Byl to zároveň poslední zápas Jihočechů v nejvyšší soutěži, před další sezonou se tým stěhoval do Hradce Králové. Bez Vráblíka, který v Motoru zůstal. Pět let čekal na další extraligovou šanci, než si ho vytáhla Plzeň. Na jaře stihl odehrát na střídavý start šest utkání včetně play off, také jemu se na krku houpala bronzová medaile.
Tetování na pravé ruce? Symbol Říma i rodinaPrávě v pondělí, kdy už byl na šumavském soustředění, se obránci Romanu Vráblíkovi narodila dcera Sára, doma už má i tříletého syna Erika. „Sešlo se to, ani zapít jsem malou ještě nestihl. Ale určitě na to čas najdu, pokladník v Plzni mě v klidu nenechá,“ usmíval se rodák z Písku. Pro dceru má už vybrané místo na své pravé paži, kterou mu zdobí velké tetování. Vévodí mu kresba římského Kolosea, doplněná o další symboly Věčného města, a portrét syna. „ A tady už je prostor i pro malou,“ ukazuje Vráblík. Tetování vznikalo postupně několik let, teď už zaplnilo skoro celou pravou ruku. „Mám rád historii Říma, k tomu mi rodiče vybrali jméno Roman. A chtěl jsem do toho hezky zakomponovat i svoji rodinu,“ vysvětlil 28letý obránce. |
A Škoda ho z Českých Budějovic získala i pro celou příští sezonu.
Často si na ten zmíněný duel s Vítkovicemi vzpomenete?
Jasně. Tenkrát to bylo fakt hodně náročné. V pauzách nám nosili na střídačku rohlíky se šunkou, jak jsme byli hladoví. V Budějkách je krásný zimák, ale čím víc je tam lidí, tím větší vedro. V prodloužení bylo okolo pětadvaceti stupňů, nedalo se skoro dýchat.
Čekal jste pět let, než přišla další extraligová nabídka. Váhal jste nad ní dlouho?
Kdyby to záleželo jen na mně, bylo jasno hned. Tu šanci jsem chtěl využít. Ale v Motoru jsem měl ještě smlouvu, záleželo na klubech, jak se domluví. Jsem rád, že to klaplo.
V Plzni už jste si to navíc okoukal, je to výhoda?
Já mám zatím jen super dojmy. Kluci jsou skvělí, zázemí klubu na vynikající úrovni. Je to prostě extraliga. V Budějovicích jsou taky velmi dobré podmínky, určitě srovnatelné s extraligou. Ale když vyrazíte třeba do Kadaně, nebo když se dřív jezdilo ještě do Šumperku, to pak poznáte ten rozdíl...
Motor přebírá nový kouč Václav Prospal, obrovská persona, bývalý skvělý útočník. Ani on by vás nepřesvědčil?
Já Vencu zažil i jako hráče, při poslední výluce NHL byl Budějovicích a odehráli jsme spolu celou sezonu. Musím říci, že to bylo super. Venca je vynikající člověk, výjimečný hokejista. Byl to typ hráče, který dokáže strhnout celý kolektiv. Byli tam i další kluci z NHL, ale on byl jasný lídr, který uměl namotivovat ostatní. Při zápase ani na tréninku nevypustil jedinou minutu. A myslím, že to přenese i do trénování.
Ale...?
Ta výzva hrát zase extraligu je silnější. Už jsem v to ani nedoufal. Je mi osmadvacet a člověk to chce zkusit, další šance už přijít nemusí. Nikde není zaručené, že se to za rok Budějovicím povede, i když bych jim to moc přál. Pět let jsme to zkoušeli a nepovedlo se. Každý rok jsme moc chtěli, dřeli, ale vydrápat se zpátky je strašně těžké. Ale jak znám Vencu, bude tam disciplína, morálka i kondice. Na to byl blázen, když hrál, a v tom bude pokračovat. Držím jemu i Motoru palce.
Nakoplo vás i to, že na jaře jste střídavé starty v Plzni zvládl výborně?
Když jsem jel do Plzně poprvé v základní části, moc jsem nevěděl, do čeho jdu. Hrál jsem extraligu před pěti lety, od té doby jen první ligu. Poznával jsem, zvykal si.
Když se pak klub ozval znovu během play off, překvapilo vás to?
V Budějovicích už jsme skončili po semifinále, dostali volno a tým se rozpustil. Nějakých sedm dnů jsem netrénoval, ležel na gauči a už jsem chtěl odevzdat výstroj, když se Plzeň znovu ozvala. To byl docela šok. (úsměv). Říkal jsem si, že potrénuju a budu připravený, kdyby se někomu z kluků něco stalo. A najednou jsem hrál semifinále. Paráda, já si to užíval!
Teď už jste v týmu od začátku letní přípravy, máte za sebou soustředění na Šumavě. Jak jste zvládal ten týden v Železné Rudě?
Něco takového jsem nezažil... Kluci mě varovali, že budu tahat pneumatiky do kopce. Ale stejně si nedokážete úplně představit, do čeho jdete. Ale všichni do toho jdeme s tím, že příprava bude náročná. Nic příjemného, jenže je to potřeba.
Roman Vráblík při teambuildingu hokejistů Českých Budějovic u Lipna.
Zažil jste už hodně trenérů, který z nich byl v létě největší pes?
Žil jsem čtrnáct let v Písku, čtrnáct let v Českých Budějovicích. Každý trenér měl svůj styl, věřil tomu svému. Za Radka Bělohlava jsme celou přípravu běhali, pod Petrem Rosolem se zase jezdilo na kole, běhaly se jen kratší úseky. S Antonínem Stavjaňou jsme zase hodně času strávili v posilovně, tvrdí byli i pan Výborný a pan Tlačil. Ale vzpomínám třeba na loňský rok, to jsme měli týden v přírodě, adrenalinový pobyt. Chodili jsme s krosnama, tahali auta do kopce. Tři dny jsme nejedli, budili nás ve tři v noci na túry. Extrémní zážitek.
A teď „jen“ pneumatiky...
No jo... (smích) Ale to je zase ten dril, vůbec nic snadného!
