O podobných momentech sní každý malý kluk, jehož pobláznila divoká honba za kotoučem po rýhami rozrytém kluzišti.
Pavlík v 66. minutě rozhodl páté semifinále, padl na kolena a v naprosté euforii klouzal po ledové ploše.
„Je to sen, obzvlášť když tu hrajete odmala,“ vyznal se odchovanec hradeckého hokeje, který se kousek od Bílé věže i narodil.
Jak vypadala rozhodující akce z vašeho pohledu?
Výborně tam napadal Cingi (Lukáš Cingel). Už před střídáním mi říkal, ať jedu mezi kruhy, že mi to tam dá. Díkybohu to vyšlo.
Byla to nejdůležitější trefa vaší kariéry?
Dal jsem nějaké důležité góly, když jsme postupovali na mistrovství, ale to bylo v mladším dorostu. Tohle je víc.
V semifinálové sérii jste hradeckým žolíkem, hrajete málo, ale trefil jste se už podruhé.
Kluci v kabině to také říkají. Jsem za to rád, nečekal jsem to.
Máte o to větší chuť do hry, když na vás zbývá pomálu prostoru?
Užívám si každou chvilku na ledě. Když jdete na led méně často, o to víc tam chcete odvést. Zatím to vychází.
Snížili jste na 2:3 na zápasy. S čím jedete na led soupeře?
Nemáme už kam couvnout, musíme hrát nadoraz. Jedeme do Třince, ještě není konec. Chceme to tam urvat a vrátit sérii do Hradce
Stav 0:3 na utkání ještě nikdo v extraligovém play off neotočil.
Nemáme kam couvnout a musíme hrát nadoraz.
