V moravském derby vytvoří dlouholetý hráč Sparty nejstarší extraligový útok současnosti.
Ton nastoupí v lajně se 37letým kapitánem Leošem Čermákem a 38letým Petrem Tenkrátem, jenž je v Brně na měsíční zkoušce. Této lajně bude tedy dohromady 116 let. „Tým šlape, ale my musíme ukázat, že si místo v sestavě zasloužíme,“ pravil klidným tónem uzdravený hokejový gentleman.
Brněnský trenér Alois Hadamczik vtipkoval, že si od vaší trojice slibuje tolik bodů, kolik máte let. Co vy na to?
To jsou teda skromné cíle (usměje se). Vidíte, je to jen další výzva docílit toho, aby všichni neřešili jenom věk a to, že jsme možná věkově nejstarší lajna v lize.
Jak se těšíte na první letošní extraligový duel?
Člověk si nepředstavoval, že bude mít premiéru doma až ke konci září, navíc když jsem v přípravě ještě na konci srpna odehrál dva přípravné zápasy. Jenže přišlo zranění. Teď se těším, ale samozřejmě mám k tomu velký respekt. Je začátek sezony, všichni mají plno sil a já dva měsíce nehrál soutěžní zápas. Není to ideální, ale zranění k hokeji patří a věřím, že se s tím vypořádám.
Není paradoxně pro hráče výhodnější odehrát první zápas už v rozjeté sezoně?
Je to padesát na padesát. Jsem jedině rád, že můžu nastoupit, ale spíš budu od týmu potřebovat pomoc já. Vždycky po dlouhé pauze, jakou měl já po zranění a jakou měl i Petr Tenkrát, je důležité, aby nám pomohl tým. Věřím, že se budeme zlepšovat jako celek zápas od zápasu a my se musíme zlepšovat střídání od střídání. Víme taky, že i věk člověk nezastaví.
Bude kvůli nerozehranosti vaše lajna nějak uzpůsobovat hru? Jde to vůbec?
Dá se to díky zkušenosti a jednoduchosti. Člověk nemůže chtít po sobě zázraky. Mám sice dobře natrénováno, ale zápasy ničím nenahradím. Když do toho ale půjdete s jednoduchostí, můžete mít štěstí, odrazí se k vám puk. Musím k tomu jít naproti.
Návrat do Kladna? Přemlouval mě i Jágr
Petr Tenkrát hrál s Petrem Tonem ve Finsku a pak i v pražské Spartě, nyní se setkají v Brně.
Uvítal jste, že do Brna v týdnu přišel váš někdejší parťák ze Sparty a další kladenský odchovanec Petr Tenkrát?
Myslím, že každé posílení a každá konkurence je dobrá. I pro Petra je to výzva, když je tady na měsíční zkoušce. Máme velké ambice a konkurence k top týmům patří, sezona je dlouhá a může se stát cokoliv. My hráči se musíme soustředit jen hru a snažit se být v sestavě.
Máte na jeho příchodu také nějaké „zásluhy“?
To já jako hráč neovlivním. Ale konzultoval jsem s ním plno věcí okolo, hráli jsme spolu ve Spartě i ve Finsku. Celé léto jsme spolu trénovali na Kladně. Petra hlavně dlouho zná trenér (Hadamczik), měl ho na několika šampionátech.
Co vaše ruka, už je fit? Celé zranění bylo takové tajemné. Trenér Hadamczik to v létě zmínil mimo řečí, potom říkal, že jste měl i sádru...
Sádra byla z toho důvodu, že jsem měl po zápase s Třebíčí svalové zranění. Musel jsem podstoupit operaci. Do vyndání stehů, aby se to rychleji hojilo, jsem do svalu dostal i nějaké svorky. Sádru jsem měl od kloubu až do podpaží, aby byla rekonvalescence účinnější. Mělo to trvat šest týdnu, ale malinko jsem to urychlil. Po čtyřech týdnech jsem začal lehce posilovat a teď se cítím dobře, i proto jsem se rozhodl nastoupit.
V létě jste také dlouho zvažoval, zda pokračovat v extralize. Co převážilo pro Kometu?
Rozhodla chuť. Poznal jsem to už po dovolené, s jakou chutí jsem začal trénovat. Cítil jsem chtíč i na tu neoblíbenou letní přípravu. S Kometou jsem byl předběžně dohodnutý a všude jsem říkal, že v extralize nic jiného neberu. Sice mě trenéři a Jarda (Jágr) na Kladně přemlouvali, ale nechtěl jsem podceňovat situaci. Cítil jsem, že pokud nebudu mít k sobě typově vhodný hráčský kádr, jsem přesvědčen, že by to pro mě na Vánoce znamenalo konec kariéry.
Tak proč jste tak dlouho fanoušky napínal?
Byl jsem na malém zákroku. Za ty léta jsem měl rozbitý loket a nechtěl jsem nic podepisovat, dokud jsem nebyl úplně zdravý. Kometa nečekala jenom na mě, jednala i s dalšími hráči. S vedením jsme si pak sedli a dohodli. Proto to všechno dlouho trvalo. Nevidím úplně do karet vedení, ale ode mě měli jasné stanovisko, že pokud vše vyjde, rád bych tady hrál. Přijali mě fanoušci i všichni v týmu, který zůstal pohromadě. I cíle zůstaly stejně vysoké. Tým se pořád zlepšuje a to jsou věci, kterých jsem chtěl být součástí.
