Juraj Mikuš je z Trenčína a je to obránce.
Juraj Mikúš je ze Skalice a hraje v útoku.
„Pletou si nás pořád. Lidi s tím nemají problém jen v Čechách, ale i na Slovensku, kde se to táhne už strašně dlouho,“ říká vyrovnaným hlasem obránce Mikuš.
Jasněji by mezi oběma (skoro)jmenovci mohli mít fanoušci Komety Brno. Vytáhlý zadák po čtyřech letech ve Spartě přichází do jejich klubu.
Udělejme si v tom pořádek hned pro začátek. Který z Mikušů jste?
Jsem obránce, držení hole mám na levou ruku. Ten druhý je centr a hraje s holí napravo. To jsou ty nejvýraznější znaky, podle kterých nás rozeznáte. Ten druhý je nižší, nosí brýle. Já jsem vyšší a hubenější.
Dopředu do útoku vás to ale táhne taky.
Snažím se. Když se dá, dopředu se pustím. V rámci možností a zodpovědného chování na ledě.
Vadí některému z vás, že si vás leckdo plete?
Pokud je to fanoušek, který si přijde pro podpis, a má kartičku toho druhého, tak se nad to v pohodě povznesu. Vždyť každý nás znát fakt nemůže. Jenom se sem tam chytám za hlavu, jak to dovedou pomotat třeba slovenská média.
To chápu.
My jsme proti sobě hrávali v mládí i v extralize. Na Slovensku nás nás znají čtrnáct let, i ještě pořád se u mého článku objeví jeho fotka a naopak.
Momentka z duelu Litvínova a Sparty (rudá), zády vpravo je Juraj Mikuš.
Vy jste se rozhodl zůstat v české extralize. Co převážilo?
Změnit klub jsem chtěl, na Spartě jsem byl už dlouho. Kometa projevila zájem, vyhodnotil jsem to tak, že nejraději bych šel do Brna, a jsem tam. Po sezoně, jakou jsem měl ve Spartě já i klub celkově, nemělo cenu doufat, že bych se dostal třeba do Ruska. Do jiné evropské země to zas netáhlo mě. V Česku je to taky cizina, líbí se mi tam, jsem tam jako doma.
Nezrazoval vás někdo v Praze z přestupu na Moravu?
Na Spartě jsem se o tom s nikým nebavil. Spíš jsem se ptal hráčů, kteří v Kometě byli nebo jsou. Všichni, kdo se s Kometou dostali do styku, mi dali dobrá doporučení.
Ze strany Brna panuje vůči Praze znatelná rivalita. Cítil jste něco podobného z Prahy vůči Brnu?
Kamkoliv jsme přijeli se Spartou to bylo podobné, vždy jsme tam byli jako rivalové. Já osobně jsem ale rivalitu vůči Kometě ani jiným klubům necítil.
Kdysi stejně jako vy ze Sparty přišel do Brna obránce Jan Hanzlík, a přiznal, že v prvních dnech si od okolí svoje vyslechl. Čekáte to taky?
Nemyslím si, že by mě lidé měli považovat za sparťana, nejsem odtud odchovanec ani jsem tam nehrál celou kariéru. Snad s tím nikdo nebude mít problém.
Na ledě můžete připomínat Jakuba Krejčíka, který za Kometu poslední jednu a část sezony odehrál. Přišel jste ho nahradit, pokud by Krejčík odešel do zahraničí?
Uvidíme, v tomto nechci předbíhat. Kubu Krejčíka bude těžké nahradit, ale pokud mi tuhle úlohu v Kometě svěří, budu dělat všechno pro to, abych se k tomu přiblížil. S Liborem Zábranským jsem mluvil, něco jsme si řekli, ale co padlo mezi čtyřma očima, to bych asi neměl předávat dál.
FAUL. Juraj Mikúš leží na ledě po zákroku Kanaďana Ryana Getzlafa.
Provedl vás po stadionu?
To ano. Zázemí a všechno je v Brně velmi hezké. Kabina super. Těším se na novou sezonu.
Kometu máte důkladně nakoukanou z play off, které jste ve Spartě museli za trest za výsledky v sezoně sledovat povinně dohromady každý hrací den v šatně. To je hodně nezvyklý postih.
Snažili jsme se zpříjemnit si to, ale ten čas, který jsme takto museli strávit, byl zahozený. Nebylo to nic příjemného. Zase na druhou stranu chápu, že management nás chtěl nějak potrestat za výkony, které jsme předváděli během celé sezony. Nebyly adekvátní tomu, jaký jsme měli mančaft a rozpočet, takže se na to musíme dívat z obou stran. Není to jen tak, že neděláme svoji práci, jak máme, a všechno nám projde. Museli jsme si ten pohár hořkosti vypít do dna.
Dívali jste se na zápasy v šatně ve výstroji?
To zase ne. Ráno jsme měli tréninky a večer jsme se normálně v civilu dívali na hokeje.
Brankář Ján Laco a obránce Juraj Mikuš likvidují americký útok.
S kávou a večeří, nebo pro zvýraznění trestu o hladu?
Měli jsme svačinky. Snažili jsme se to mít příjemnější.
Byla to ta poslední kapka, proč jste se rozhodl odejít ze Sparty?
To ne, já jsem byl rozhodnutý dávno před tím. To s tím nemělo souvislost.
Ale jako motivace pro hráče, aby za Spartu dýchali, to taky úplně nevypadá.
Posle mého názoru to moc smysl nemělo, ale vážně, na druhou stranu jsme to neměli za odměnu, ale za trest. Tak nás potrestali tímto, a my jsme se s tím museli vyrovnat. Určitě jsme si něco zasloužili. Že na klubu vymysleli právě toto, to je na nich.
Nedali vám na výběr, jestli se třeba z koukání na hokej můžete vyplatit?
Nic takového.
Počítám, že máte hokeje docela dost. Sledoval jste třeba teď zápas Slovenska na mistrovství světa?
Ne, byl jsem na tréninku. Mám individuální přípravu, za což jsem rád, že mi to Kometa umožnila, a chystám se doma v Trenčíně.
Čemu se věnujete?
Hlavně posilovně a kolu. Potom se snažím hrát různé kolektivní hry.
Jste dobrý cyklista?
Na Zdena Cháru bych si netroufnul. (směje se) Ale mám rád kopce. Po rovině skoro vůbec nejezdím. Baví mě to, je to zábavná dřina.
Chytlo vás silniční kolo, třeba pod vlivem popularity slovenského mistra světa Petera Sagana?
Právě že to vůbec ne. Kolo jsem si koupil teprve nedávno a pořídil jsem si horské. Jezdím rád do kopců a po horách. Rovinky absolutně nesnáším. Silniční kolo tedy pro mne nemá smysl. Ale jinak máte pravdu. Díky Peťovi (Saganovi) nastal u nás obrovský boom cyklistiky, a je dobře, že lidé jezdí na kole.
Vraťme se ještě ke Kometě. Z toho, co jste viděl, věříte, že do její herní šablony zapadnete?
Doufám, že tam zapadnu více než dobře. Co jsem mohl vidět, tak hlavní v Kometě je, že všichni dodržují systém, který mají. V tom je ta síla, že všech pět hráčů dělá pořád to, co se dohodne v kabině. Nikdo z toho nevypadává.
