Dělí je od sebe pět let, možná i proto si spolu dosud nikdy nezahráli ve stejném klubu. Až teď se Roberts a Rihards Bukartsovi potkají v jednom dresu na delší dobu.
„Už jsme spolu hráli na letošním mistrovství světa a byl to fantastický zážitek. Pro rodinu to byl splněný sen. Ale trvalo to jen dva týdny. Teď nás čeká celá sezona, moc se na ni těším,“ říká 21letý Rihards Bukarts, který podepsal roční smlouvu.
Asi jste nad novým angažmá moc dlouho nepřemýšlel, že?
Měl jsem i další možnosti a nabídky, jak ze zámoří, tak z Ruska. Jenže ozval se také Zlín, což pro mě bylo lákavé. A když mi klub nabídl kontrakt, nebylo nad čím váhat. Přijel jsem teprve včera, moc jsem toho nenaspal, ale jsem nadšený.
Očima Robertse Bukartse„Jsem moc rád, že budu hrát se svým bratrem v jednom týmu. I příchody Freibergse a Illa jsou výborné. Přinesou do naší hry více rychlosti a aktivity. Oproti loňské sezoně máme mladší tým, který je více hladový po úspěchu a má před sebou velkou budoucnost. Doufám, že nás čeká lepší sezona. V Lotyšsku je o českou extraligu obecně velký zájem, fanoušci ji hodně sledují na internetu. Mnoho spoluhráčů se mě během šampionátu ptalo, jak se tady dá sehnat angažmá a jaké to tady je.“ |
Těšíte se, že si s Robertsem zahrajete v jednom útoku?
To nezáleží na mně, jestli chci hrát s bráchou. Nechme to na trenérech. Ale bylo by to super. Rozumíme si, chemie mezi námi na ledě funguje.
Jste si hokejově podobní, nebo se naopak lišíte?
Jsme rozdílní hráči. Roberts je z nás ten chytřejší, který dobře střílí. Já jsem naopak o něco rychlejší. Ale především je to můj vzor a mentor, kterého následuju. Je moc hezké být tu s ním, můžu se toho od něj hodně naučit. Doufám, že to bude přínos pro mě i pro Zlín.
Víte, že Roberts se tady už brzy po svém příchodu stal miláčkem fanoušků?
Vidíte, s tím se nepochlubil. (směje se) To je dobře. Kdo ví, možná se teď novým oblíbencem stanu já. (znovu se směje)
Víte už něco o Zlíně?
Brácha říkal, že celý klub je jako velká rodina. Zatím jsem absolvoval jen jeden trénink, tým vypadá velmi dobře. Bratr měl pro Zlín celkově jen slova chvály. Říkal, že město je sice trochu menší, ale třeba v Lotyšsku by patřilo k těm větším. Něco už mi tady ukázal v neděli večer, kdy jsme přijeli.
A co čekáte od české extraligy?
Soutěž jsem sledoval, protože tady dva roky hraje Roberts. Nedíval jsem se samozřejmě na každý zápas, přehled však mám. Oproti hokeji v USA to bude rozdíl, ale jistě si zvyknu a přizpůsobím se. Hokej je všude stejný. Chci hrát to svoje, dávat góly, mít asistence a co nejvíce pomoct týmu.
V Severní Americe jste hrál od svých sedmnácti let. Lákal vás návrat do Evropy, nebo jste chtěl pokračovat tam?
Nebylo to pro mě jednoduché rozhodnutí, po tolika letech strávených v zámoří nad tím samozřejmě dost přemýšlíte. Po letošním mistrovství světa mi skončil kontrakt a já řešil co dál. Sedl jsem společně se svojí rodinou a agentem a všichni mi říkali, že pro mě bude nejlepší vrátit se. Rád bych dostal větší prostor na ledě, navíc můžu hrát a trénovat s bráchou, což je obrovské plus.
Lotyšských hráčů v extralize výrazně přibývá, například ve Zlíně jste teď už tři. Napadá vás, čím to může být?
Ano, vím o tom. Česká liga má dobrou kvalitu a v poslední době se odsud řada hráčů dostala do NHL. Může to být odrazový můstek pro angažmá v zámoří nebo v KHL. Česko je navíc hezká země, lidé tady mají podobnou mentalitu jako my v Lotyšsku. Dobré je i cestování, po zápase se vždy vracíte domů. Pro kluky, kteří mají rodinu a malé děti, to je fajn. V Rusku jste kolikrát týden pryč a nikoho nevidíte.
