Pod první zlato České republiky po čtrnácti letech se na domácím šampionátu podepsal velkým písmem, ve finále proti Švýcarku si připsal asistenci na vítězný gól. Kundrátek je známý také jako lídr oslav. A kdy jindy si euforii vychutnat než s domácími fanoušky...
Už se provalilo, kdo při oslavách rozbil pohár mistrů světa ?
Já o tom nevím a myslím, že se na to ani nepřijde, protože si nemyslím, že by ho někdo vzal a rozbil úmyslně. Je to replika, nechci říct, že nekvalitní, ale zkrátka není dána dohromady tak dobře jako originál. Jak se to pořád zvedá a neustále se s tím manipuluje, tak se to rozpadlo.
Trofej je prý zase zachráněná.
No máme šikovné kluky kustody. Ti ji vzali a rozebrali ji úplně do šroubku. Pak to pořádně přitáhli a dali dohromady, abychom s ní mohli jít k panu prezidentovi.
Zaznamenal jste okamžik, kdy jste dostali do rukou tuto kopii? Říká se, že se pohár bez zraků kamer a fotografů vymění ještě po cestě z ledu. Je to tak?
My měli originál i v šatně, až pak jsme dostali repliku. Poznám je od sebe. Na originálu je zespodu napsáno hezky IIHF a podstavec poháru je s vrchní částí spojen takovým vyobrazením puku a ten je na originálu zlatý, zatímco replika je černá. Až potom se to tedy zaměnilo. Replika je pěkná, ale jde poznat, že tam nejsou vyryté některé detaily, na podstavě nejsou vyrytá jména vítězů. Ale jinak si asi nevšimnete.
Kde jste přišel k roli dirigenta oslav?
Já nevím! Každou oslavu v Třinci jsem si užil neskutečně, obzvlášť tu první, protože jsem tehdy nedostal pozvánku na nároďák, takže jsem zůstával v Třinci a měl prostor si to užít se vším všudy. Na můj druhý titul s Třincem už jsem pak musel spěchat do Tampere na mistrovství světa. Tam už jsem měl jen dva nebo tři dny a pak už jsem musel být zase stoprocentně připravený.
Po Tampere jste ale také mohl něco menšího udělat.
Taky že jo, po bronzové medaili jsem to zase rozjel. Já nevím, z čeho to pramení, ale měl jsem holt už nějaké slavící zkušenosti, tak jsem si to chtěl zkrátka vychutnat.
Tajemství Pastrňákova zlatého gólu? Sjelo nám to, bavil nahrávač Kundrátek![]() |
Nějaká perlička z oslav se najde?
Máme skvělého kapitána Romana Červenku. Protože ke mně v tu neděli po zisku titulu přišel a říká mi: Tomáši, já jen ať víš, že zítra jdeme na Staromák, tak to moc nepřeháněj. Kapitán se musí poslouchat, tak jsem hned všechno vypité zaléval vodou. Oslavy, když máte společnost příjemných lidí, tak si to každý užije. Odvázali jsme se, užili si to po svém, trochu zpívali, tancovali…
Jestli je opakování matkou moudrosti, tak u vás už je to tedy oslavová genialita.
Je to krásné, mít každé léto nějaké oslavy. Minulý rok jsem byl v Brně, kde nám to nevyšlo a já měl takový půst a utrum. Záviděl jsem třineckým klukům titul i oslavy a musel se vrátit. Tak letos si to vynahrazuji, jsem pořád hrozně rád i za ten extraligový titul a mám radost za kluky, kteří to s námi vyhráli poprvé. Užíval jsem si pohled na ně, jak mají své první zážitky s pohárem. To je vždycky hrozně krásné, dívat se na jejich zvedání poháru, čímž končí jejich sezonní příběhy.
Musí je člověk učit slavit a usměrňovat, či naopak trošku postrčit?
To nebylo potřeba. Oni chvilku koukají, co se bude vlastně dít, co mají dělat, a my starší jim to zkrátka rychle ukážeme. Ze začátku byli možná trochu odtažití, ale pak, jak nás viděli, jak viděli Martina Růžičku, což už je titulový rutinér s šesti zářezy, Vlado Dravecký s pěti... To si ty oslavy osvojíte rychle.
Škarohlídové by vám mohli říct, že triumfy s Třincem už jsou rutina. Nač je tedy slavit...
Kdo tohle řekne, tak asi nehraje žádný sport takhle naplno a nemůže jej mít takhle silně rád. Opravdoví sportovci hrají vždy naplno, vždy chtějí vyhrát a pak to také pořádně společně oslavit. Klidně po svém. S alkoholem, či bez. Je mi to jedno, ať si to vychutná každý po svém. Já nikdy nepřemlouvám.
Často jste teď v rozhovorech říkal, že jste už starší hráč. Co to má znamenat nejen ve směru k oslavám, ale k celému vašemu hokejovému příběhu?
Když si to vezmete, tak hokejový život je prostě krátký. Je mi skoro 35, to už prostě nejsem 18letý kluk, co má všechno před sebou. Mám něco za sebou, tak už je to uvědomění, že jsem zkušenější, starší hráč.
Je pravda, že v Americe by vás možná označili slovem „latebloomer“, tedy rozkvétající později. Minimálně co se titulů týče, protože poháry jste začal sbírat až po třicítce, byť jste prošel individuálně skvělou kariérou s vrcholem s třiceti zápasy v NHL. Říká se, že moudrost přichází s věkem. Také vám tedy přichází hokejová moudrost?
Mám za to, že určitě. Nebyl jsem hokejově moudrý, musel jsem se ještě hodně učit. Když jsem pak přišel do Třince, bylo to už v době, kdy měli kluci dva tituly. To mi pomohlo k hokejovému dospění, protože ti kluci, to jsou rození lídři. Je nádherné si tohle ochutnat.
Který autobus by vyhrál na promile, ten ze Staroměstského náměstí, nebo z benzinové pumpy po cestě z Pardubic?
Pískám remízu. V obou případech jsme to slavili, jak se sluší a patří. Jasně, zlato z MS bylo v hlavním městě, bylo možná zajímavější, že mohlo přijít obrovské množství fanoušků, kteří to s námi chtěli zažít. Ještě teď mi naskakuje husí kůže. Tohle je totiž zážitek na celý život. Vždyť o tomhle jsem snil jako malý kluk.
Takže vám kapitán doporučil vodu s šumákem, protože tohle si člověk chce pamatovat!
Ano, to byl zase Roman! Zkušená rada, za kterou mu děkuji. I mistři světa v oslavách si chodí pro radu a právě Červus má už druhý titul mistra světa, takže má více praxe.
K té praxi… Fotka od Davida Pastrňáka z obědového setkání právě před oslavou s lidmi na Staromáku je také fascinující. Každý má své pivečko, vy máte před sebou šest čerstvě načepovaných šnytů.
Ne ne! (směje se) To na mě kluci narafičili. Musím říct, že tohle byl krásný okamžik, který David zachytil momentkou. My totiž slavili celou noc. Hodně z nás tak do sedmé ranní, ti nejlepší i do devíti. Matěj Stránský v tom úřadoval, ten má výdrž, to byste koukali. Je v oslavách neporazitelný. No a pak jsme se sešli tady na tento oběd.
A poobědvali pivko?
Krásná hospůdka hned vedle haly, hezky jsme vstali, vyčistili si zuby, byť tedy někteří zelenou, a takhle se sešli. Bylo moc pěkné dívat se na kluky, jak si všichni dávají ty vývary, a aby nemuseli ukázat jemně roztřesenou ručku se lžící, tak to pili jako kafe. Nádherné!
Lukáš Dostál musel docela zírat…
Ten určitě. Ale to je úplně jedno, jestli pil s námi, nebo ne. To není důležité, hlavní je, že tam byl.
Byl jste také u toho, když se tým posouval po pražských hospodách s pohárem a skoro každý zájemce z řad fanoušků si mohl vychutnat hlt plzeňského z trofeje?
My Moraváci jsme to měli trochu dál domů, tak jsme tam zůstali. Já, Matěj Stránský, Honza Ščotka a Dan Voženílek jsme to táhli. Hodně kluků se pak vracelo, přidávalo zpátky. Týden jsme si to užívali. Někteří měli jiné povinnosti. Dominik Kubalík měl čerstvě narozenou dceru, takže vždycky přes den zmizel a na večer se vrátil. To bylo super.
Policie vám prý odklízela prostor při čase na jídlo, abyste měli alespoň chvilku klidu.
Bylo to výjimečné a fakt jsme se cítili jako superhrdinové, filmové hvězdy. A ono to pořád trvá. Vždyť já jdu pro děti do školy a lidé mě poznávají. Je to super a já si užívám, že se s nimi můžu vyfotit a na chvíli pokecat. Nabíjí mě to.
Víte ale, co je aktuálně nejvyhledávanější ve spojení se jménem Tomáš Kundrátek?
To netuším.
Vaše žena a poslední dovolená.
To jsem netušil. A pak kdo je mistr, že? No tak mám pěknou ženu, zdravou rodinu a pak je jedno, že je někdo mistr světa. No a že se má paní objevuje v novinách… No snad jí to dělá sebevědomí. My si z toho doma hlavu nelámeme, říkala mi jen, jestli si z toho snad kluci v šatně nedělají srandu.
I na našem zpravodajském webu iDNES. cz je poslední článek o vás s vaší ženou, kde při MS 2023 v Rize před zápasem s Kanadou vysvětlovala, že i když je Kanaďanka, fandit bude Česku.
Zaslouženě je hlavní hvězdou ona. Naši rodinu drží pohromadě, stará se o děti a pracuje. Bylo play off, mistrovství světa, takže jsem tři měsíce nebyl doma a Alannah si zasloužila dovolenou. Byli jsme v Dubaji.
Kundrátkův život s kanadskou ženou. Bouřlivá fanynka bude přát manželovi![]() |
Nemyslel jste v tom vedru zase na zimák?
Měli tam kluziště přímo v jednom obchoďáku, tak tam mi bylo chvíli trochu lépe. Prošli jsme všechno, děti si užily akvaparky. Ale přiznávám, hned druhý den po návratu z dovolené jsem začal přípravu na další sezonu. Jasně, zlehka začínám ještě regenerační a kondiční částí. Ale už to nějaké kardio chtělo. Běhání, jízda na kole. No a v pátek jsem byl poprvé zase na ledě. Já totiž to kolo a běhání nemiluji, tak se raději zpotím na ledě.
To mě přivádí na další slavnou fotku sociálních sítí, kde snad týden po zisku titulu mistra světa dřepujete v posilovně se závažím. A medailí na krku. To vám kondiční trenéři spočítali ty šnyty?
Já se byl na kluky podívat v šatně. Tak jsem si šel dát nějaké kolo, protože po tomhle týdnu jsem potřeboval zapotit. Z toho vznikla tahle fotka.
Na ní už nemáte odhalené břicho, ze kterého jste si dělal srandu, že máte povolené břišní svaly. Bavíte se i na svůj účet?
Prý že není vana, není rána. Lidé mě označovali na sítích a posílali mi také odhalené pupky. Založil jsem asi trend, protože mi to kluci z nároďáku posílali, jak za nimi chodili fanoušci a fotili si tyhle „břišáky“.
Takže se prezentujete jako hokejový fotr, co si to může dovolit?
Nemůžu! To je při oslavách po sezoně. Já se po sezoně podívám na ledničku a hned přiberu, takže už mi to zase začalo a hned jsem zase v práci.
Červen ale ještě jistě bude volnější. Už chystáte s Petrem Vránou pruty na Slezskou Hartu?
Právě skončilo období hájení dravců, takže nám začíná zase sezona! Už se moc těšíme.
Na co máte políčeno?
Loni se mi konečně povedl sumec, když jsme vláčeli za lodí speciální návnady na ně. Z toho jsem měl obrovskou radost. Už se to ale zase nesmí. Prý chtějí vodu více zarybnit, tak nám omezí lov.
Už jste medailemi králem hokejového Přerova?
Já se měřil vždycky jenom s Martinem Zaťovičem, ten má „jen“ tři tituly v extralize, což máme teď stejně, a ten nároďák nemá. Odehrál v něm neskutečné zápasy, ale nezadařilo se mu. Klobouk dolů před ním, potěšilo mě, že pokračuje v Brně a těším se na něj v příští sezoně.
Ale slovní munice na Zaťoviče, vašeho souseda, přistála.
Už mám nabito. Dával mi to před tím pěkně sežrat, že má víc pohárů a že on je tím králem Přerova. Takže mu to hned musím vpálit, až ho potkám. Ale mistře mi říkat nemusí.
Potkáte se v letní přípravě?
Jasně. Už asi devět let máme letní přípravu já, Kuba Svoboda z Přerova, právě Martin, Honza Švrček, bratři Kratochvílové z Havířova a Zlína. Plus se vždycky někdo přidá. Trénujeme od devíti od rána, kondiční kouč Tomáš Tomiga nás tam cepuje. To je vždycky silná skupina. Možná že tam se zrodily některé nápady na oslavy a trénovala se tam výdrž. Honza Švrček i Martin Zaťovič taky umí zabrat.
V Brně trénovala skupina mladých NHL borců kolem Jakuba Zbořila. Nějaký přáteláček těchto dvou part by nebyl marný.
Počtem titulů by se asi nechytali a v hospodě už vůbec ne. Jsou mladší, ale my máme zkušenosti.
Čekají vás ještě další oslavy světového zlata. Chystáte něco v Přerově pro lidi?
Snad to nepopletu, když řeknu že 27. června jdu ráno za dětmi do mé školy Želatovská v Přerově, kde jsem vyrůstal, a tak jim přivezu ukázat pohár. Tam se těším a pak odpoledne by mohlo být něco na náměstí. Snad se to ještě potvrdí. Pak mám den nato rodinnou oslavu a devětadvacátého se pak přijdu na chvilku ukázat na ZubrFest v Přerově. To zase bude perný víkend.
Vás to slavení nepustí, že?
Naštěstí jsou mezi tím pauzy a stíhám do toho trénovat. Postě si o víkendu zajdu na pivko se známými a rodinou. Vždyť já od play off nebyl pořádně v Přerově. Vozím v Třinci děti do školy, byli jsme na dovolené, teď zase zpět v Třinci, protože děti ještě mají vyučování. Pak si to doma v Přerově užiju.
Máte se tam kde zašít?
Já se nepotřebuji schovávat. Když sedím na pivu nebo jsme na bowlingu, tak se lidem nebráním. Co je na tom. Přijdou, pozdraví, poprosí o fotku, popovídáme si a jdu dál.
Asi to máte jednodušší než David Pastrňák nebo Martin Nečas…
Já je obdivuji. Oni to mají na dennodenním pořádku. I psychicky je to náročné, co všechno ti kluci mají. Ne každý to umí takto zvládat. Měli jsme takhle podpisovku v Třinci, asi tři hodiny jsme byli lidem k dispozici a já byl po tomto úplně vyšťavený, mrtvý. Není to lehké a oni to mají každý den.
Jste mistr světa, extraligu jste dobyl třikrát, Stanley Cup, při vší úctě, už asi nestihnete. Kam se to bude dát ještě posouvat?
Vlastně to nevím. Budu se snažit teď připravit na další sezonu, nechám si od trenérů nastínit, jaké máme cíle na další rok a ty se pokusím splnit.