Ano, Pyrochtu tento posvátný okamžik teprve čeká, ale jeho pravděpodobnost je opravdu vysoká. Zvlášť po pár dní starém prohlášení libereckého majitele Petra Syrovátky: „Jsme s jeho odchodem smířen, podpis smlouvy je na spadnutí.“
Pyrochta přitom pořád není žádná velká hvězda ani na extraligové poměry, byť o něm Pešán mluvil v superlativech už v závěru předchozí sezony. Ten samý muž ho totiž v průběhu té nynější neváhal poslat na deset zápasů na farmu do Benátek nad Jizerou, protože mladý obránce nezvládal extraligu po taktické stránce.
„Byl to varovný prst, abych začal hrát líp dozadu. Mě to totiž odjakživa táhne hlavně dopředu,“ usmívá se jedenadvacetiletý bek. Teď už moc dobře ví, že ač má velký talent, musí makat v obou směrech. „V dnešním hokeji si nemůžete dělat, co chcete. Beci musí být mobilní, aby hráli dopředu i dozadu. Poučil jsem se a naštěstí to dopadlo dobře.“
I díky tomu se Pyrochta dostal do konečné nominaci na mistrovství světa. Pro někoho možná překvapivě, ovšem zcela zaslouženě. Mladý obránce, který v juniorském věku hrál dva roky v kanadské juniorce, si v reprezentačním dresu vedl solidně. V přípravných zápasech dostával hodně prostoru a podobně jako v Liberci chodil také na přesilovky.
„Má všechno, co má moderní bek mít. Má na to hlavu, výborné bruslení, šikovné ruce. Teď je nahoře a doufám, že mu to vydrží, protože má obrovský potenciál,“ chválí ho Ladislav Šmíd, zkušený parťák z Liberce, který ho během sezony cepoval společně s Martinem Ševcem především po zmiňované taktické stránce.
„Dopředu mě to láká hodně,“ nezastírá Pyrochta. „Měl jsem k tomu sklony odjakživa, tak se v tom snažím zlepšovat. Vždyť já byl původně útočník, pak jsem pozice střídal a nakonec se ustálil v obraně.“
Právě útočných schopností si experti na Pyrochtovi cení nejvíce, kvůli nim si výrazně říkal o šampionát. On sám nominaci bral jako životní šanci i kvůli tomu, že ho může výrazně přiblížit do NHL.
„Stoprocentně je to tak. Člověk by měl mít sny. A ty sny by měly být nejvyšší, aby fungovaly jako motivace. Já jeden takový mám a doufám, že se mi jednou splní. Rád bych dál kráčel ve stopách Radima Šimka,“ vypráví Pyrochta, ač tvrdí, že je trochu jiným typem hokejisty.
„Příběhově jsme si podobní, hráčsky je to ale jiné. Šimi je buldok, který nepustí kostičku, kdežto já jsem víc ofenzivní.“
Pyrochta může být pro českou reprezentaci požehnáním, protože kvalitních obránců v posledních letech ubývá. Popravdě je třeba přiznat, že nyní dostává šanci i díky tomu, že trenér Josef Jandač bere do Dánska výrazně mladší a nezkušenější kádr než obvykle.
„Letos je to specifické, ale nebudu říkat, že je dobře, že se reprezentace obměnila. Je to věc názoru. Teď jsem mladý, takže s tím samozřejmě souhlasím, ale až budu starší, tak budu chtít opak. Záleží na trenérech a pan Jandač správně říká, že mládí není zásluha. Musíme ukázat, že na to máme.“
Pyrochta v přípravě obstál, ale moc dobře si uvědomuje, že na mistrovství to bude jiné. To platí dvojnásob po nepovedené generálce na Švédských hrách, kde český tým prohrál všechny zápasy.
„S posilami z NHL se dostal hokej na jinou úroveň. Proto na sobě musím dál pracovat, abych na ni měl.“
