Jen jednou si na něj vzpomnělo vedení českého hokeje, v roce 2008 byl členem české reprezentace, která hrála na turnaji v Kanadě. V současné době Václav Skuhravý hraje WSM ligu, druhou nejvyšší soutěž, a družstvo karlovarské Energie si vede víc než dobře. Cesta do baráže je, zdá se, otevřená.
Léta je kapitánem družstva, šéfem kabiny, diskutuje s trenérem i s rozhodčími. Diváci jsou k němu místy kritičtí, půl stadionu ho potleskem vítá, když ho hlasatel před zápasem představuje, druhá část mu nemůže zapomenout jeho časté fauly.
Kdo vás k hokeji dostal?
Zkusil jsem si řadu sportů, fyzičku jsem měl. V šesti letech jsem se zúčastnil ve Slaném náboru hokejistů. Bylo to ono. I když jsem hrál později třeba za školu basketbal, brzo jsem měřil 192 centimetrů.
Rodiče sportovali?
Moc ne, jen rekreačně. Vím, že oba bruslili. Táta, když jsem byl malý, chodil se mnou na tréninky. A já teď podle jeho vzoru chodím na tréninky s našimi kluky.
Vzpomenete si ještě na trenéry?
Do hokejových základů mě ve Slaném zasvěcoval trenér Jenč. V Kladně se o nás vzorně staral kladenský a sparťanský brankář Míra Termer. Obrana mi neseděla, stále jsem chtěl hrát vepředu a to mi zůstalo.
Kde jste prožil nejlepší hokejová léta?
Jednoznačně v Karlových Varech v sezonách 2007 až 2009. Bylo to období, kdy jsme získali nejvíc úspěchů. Do Varů jsem přišel po vojně v roce 1998, kdy mě sem přitáhl trenér Sýkora.
Vzpomeňte na titul karlovarského družstva.
Titul jsme získali v sezoně 2008-2009. Ve finále jsme hráli s pražskou Slavií a porazili jsme ji v šesti zápasech 4:2. V posledním utkání, které se hrálo v Karlových Varech, jsme prohrávali 0:3. Výsledek jsme v závěru otočili a vyhráli jsme 4:3. To bylo radosti! Velká oslava byla ve staré hale – Plechárně, získali jsme všichni zlaté prsteny.
Od jaké doby zastáváte pozici kapitána?
Důvěru mi v roce 2005 dala celá kabina. A trvá to dodnes.
Jak vidíte situaci v Energii a veřejností propírané vztahy mezi majitelem Holoubkem, bývalým manažerem Vaňkem a dalšími?
Moc do toho nevidím. Majitel klubu Karel Holoubek nás před Vánocemi pozval na zabijačku na svůj tašovický ranč, s ostatními funkcionáři se moc nevídáme.
Proč jste vlastně tři sezony v Karlových Varech nehrál?
Rozhodovali agenti. V Karlových Varech se najíždělo na úsporný režim. V té době odešlo šest hráčů, mimo mě i Kumstát, Pech, Košťál i Mensator a další.
Sestoupili jste z nejvyšší soutěže, chtěl jste hokeje nechat?
Zažili jsme velké rozčarování a zklamání. Pozitivní ale bylo, že jsme se rozhodli vzchopit a dostat se zpět.
Co vás přimělo, že jste se vrátil?
Láska k hokeji, chtěli jsme ten neúspěch zvrátit, navíc jsem bydlel v Karlových Varech.
První útok Kumstát - Skuhravý – Košťál záviděla Energii v mistrovských dobách celá extraliga, rozešli jste se v roce 2012.
Petr Kumstát s Lukášem Pechem jsou ve Spartě, smlouvu mají ještě na příští sezonu. Honza Košťál působí ve Skotsku, kde trénuje mládež a hraje 2. ligu. Občas si zavoláme.
Jak vám vyhovuje současná situace ve třetím útoku?
Jako starší hráč často hraju s mladými. Pomáhám jim, rozumíme si. Mohou i něco okoukat. Často hraju v oslabení. Všichni si musíme uvědomit, že nejdůležitější je střelba. Kdo nevystřelí, nemůže dát gól.
Fandové vám vyčítají výbušnou povahu na ledě.
Jsem hodně impulzivní, nerad prohrávám, chci bojovat jako lev. Je to ve mně, nemohu s tím už nic dělat, čtyřicítku mám na krku.
Často hrajete na Moravě, neunavuje vás cestování?
Dřív to šlo, ale už cítím únavu, zvláště když jedeme dvakrát za sebou na Moravu. Docela mi to už vadí. V autobusu hrajeme karty. Do karbanického spolku patří Sičák, Flek, Gorčík, Vachovec i další. Na večeři do restaurace nechodíme, necháme si ji přinést v krabičkách po zápase k autobusu. Šetříme čas, v restauraci jsme čekali na jídlo třeba i dvě hodiny. Cesta zpátky je hodně náročná, vracíme se někdy i ve tři hodiny ráno. A dopoledne už zas pak míváme trénink.
Prozraďte, je tato sezona vaše poslední?
Je docela možné, že to bude má poslední aktivní sezona, nic ale nechci lámat přes koleno. Ještě je dost zápasů a nevíme, jak dopadnou. Já bych si docela rád ještě zahrál nejvyšší soutěž, ale to znamená se tam probojovat a to bude ještě hodně náročné.
Byl by z vás dobrý trenér? Umíte to s mládeží?
Mám trenérskou licenci. Rád bych se věnoval mladým hokejistům, ale raději už těm trochu starším, kteří už něco umí.
Jak manželka snáší vaši hokejovou kariéru. A co synové, hrají hokej?
Docela to klape, zvykla si, věděla, koho si bere. A kluci oba hrají hokej. Jak jinak! Jedenáctiletý Kuba hraje za šestou třídu, čtrnáctiletý Matěj už hraje za B dorost. Zdá se, že budou šikovní.
Chystáte se do nějaké funkce okolo hokeje?
Znovu říkám, o všem se rozhodnu, až jak to všechno dopadne. I to může přicházet v úvahu.
Jaké máte koníčky mimo hokej?
S partou často hrajeme fotbal, vyjednáváme si i zápasy. Hraju golf, jsem členem karlovarského Golf Clubu, ale na hřiště se dostanu tak třikrát za rok, handicap mám 16. Alespoň jednou za rok vyrážím s kamarády na pár dnů si zarybařit.
Zkusil jste si někdy hokej na kolečkových bruslích?
Zkoušel, ale hokej na kolečkových bruslích mě nechytil. Rád si zatrénuju v KV Aréně, když se rozpustí v létě led, to si na ploše rádi zajezdíme.
Chtěl jste někdy hrát v cizině? Byla šance?
Nabídky byly, především z Ruska. Pro mě i pro Petra Kumstáta. Ale bylo to v době, kdy jsme spolu právě podepsali s Energií pětiletou smlouvu, takže z toho sešlo. Možná, že je to dobře, jedna z nabídek byla jít hrát do Jaroslavle, kde potom havarovalo letadlo a všichni hokejisté se zabili.
