„Je dobře, že teď pořád hrajeme,“ pochvaluje si Roth, který se potřebuje co nejdříve dostat do zápasového rytmu. „Člověk může trénovat, jak chce, ale zápas je stejně něco úplně jiného. Trénink vám utkání nenahradí. Potřebujete hrát a hrát a pak se dostanete do pohody.“
Služebně nejstarší třinecký obránce upozornil, že snadněji se do hry vrací, když se mužstvu daří. „Když tým šlape, vyhrává, dává góly, je jednodušší naskočit do mužstva. Když je hra upracovaná, bývá to těžší.“
Roth zažil vydařený zápas s Mladou Boleslaví, ale i dřinu se Zlínem. „Nejsme jediní, komu hra Zlína nesedí. Zlínští jsou známí tím, že hrají dobře dozadu, a pokud jim neutečete o jeden dva góly, tak je to vždycky bitva.“
Podotkl však, že až na první třetinu měli Třinečtí se Zlínem více ze hry. „My jsme se snažili do nich bušit a bylo to jen o tom, jestli nám to tam spadne, nebo ne. Kdybychom dali gól po nějaké teči nebo si pomohli přesilovkou, bylo by to jiné. Ale my jsme gól dát nemohli.“
Vladimír Roth býval neodmyslitelným článkem třineckých přesilových her. V prvním duelu po svém návratu ho však trenéři do nich neposílali. „Přesilovky klukům začaly šlapat, takže nebylo potřeba něco měnit,“ uvedl.
Proti Zlínu už je znovu hrál. „To bylo spíše tím, že Krajda (obránce Lukáš Krajíček) má lehčí zranění a nehrál, takže to tam bylo takové poslepované. Uvidím, jak to bude dál,“ řekl Vladimír Roth.
Po pátečním duelu odhadoval, že bude trvat až čtyři zápasy, než se dostane do potřebného tempa. „Ale člověk nikdy neví, může to být i déle,“ říkal.
A jak se cítil po nedělním střetnutí? „Bylo to o něco lepší, ale žádná hitparáda. Chce to čas a budu doufat, že to přijde co nejdříve.“
Co mu po dvouměsíční pauze nejvíce schází? „Víceméně všechno. Chybí mi načasování, taková ta lehkost a jednoduchost.“
Když Roth marodil, Třinečtí získali obránce Martina Gernáta a Guntise Galvinše. „A větší konkurence je znát. Oba zapadli a podávají stabilní výkony,“ uvedl Roth. „Větší konkurence je dobrá pro nás ostatní, abychom do toho šlápli a byli lepší.“