhá vám, že ji absolvujete stejně jako v předešlých letech doma?
Rozhodně. Tohle léto je jedno z nejlepších za poslední roky. Neskutečně si jej užívám. Ani jeden den jsem se nenudil. Česká republika a hlavně pak Frýdek-Místek a jeho okolí mi v Americe hodně chybí. Proto jsem se rozhodl, že se tady letos zdržím déle. V létě jsem trénoval v posilovně, teď už se připravuju na ledě. Je to sice ohromná dřina, ale baví mě to.
A co ostatní zájmy? Přece netrénujete pořád.
Několikrát jsem byl s tátou na kole nebo jsme si byli zaběhat. Závodili jsme spolu také na in-line maratonu okolo Olešné. Spoustu času jsem se snažil trávit také s kamarády, se kterými jsem vyrůstal. Chodili jsme třeba na tenis. Když začaly tréninky, začal jsem jezdit do Ostravy za kondičním trenérem Martinem Horylem, což je taky můj kamarád. Léto si prostě užívám. Sice se už chýlí ke konci, ale jsem rád, že jsem ho strávil tady doma.
Máte možnost trénovat s druholigovými hokejisty Frýdku-Místku. Vyhovují vám jejich tréninky?
Jsem rád, že nám trenéři Juřík s Malíkem vyhověli a nechali nás trénovat s Frýdkem. Máme stejné tréninkové jednotky jako celý tým. Ty jsou velice kvalitní, protože oba dva jsou zkušení trenéři, takže ví, co dělají. Na suchu se však připravuju sám se svým kondičním trenérem.
Frýdek-Místek se stal farmou extraligového Třince, takže za něj nyní hraje spousta mladých hráčů. S některými jste hrával i vy. Je to tak?
Ano, ale to bylo ještě v osmé a deváté třídě. Později pak v dorostu. Ale poznávám je a je moc fajn, že se můžeme po tolika letech zase vidět a povykládat si, co je u každého nového. Znám i ty mladší, protože kdysi mi Třinec umožnil bydlet na hotelu, kde byli i kluci o pět let mladší, takže se znám i s těmi, kteří nepatřili do mé věkové kategorie v mládežnických celcích.
Co říkáte na spolupráci mezi oběma kluby?
Určitě přinese prospěch oběma stranám. Mladí kluci z Třince mají možnost si takto osahat dospělý hokej. Navíc Frýdek-Místek je hladový po kvalitnějším sportu, takže pokud se podaří postoupit do první ligy, věřím, že na hokej bude chodit hodně lidí. Zrovna tak, jak tomu bylo předloni na fotbale, když mužstvo postoupilo do druhé ligy.
Jste odchovancem frýdecko-místeckého hokeje. Vyrůstal jste ještě ve staré víceúčelové sportovní hale, kterou nahradilo nákupní centrum Frýda. Jak jste nesl, že ji město nechalo zbourat?
Měl jsem k ní jistou citovou vazbu, ale pokud chátrala a její oprava a následné provozování by bylo dražší, tak to dá rozum, že se město rozhodlo ji zbourat a postavit novou multifunkční halu Polárku, která je nádherná a městu sluší.
Líbí se vám?
Ano, byť je tady pár mušek, které by se mohly vychytat. Sedačky jsou daleko od mantinelů. Mohli je udělat tak, jak je tomu v Kanadě. Trochu v nepoměru jsou také rozměry šaten ke sprchám. Chybičky se ale najdou na každé hale. Celkově je pěkná. Teď je třeba do ní dostat ještě potřebnou úroveň hokeje. Byl by to další boom pro fanoušky. Navíc by se tím zviditelnilo i město.
Znáte ji z pohledu hokejisty. Byl jste se v ní někdy podívat jako divák? Třeba na bývalé spoluhráče z mládí, kteří teď hrávají přípravné zápasy.
To zatím ne. Moc rád bych se na kluky zašel podívat, ale bohužel na to nemám čas. Ráno totiž trénuju a odpoledne se snažím něco se naučit, protože v polovině září bych měl maturovat. Už to chci mít konečně za sebou, abych příští rok v létě měl ještě více volného času.
Nyní se přesuňme za oceán. V loňské sezoně jste už nakoukl do NHL. V dresu tučňáků jste odehrál dva zápasy. Dostanete v nadcházejícím ročníku více příležitostí?
Každý rok je jiný. Uvidíme, jak se situace vyvine. Nikdy nevíte, kolik hráčů se zraní, jak vám to bude lepit na hokejku. Letos jsem se snažil vzít to v létě zodpovědně, co se týče tréninku. Každý rok jsem v zámoří rostl. I letos mám v plánu zlepšit se v určitých věcech. Věřím, že už mi chybí jen kousek, abych se dostal do NHL, pokud tu šanci dostanu.
A co když ne?
Kdyby mi to v zámoří nevyšlo, hledal bych nějakou alternativu v Evropě, ale to teď neřeším. Věřím si a chci se prosadit do sestavy Pittsburghu. Řešili jsme to letos v létě a dospěli jsme k tomu, že jsem ještě mladý a mám šanci se vyvíjet. Proto jsem se rozhodl v Pittsburghu zůstat. Pokud přijde šance dostat se do prvního týmu, chci ji chytit za pačesy a už se v něm udržet.
Tahouny Pittsburghu jsou Sidney Crosby a Jevgenij Malkin. Někteří hokejoví experti je považují za vůbec nejlepší současné hokejisty na světě. Jak vycházíte s takovými hvězdami?
Je úžasné se od nich učit na trénincích, případně hrát po jejich boku přímo v zápase. V žádném případě to není tak, že by se chovali jako bohové a nepouštěli si nikoho k tělu. Jsou schopní se s kýmkoli normálně pobavit a poradit mu, když to potřebuje. Potom z vás nervozita spadne a berete je jako všechny ostatní spoluhráče.
Takže se nebojíte chodit si k nim pro rady?
Není důvod. Oba dva jsou profesionálové a dělají všechno pro to, aby se člověk v týmu cítil jako všichni ostatní. Někdo by si mohl myslet, že se budou bavit jen s vybranými jedinci, ale tak to vůbec není. Crosby jako Kanaďan mluví dobře anglicky, takže dokáže více komunikovat, ale i Malkin normálně pozdraví, popřeje všechno nejlepší a když vidí, že je třeba v něčem poradit, tak to udělá.
