Vladimír Růžička v letošním play-off extraligy znovu potvrdil, že má schopnost i z průměrných hokejistů vymáčknout v rozhodujících chvílích maximum. Proto je s Chomutovem v semifinále play-off.
„Hokej máme postavený na tvrdé práci. Každý mě zná a ví, že na tréninku řeším detaily, až je to pro hráče nepříjemné. Pokud je ale nebudeme dělat v tréninku, tak je nebudeme dělat ani v zápase. O tom jsem jednoznačně přesvědčený.“
Komentář o Vladimíru RůžičkoviHokejový padouch, anebo hrdina? |
Jste pedant, na druhou stranu dáváte určitým hráčům volnost. Je to důležité?
To jim dávám, ale pozor: pokud neplní pokyny, tak jsem přísný i na ně. Zeptejte se Michala Vondrky nebo Ivana Humla. V tomhle žádné rozdíly nedělám a je mi jedno, jestli jde o hráče z první, nebo čtvrté lajny. Když někdo udělá chybu, hned to pocítí, protože to narušuje systém. Hráč to musí vědět.
Nedávno jste odkoučoval 1000. zápas v extralize, v počtu výher patříte mezi nejúspěšnější trenéry. Vážíte si toho, když jste pokaždé nepracoval s nejlepšími hráči?
O tom jsem nikdy moc nepřemýšlel. Pro úspěch je nejdůležitější, aby mužstvo drželo pohromadě. Když jsem přišel do Chomutova, tak jsme si řekli, že bychom do pěti let chtěli figurovat na špičce tabulky a za pár let se pokusit zabojovat o titul.
Co je k tomu v Chomutově ještě potřeba? Kvalitnější mužstvo?
Nemyslím si, že bych potřeboval hodně hráčů. Stačí dva tři, pak můžeme opravdu pomýšlet na místa, ve kterých se letos pohybovala třeba Sparta. Není dobré do mužstva moc zasahovat, nejsem zastánce hromadných výměn. Mám tu kluky, kterým věřím, a teď musí být úpravy minimální a spíš tým ustálit. V Chomutově se doteď bohužel vystřídalo strašně moc hráčů, což není dobře.
ProgramPlay-off extraligy Středa, 1. semifinále On-line reportáže a ohlasy ze všech utkání na hokej.idnes.cz. |
Dokážete říct, jaké je potřeba mít v týmu typy hráčů, aby byl úspěšný?
Pokud bych měl mluvit o posilách, které nás vytáhnou ještě výš, tak musí mít kvalitu hlavně do útoku, aby byli schopní dát gól. Ale tohle je zatím spíš vize do budoucna. Důležité je, aby kostra mužstva byla pořád stejná, to rozhoduje.
Pozorujete na sobě, jak jste se změnil za dobu, co trénujete?
To by měli porovnat spíš hráči, které trénuju. Ale jelikož mám za sebou plno zápasů nejen v extralize, ale i v národním mužstvu, tak jsem za tu dobu určitě zkušenější a řeším plno věcí trochu jinak.
Kdo postoupí do finále extraligy?
Dejte příklad.
To se těžko přibližuje. Jde o trénování a koučování při zápase jako celek. Díky zkušenostem už věci vidíte ze střídačky jinak než před deseti lety.
Hokej se vyvíjí, byla věc, kvůli které jste se musel změnit vy?
To máte pravdu, že se mění, a to mě na něm nejvíc baví. Nejde ho dělat jako před deseti patnácti lety. Pořád sledujete, co je nového. Na druhou stranu si myslím, že určité věci, které fungovaly před třiceti lety, fungují i teď. Není to tak, že se celý hokej změní – ve svých základech je pořád stejný. Nejhorší je, když se začne dělat z hokeje velká věda. Vždyť je to jednoduchá hra. Podstatné a rozhodující je jediné: aby hráči věděli, co mají na ledě dělat.
Je dobře, že jsou dnes specialisté na kondiční přípravu, na video nebo na statistiky?
V Chomutově jsem spokojený s kondičním trenérem Petrem Švehlou. Bez dobré fyzické přípravy to nejde. Zápasů je hodně a v play-off je máte obden. Pokud k tomu chcete produkovat nějaký systém hry, musí být hráči natrénovaní.
Máte díky specialistům víc času na svou práci?
Rád pomoc přivítám, protože trenéři z boxu, kickboxu nebo zápasníci jsou fyzicky suverénně nejlíp připravení sportovci. Mají neskutečnou kondici, což dřív v hokeji i ve fotbale hodně chybělo. Zajímám se o to a hodně společně diskutujeme. Hlavní ale je, že to hráči musí chtít. Mám výhodu, že se obklopuju hráči, kteří na sobě chtějí dělat. Když máte v týmu hráče, kteří tuhle touhu nemají, tak vám ho rozboří. U nás naopak ostatní k práci strhnou.
80 let hokejové ligy1937-2017 Nezatracujme staré tréninkové metody V seriálu už vyšlo: Záruba: Chceme blíž hokejistům |
Co vás na trénování baví? Emoce, napětí?
Je toho víc. Baví mě tréninky, baví mě dělat na hráčích, pracovat s nimi a vidět, jak se zlepšují. Baví mě přenos věcí z tréninků do zápasů, kde je všechno jiné, protože v něm pracují nervy, jsou do něj zatažení diváci. Je tam strašně moc prvků. V tréninku můžete dělat, co chcete, ale prověří vás až zápas a vypjaté chvíle v něm, jako je trestné střílení, přesilovky nebo oslabení. Jestli je hráči zvládnou ustát.
Takže je důležitá psychická odolnost?
Pro mě je nejdůležitější, aby chtělo mužstvo pracovat. Když máte hráče, kteří dělají to, co chcete, tak je to pro trenéra super. Zvlášť pro mě, protože jsem hodně důsledný. Někdy to mají hráči těžké, jsem na ně neskutečně tvrdý, až to někdy zachází za hranu. Ale když mě poznají, tak zjistí, že je to posune. Mám nároky, protože chci, abychom byli úspěšní. Trenér se má snažit z hráčů něco dostat na ledě, a ne někde u televize nebo u tabule.
Nelitoval jste někdy, že jste to s tou tvrdostí vůči hráčům přehnal?
V tomhle jsem trošku blázen. Vím, že jsou v Chomutově hráči, kteří mě neznají a jsou ze mě vykulení a přepadlí. Ale proto mám v týmu i kluky ze Slavie, kteří je uklidní, aby to neřešili. Já jsem hodně impulzivní, ale za pět vteřin o ničem nevím. Je mi jedno, kdo udělá chybu.
V tomhle jste se moc nezměnil, viďte?
V tomhle jsem stejný. V tomhle jsem hrozný. Jak to není po mém, tak je vždycky řev.
Co musí trenér mít, aby byl úspěšný? Stačí mu respekt u hráčů?
Rozhoduje hodně věcí. Hodně třeba i štěstí. Stačí, aby se blbě odrazil puk, vznikl brejk a jste slavní, nebo naopak. Důležitá je pokora, o které při úspěších nikdo nechce moc slyšet. Ale musíte ji mít. Je hezké vyhrávat, ale pak je hodně těžké, když jste dole. Tohle je na hokeji nejkrásnější. Když nemáte úspěch, tak vás to žene dopředu. I nejzkušenější trenér se pořád učí. Já mám třeba přes tisíc zápasů, ale nikdy jsem se nesetkal s tím, že bych na začátku série dostal v prvních dvou zápasech doma 13 gólů. Ale je to možné. A taky jsem ještě nezažil, že bychom takový stav otočili. I v trénincích je pořád něco nového.
Byl jste překvapený, jak jste zvládli čtvrtfinále s Třincem?
Překvapený jsem byl samozřejmě hodně, ale v hokeji se může stát všechno, o tom jsem se během své kariéry přesvědčil už mnohokrát. Na druhou stranu je potřeba říct, že porazit čtyřikrát Třinec, to už je docela šichta a o něčem to svědčí. Nejvíc mě překvapilo, že jsme vyhráli první dva zápasy venku. To bylo klíčové.
Jak si věříte v semifinále proti Liberci?
Chceme zase uhrát co nejlepší výsledek. Loni nás ve čtvrtfinále vyřadili 4:0, letos bychom je chtěli mnohem víc pozlobit. Bude to hodně těžké, protože Liberec celou sezonu potvrzoval, že je to vynikající mužstvo. Nemáme co ztratit a chtěli bychom zase překvapit, i když vím, že to bude hodně těžké. Už jenom kvůli tomu, že máme za sebou hodně zápasů.
Odehráli jste jedenáct utkání v devatenácti dnech.
Smekám před klukama, protože to, co odehráli a vydrželi, to je úžasné. Těch prodloužení, cestování do Třince, což jsou sedmi- až osmihodinové cesty autobusem... Opravdu si jich vážím a jsem pyšný, co dokázali. Jdeme dál. Liberec je podle mě největší favorit celého play-off, ale dokud nás čtyřikrát neporazí, tak svou kůži nedáme zadarmo. To vím. Věřím hráčům, mužstvo se o to popere. Už kvůli našim fanouškům, aby si mohli zakřičet a radovat se.
Opravdu nemáte obavy, že se v semifinále projeví únava? Vždyť jste kromě té spousty zápasů hráli i řadu hodně dlouhých prodloužení.
Uvidíme, to se ukáže. Každopádně se připravíme co nejlíp. Kdo viděl pátý zápas v Třinci, který jsme prohráli gólem v 89. minutě, po němž jsme jeli domů jako spráskaní psi takovou dálku, a porovná to s tím, jak jsme se potom dali během jednoho dne dohromady a postoupili, ten o naší síle nemůže pochybovat. Vždyť my jsme pak doma s Třincem dokonce prohrávali 1:3, a přesto nakonec vyhráli. I díky fanouškům, kteří nás neskutečně tlačili dopředu. Je vidět, že město žije hokejem.
Je Chomutov o něco dál, než byl loni? Posunuli jste se?
O malinko jo, ale nemyslím si, že je to nějaká výhoda. Důležité je, že hráči získali trochu zkušenosti s play-off, protože je to něco jiného. Věřím, že kluci, kteří ho hrají druhou sezonu, si to užívají. Asi ani sami nikdy nepřemýšleli o tom, že bychom se mohli dostat přes Třinec. Budeme bojovat, co to půjde. To mi věřte.
Poslední zápas jste hráli v pátek, vy jste dal hráčům volno jen v neděli. Nezasloužili si víc?
Jeden den je maximum. Teď není čas na volno, toho budou mít po sezoně hodně. Teď se musíme připravit na Liberec a pokusit se zase o senzaci.
