„Rituály žádné nemá a asi už ani mít nebude, to by ho spíš brzdilo. Lukáš se dobře vyspí, s tím absolutně nemá problém, a pořádně se nasnídá. Na snídani si dává záležet; mívá vločky, müsli, neperlivou vodu, jak to u sportovců bývá. Ovocným nápojům nebo džusům se vyhýbá, čaj nebo kávu u něho nevidíte. Připraví se bez problémů, na odpolední začátky ho naučila NHL dostatečně,“ říká Marek Dostál, gólmanův otec.
Fanoušci po celé zemi budou dnes na jeho synovi znovu viset očima. Ve třiadvaceti letech je pro Dostála semifinále mistrovství světa v Praze životním zápasem, dosavadním vrcholem kariéry.
92,96Dostálovo procento úspěšnosti zákroků, druhé nejlepší na MS |
Zároveň s tím jeho otec věří, že do dneška reprezentační jednička vstane jako do jakéhokoliv jiného. „Když jsme se s ním po čtvrtfinále setkali v místnosti pro rodiny, byl ze všech z nás nejklidnější právě on. Až mě to překvapilo. Má svoji bublinu, nepamatuji si, že by byl z něčeho rozhozený,“ vypráví Dostál starší o synově nastavení.
Vedl ho k němu od šesti let, kdy potomka poprvé postavil do hokejové branky. Zařizoval mu individuální tréninky, při nichž na mentální přípravu kladl vždy stejný důraz jako na herní. I včera, po úžasném Dostálovu představení a nule ve čtvrtfinále, opatrně požádal: „Nebudeme z něho dělat hrdinu, že? Je potřeba zůstat pokorný, s nohama na zemi.“
Od dětství juniorovi vštěpoval: na ledě jsi v roli záchranáře. Od náčelníka při požáru taky nikdo nechce, aby lomil rukama a bědoval, co si počne. Je potřeba, aby z tebe vyzařovaly klid a jistota.
A taky aby pořád pracoval naplno. „Dcera má černý pás v taekwondu, věnuje se kickboxu. Tomu Lukáš nehoví, ani jako doplněk přípravy si ho nevyzkoušel. Mně nezáleží ani tak na tom, jaký sport děti dělají, ale chci, aby ho dělaly naplno,“ vypráví Marek Dostál, podnikatel v gastronomii.
Sám zápasy prožívá hlavně uvnitř, s manželkou na tribuně, v běžném oblečení. „Dresy nenosíme. Žádné poznávací znamení,“ vysvětlí s úsměvem. Ani rozhovory nerozdává, pro iDNES.cz udělal výjimku.
„Paní se na zápasy dívá s větším nadhledem než já, ale ani já se u hokeje neodvážu jako ostatní fanoušci. Sleduji, jak se chlapci daří, co se děje kolem něho, jestli nedělá nějaké fatální chyby. Poslední dobou ne,“ těší ho. „Nebudeme si ale nic nalhávat, čtvrtfinále bylo pro nás jako pro rodiče neskutečně emotivní. Velký zážitek,“ přizná vzápětí.
Nervozitu vůbec necítím, pravil báječný Dostál. S protihráčem řešil strašný led![]() |
Se synem je v každodenním kontaktu. Leckdo z hokejistů si v době volna od hokeje rád odpočine, vyhledává rozptýlení. U Dostálových to neplatí.
„Lukáš otevře téma, o kterém se bavíme. Z devětadevadesáti procent je to stejně hokej a poznatky o něm. Jeho to nerozhodí. Lukáš má tu vzácnou vlastnost, že si umí vyhodnotit pozitiva i negativa, dokáže si vzít to nejlepší pro sebe a jít dál. Nechci, aby to vyznělo tak, že se na kluka dívám jako tatínek přes růžové brýle, ale on je opravdu silná osobnost, a já už dnes nejsem v roli mentora. Nemám mu už moc co říct, skoro všechno v jeho výkonech je skryté v detailu. Jsem laik, fanoušek,“ líčí Dostál senior.
Trenéři? Experti i psychologovéSvého syna Martin Dostál na rozdíl od řady jiných otců nikdy netrénoval. Za jeho vývoj vděčí Jaroslavu Odehnalovi v Kometě, Rostislavu Haasovi při individuálních trénincích, Jiřímu Sklenářovi a také svazovému kouči regionálních brankářů Radku Tothovi. „Nejvíc Lukáše posunuli ti trenéři, kteří dbali jak na chytání, tak na mentální stránku,“ říká Martin Dostál. |
Syna zná dopodrobna. Ode dne, co ho postavil do hokejové branky, s ním absolvoval drtivou většinu tréninků a zápasů. „To se bavíme o všech věkových kategoriích,“ připomene. Na měsíc za ním vycestoval i do Anaheimu a přihlížel šňůře sedmi zápasů NHL.
„Viděl jsem, jak funguje v týmu, jak žije, jak je absolutně vyrovnaný a v klidu. Během sezony jsem ho nechtěl zaměstnávat úvahami, zda si v Praze zachytá, na turnaji Euro Hockey Games v Brně jsem si uvědomoval, že se ještě může zlepšit. Zvykal si na širší led, časový posun. To, co pustil tam, by teď možná už chytil,“ hodnotí synovy výkony Dostál.
Když se od syna před úvodním zápasem turnaje proti Finsku dozvěděl, že domácí šampionát zahájí, byl si jistý, že to mládence v masce pořádně nastartuje. Jako nedávno v Anaheimu, kde proti němu dvě vteřiny před koncem zápasu jel trestné střílení hvězdný Jack Hughes z New Jersey, jemuž šlo o play off.
Nováček v brance Ducks se na jeho provedení nájezdu těšil, vychutnal si ho a taky ho vychytal. Soupeře tím dost možná odřízl od možnosti usilovat o Stanley Cup.
„Do toho, co by jiné možná znervóznělo, jde Lukáš s radostí. Těžké zápasy má rád, cítí se v nich jako ryba ve vodě,“ říká Dostál starší.
Je to nějakých sedm let, co před jejich dům v jihomoravských Bedřichovicích nedaleko Brna, kde Dostálovi žijí, někdo namaloval logo NHL. „Zrovna u nás byly hody, při nich se malují vtipné vzkazy usedlíkům. Dnes nám to přijde úsměvné. Tenkrát to někdo trefil a viděl dál než všichni ostatní,“ bilancuje otec brankáře, který má za sebou první „plnou“ sezonu v nejlepší lize světa.
V sobotu jsou v Bedřichovicích hody zase. „Doufám, že na nich hokej poběží!“ nadhodí Dostálův táta.
A že bude večer a v neděli co slavit, pomyslí si možná v duchu.