Už se zase soustředí jen na jednu věc. Na hokej. Na „svůj“ Motor. Hlavní trenér prvoligových Českých Budějovic Václav Prospal už musí přemýšlet nad nadcházející sezonou, vždyť jeho tým od pondělí naplno trénuje na ledě.
I tak si ale 44letý kouč nadále podle možností užívá letních měsíců. Třeba při jízdě na kole. Cestou do práce. „Jezdím do i z haly domů po cyklostezce okolo řeky. Je to krásná trasa. A tolik lidí, co tam jezdí, mi ani nevadí. Vždyť je paráda, že sportují, ne?“ říká výrazná osobnost českobudějovického Motoru.
Loňskou sezonu jste už úplně hodil za hlavu, nebo se k ní přece jen ještě vracíte?
Už jsem ji uzavřel. Nechci se moc dívat nazpátek, ale spíš koukat dopředu. Současný tým není stejný jako ten minulý, ale když se o tom s někým začnu bavit, tak se vám vzpomínky na minulý ročník vracejí. Hlavně ty negativní.
A užil si tedy vůbec Václav Prospal dovolenou?
Vše proběhlo tak, jak mělo. Byli jsme s rodinou přes léto pryč v zahraničí. I díky tomu, že naši kluci měli individuální přípravu, bylo času na odpočinek dost. Já jsem si tedy hlavu vyčistil dokonale a bylo to tak akorát, protože teď už je zase čas se vrátit k práci. I když já bych vlastně to, co dělám, ani prací nenazýval.
Došlo také na váš oblíbený golf?
Také. Ale paradoxně jsem měl na golf mnohem více času, když jsem sám hrával hokej. Měl jsem odtrénováno a hledal jsem potom sport, který by nebyl až tak fyzicky náročný, a u kterého bych si vyčistil hlavu. Teď je to spíš tak, že na golf nemám tolik času a také hledám, kde bych ze sebe dostal frustraci a pořádně se také vypotil po trénincích Motoru, kde se jen na hráče dívám. Rád třeba k hale jezdím na kole, pak si tu dám cvičení a domů zase jedu na kole. Tak alespoň ze sebe vyplavím škodliviny.
„Povedl se mi postup do extraligy jako hráči, teď bych si to rád zažil jako trenér.“ |
Zmínil jste, že když se ještě s někým bavíte o uplynulé sezoně, vrátí se vám hlavně negativní vzpomínky. Máte na mysli ty z baráže?
Je to tak. U spousty lidí bohužel nepovedený poslední měsíc přebil všechnu dobrou práci, kterou jsme tady těch předchozích devět měsíců dělali.
A naučila vás jako trenéra minulá sezona něco nového?
Jde o to, co si z toho vezmeš za ponaučení. Je jedině dobře, že jsme s vedením klubu byli za jedno v otázce šířky kádru. To je to, co jsme si odnesli z loňské sezony. Na jejím konci jsem při analýze mluvil o tom, že my jsme shořeli na produktivitě, na menších hráčích a také na úzkém kádru. To se teď snažíme změnit a zlepšit a já jsem moc rád, že nám management přivedl tolik hráčů.
Člověk dělá chyby. Dělají je hráči, rozhodčí, manažeři týmů i trenéři. Našel jste nějakou svoji, které byste se rád tentokrát vyvaroval?
Určitě ano, už to tu padlo. Chtěl bych mít daleko širší kádr. To, čím jsme si procházeli posledních šest sedm zápasů, které jsme dohrávali s juniory, už bych nechtěl zažít. I když pro kluky to byla fantastická zkušenost, ale pro nás celkově to nebylo dobré. Získat pět bodů z dvanácti zápasů je pro mě ostuda. Na tyto boje jsme asi měli mít jiné typy hráčů, na druhou stranu to nebylo tak, že bychom je nehledali a nesnažili se je přivést. Byla spousta hráčů, která měla strach do Motoru přijít.
Proč? Z čeho měli strach?
Protože by asi neskousli ten tlak, který by tu na ně byl vyvíjen. Což je tedy pro mě také obrovské ponaučení a ukazuje vám to charakter, sebevědomí a také kvalitu těch hráčů. Ale ano, udělali jsme řadu chyb, samozřejmě i já. I když na druhou stranu pracovali jsme jen jeden rok a nevěřím tomu, že všechno bylo jen negativní, a myslím si, že jsme udělali spoustu dobré práce. Teď máme další šanci se s tím poprat.
Dalo by se říci, že vás trenéřina baví víc a víc?
Pro mě je důležité, že jsem pořád u hokeje. U toho, co miluju a do čeho jsem blázen. Myslím na práci prakticky čtyřiadvacet hodin denně, připravuji tréninky a snažím se tým poskládat tak, aby to mělo smysl. Nálada je tady stále skvělá a já si navíc opravdu nemohu stěžovat na to, jak naši kluci pracují. Navíc jsem strašně rád, že mezi nejlepšími jsou zejména starší hráči a ti, co tady s námi ten rok zažili. Bude důležité, aby se k tomu přidali i nováčci a aby nám hodně pomohli. Například ve zmíněné produktivitě. Zklamala mě ale ještě jedna věc.
Jaká?
Minule jsme neměli hráče, který by měl přes bod na zápas. Václav Karabáček i Cody Bradley měli fantastické části sezony, Zdeněk Doležal také anebo Martin Novák hrál výborně v první půlce sezony, Davidu Gilbertovi vyšly perfektně dva měsíce a tak dále. Ale my potřebujeme kvalitu přes celý rok, pořád. To jsme prostě neměli. Pamatuji si to sám z dob mé kariéry, že tým těžko uspěje, když nemá toho nejlepšího hráče, toho tahouna. To jsou právě ti borci, kteří teď k nám přišli, od nich to budeme vyžadovat.
„Dám si v hale cvičení a domů jedu zase na kole. Tak alespoň ze sebe vyplavím škodliviny.“ |
Vy jste se v hokejových kruzích v roli trenéra zapsal i jako ten, který umí ozvláštnit tiskové konference po zápasech. Záznamy pak viděly spousty lidí. Jak jste tohle vnímal?
Je jasné, že se to ke mně doneslo. Dnešní svět je tak zmedializovaný, že každý pořád hledá něco speciálního. Pro mě to však nebylo nic zvláštního, protože, jak jsem se cítil po zápase, tak to hned ze mě šlo ven. Já se neumím přetvářet, emoce ze mě chodily i za dob, co jsem hrával, tak chodí ven i u trenéra. Když si vzpomenu na zápas s Porubou, kde jsme je přestříleli 48:16 a prohráli jsme 0:4, tak to mě opravdu hodně nazlobilo.
A pak přišla na řadu tisková konference přímo v kabině. V NHL celkem běžná věc, u nás vůbec. Jak vás to napadlo?
Za prohru jsme nesli odpovědnost úplně všichni. Ti, co mají dres, i ti, co mají kravatu a oblek. Taky se mi doneslo, že jsem tím chtěl hráče zesměšnit. Co to je? Jaké zesměšnění? Vždyť ti kluci jsou za svůj výkon zodpovědní, ne třeba jen kapitán. Může se stát, že vám zápas nesedne, ale nevěřím, že proti Porubě jsme pro výhru udělali všechno. Sám jsem si podobnou tiskovku prožil ještě jako hráč, když jsme zahráli špatný zápas v Tampě. Náš kapitán Dave Andreychuk tehdy sám řekl, že nikdo neodejde z kabiny dřív, než se to vše vysvětlí. Dneska není sranda se podívat do zrcadla či novinářům do očí a říci si: Dneska jsem byl strašnej.
Když jste do Motoru přicházel loni v létě, tak jste s klubem podepsal dvouletý kontrakt. Ten tedy po nadcházející sezoně vyprší. Už pomalu přemýšlíte, co byste chtěl dělat potom?
Já ty plány samozřejmě mám, ale v tuhle chvíli se nedívám dál než na tuhle sezonu. I když jsem já osobně v minulém ročníku neřekl ani jednou slovo postup, tak si myslím, že je skvělé trénovat klub, který má takové ambice. My se samozřejmě s Alešem (asistent trenéra Aleš Totter, pozn. red.) a klukama budeme dál pokoušet dostat Motor o patro výš. Já chci, aby se České Budějovice vrátily do extraligy. Povedl se mi postup s nimi jako hráči a teď bych si to rád zažil jako trenér. Zatím nikam neutíkám, a když bychom se s klubem posunuli dál, tak bych si určitě chtěl vyzkoušet trénovat extraligu.
Letos jste zavedli jednu podstatnou novinku. Individuální letní přípravu hráčů, což tady v Česku zatím není ještě příliš obvyklé. Nebál jste se toho jako trenér, v jakém stavu vám hráči do přípravy nastoupí?
Absolutně ne. Kluci přišli fantasticky připravení. Hlavně ti, co už tu s námi hráli, věděli do čeho jdou a také věděli, že kdyby přišli nenatrénovaní, co by je čekalo. Hráči jsou ale dneska profíci, oni si vydělávají na svůj chleba.
