Jak si ten přerod užíváte?
Užívání, to je silné slovo.
Tak jinak: napadlo by vás, že se z vás tak rychle stane šéf Kladna?
Je pravda, že mám na starosti všechno, ale bez souhlasu pana Jágra staršího neudělám vůbec nic. Chtěl jsem trénovat, ale je to rychlejší, než jsem čekal. Samozřejmě jsem za to rád a doufám, že se mi podaří naplnit cíl.
Tedy postup do extraligy. Musel jste jako trenér změnit myšlení?
Jak v čem. Snažím se hráčům radit, ale zase vím, že mi určité věci u trenérů vadily. Každý kouč musí mít prostě svůj cit.
Vy ho zřejmě máte. Nebo alespoň odvahu, když jste v prodloužení odvolal brankáře.
Měli jsme přesilovku a jelikož jsme v tom zápase dvě proměnili, tak jsem si řekl, proč nevyužít hru pět na tři. Tahle výhoda se přece využívá v 80 procentech případů. Byla daleko větší šance dát gól než ve čtyřech a čekat na penalty.
Rád vymýšlíte dopředu?
Jo, variant je dost. Vždycky záleží na vývoji utkání. Kdyby nám přesilovky nešly, tak bych se k takovému kroku neodvážil.
Říká se, že schopnost být trenérem v sobě člověk musí mít. Že se nedá naučit. Máte ji v sobě?
Mně se těžko mluví o sobě. Až budu mít za sebou deset let a budu mít úspěchy, tak uvidíme.
Působíte jako flegmatik, ale prý se umíte rozčílit. Jste cholerik?
Já takový byl vždycky. Když jsem byl kapitán a něco se flákalo, tak jsem dokázal v kabině zařvat. Jako trenér je to úplně stejné. Ale stejně tak se snažím kluky povzbudit, když se prohrává.
Kopnete si do koše jako Vladimír Růžička?
Jasně, emoce dávám najevo dost. Nesmí to být ale hodně častý, rozčílím se jednou za dva tři měsíce, aby to mělo účinek.
Jak pro vás bylo vůbec těžké rozloučit se s aktivní kariérou?
Asi by to bylo těžší, kdybych končil tady na Kladně. Ale já byl v Olomouci bez rodiny. Tak nějak to k tomu směřovalo a já se těšil, že budu zpátky doma.
Po Světovém poháru jste byl na přednášce reprezentačního kouče Jandače. Co jste si z ní odnesl?
Jelikož si dělám trenérskou jedničku, tak chodím na všechny možné semináře. Byl jsem u Mariana Jelínka, který mluvil o psychologii, Jirka Fischer vyprávěl o Detroitu... Všechny semináře člověka obohatí a já si říkám, že i kdyby tam byla jen jedna věc, která vám něco dá, tak to stojí za to.
„Člověk nemůže těžit jen z vlastních zkušeností, protože hokej je dnes někde jinde. Zároveň ale nejde zahltit hráče statistikami, protože by pak na ledě místo hraní počítali.“ |
Jste otevřený novým trendům v hokeji?
Člověk nemůže těžit jen z vlastních zkušeností, protože hokej je dnes někde jinde. Hezké kombinace, po kterých dřív padaly góly, to už teď člověk vidí málokdy. Je to všechno o bruslení, o tlaku do brány a člověk tomu musí přizpůsobit tréninky i všechno okolo. Takže nové trendy sleduju a snažím se je uplatňovat i v Kladně. Zvlášť když máme malé hřiště.
Využíváte i pokročilé statistiky, bez kterých už téměř žádný trenér v NHL neexistuje? A jsou podle vás opravdu tak důležité?
Nejdůležitější je u hráče hlava, která dělá sedmdesát procent výkonu. Do ní musíte hráčům nacpat ty nejzásadnější věci. Když má někdo špatné statistiky na buly, tak ho na to upozorním. Statistik je iks, ale nemůžete řešit všechny, protože by pak hráči na ledě místo hraní počítali.
Někteří trenéři dají víc na statistiky než na vlastní úsudek. Je takový přístup přehnaný?
Já si myslím, že jo. Důležité je vyjet si, kolik který hráč třeba zblokuje střel při oslabení. Ale abych se řídil každou maličkostí, to ne. Já popravdě všechny statistiky ani neznám.
Hokej je dnes maximálně propracovaný a svázaný taktikou. Bavil by vás vůbec jako hráče, který sázel na kreativitu?
Ale jo. Vždyť i dneska jsou v kanadském bodování nahoře ti nejchytřejší hráči. To bude platit pořád. Kdo má ten dar a umí číst hru a zvládne u hokeje přemýšlet, ten bude vždycky nejlepší. Akorát se musí víc přizpůsobit a víc pracovat po fyzické stránce.
Trenéři by prý měli dávat víc šanci mladým hráčům. Na druhé straně je fakt, že mladí nejsou tak dobří jako dřív. Jak je tohle těžké vybalancovat?
To je úplně jednoduché: když budu mít dvacet mladých hráčů, kteří vyhrajou první ligu, tak budou hrát. Ale já je tady nemám. A asi nejsou nikde. I tak se mladé snažíme zapojovat. Pokud budou na stejné úrovni jako staří, tak jim dám přednost. Musí si to ale zasloužit, mládí není zásluha. To nepřichází v úvahu.
Pavel Patera se raduje z gólu během exhibice českých a slovenských veteránů.
Budou se mladí lepšit?
Když z každého ročníku vylezou jeden dva hráči, kteří budou moct hrát za A tým, tak je to dobré. Letos je máme, takže je to super. I v dorostu potenciál máme.
Co dnes mladým chybí?
Je jiná doba. V Americe je jich daleko víc a víc chtějí. Dřív byl navíc větší výběr, dneska nemáme v mládeži tolik kluků.
Jako hráč jste toho hodně dokázal, ale neprosadil jste se v NHL. Mrzí vás to?
Šel jsem tam v pozdějším věku. V osmnácti bych toho skousnul víc. Já tam byl s rodinou, už jsem byl zvyklý na to svý jistý, což jsem tam samozřejmě neměl. Měl jsem vydržet, v 27 letech jsem to nedal. Hokej jsem samozřejmě uměl, asi bych se i přizpůsobil, ale neměl jsem trpělivost. Když mě poprvé poslali v Dallasu na farmu, tak jsem tam měl jít. Měl jsem sklopit uši. Ale já nechtěl nechávat rodinu v Dallasu a být jinde. Další věc byla řeč, kterou jsem neuměl.
Zámořský styl hokeje vám nevadil?
Za těch pár zápasů v Dallasu můžu říct, že mi vůbec nevadil. Znal jsem to ze zápasů proti Kanadě nebo Americe. V tom nebyl žádný problém.
Půjde ve vašich stopách syn?
Ne, hraní vzdal a dal se na školní dráhu. Chodí na gymnázium a dobře se učí. Což je v dnešní době možná lepší, než kdyby byl blbej a zkoušel nějaký sport. Ale u hokeje zůstává, chce se dát na kariéru rozhodčího, to ho baví.
