V předchozím utkání ve Vítkovicích jste sice nehrál, ale Oceláři vedli 3:1 a prohráli 3:4. Tentokrát vám hrozilo něco podobného, byť jste měli náskok 3:0 a 5:2.
Pravda. Ulétli jsme na dva tři góly, ale místo abychom hru zklidnili, tak jsme jim vždycky nabídli nějaké možnosti, aby snížili. Máme na čem pracovat. Je začátek sezony. Sami víme, že tomu ještě něco chybí.
Nebál jste se o výsledek, když Roman v 53. minutě snížil na 4:5?
Nebylo to příjemné. Když jsme zvýšili na 5:2, čekal jsem, že závěr bude přece jen v klidu a že s mužstvem, jaké máme, si ho pohlídáme. Ale dostali jsme takový gól negól a Vítkovice se vrátily do hry.
Přece jen, nepolevili jste, když jste vedli o tři góly?
To ne, ani si nemyslím, že bychom nebyli plně koncentrovaní, ale vždycky jim tam něco nějak spadlo. Puk skákal po brance, dorazili ho... My samozřejmě víme, že musíme hru zlepšit a soupeře nechat dole, když vedeme o dva tři góly.
Oba góly jste dal v přesilovce z levého kruhu. Je to vaše nové místo?
Snažíme se přesilovky furt pilovat, protože rozhodují zápasy. I Vítkovice v nich daly góly.
Trefil jste se z míst, odkud se často prosazuje útočník Martin Růžička, který je zraněný. Bude se mít, kam vrátit?
On to trefuje přece jenom víckrát, takže nebudu mít problém mu to místo uvolnit.
Ale tu střelu máte v ruce.
Někdy je to o štěstí, někdy člověk puk napálí a nemá ani čas koukat, kam letí.
