„Lidem musíte nabídnout góly, emoce a nasazení. Pak je hokej baví a začne jich chodit víc a víc. Nikdo nechce vidět zápasy s jedinou brankou, kdy se na hru nedá moc koukat. Věřím, že náš hokej fanoušky v sezoně bavil. A v tom chceme pokračovat,“ říká Martin Straka, generální manažer HC Škoda Plzeň.
V čele klubu stojí v různých rolích deset let. Klub za jeho éry získal čtyři medaile – zlato v roce 2013, k tomu tři bronzy (2012, 2016, 2018).
Pod posledním úspěchem jste podepsaný i jako hlavní kouč. Budete v téhle roli pokračovat?
Nebudu. Hlavním trenérem se stane Láďa Čihák, jeho asistentem Jirka Hanzlík. S nimi pokračují i Jarda Špaček a Ruda Pejchar. Jsem přesvědčený, že realizační tým je natolik zkušený, že to bude dál šlapat.
Proč lavičku opouštíte?
Kluci vědí, že jsem kdykoliv k dispozici a kdykoliv pomůžu. Ale přiznávám, že za ty poslední roky každodenního zápřahu toho na mě bylo dost. To vůbec neznamená, že pracovat budu méně, ale od áčka si chci maličko odpočinout. Je potřeba zaměřit síly na další dění v klubu. Na mládež, víc se chci věnovat také našim partnerům, protože poslední dva roky jsem na to měl méně času, než bych si přál.
K tomu se vaše jméno nejvíce skloňovalo v souvislosti s novým trenérem národního týmu. Tu nabídku jste odmítl...
Na tohle téma se nechci bavit, nezlobte se. Nebylo by to fér i vůči svazu, nebudu mluvit za jeho zády. Pojďme někam jinam.
Tak tedy zpět k Plzni. Počítám, že na tvorbu kádru máte s Tomášem Vlasákem, sportovním manažerem, dál zásadní vliv. Nastane hodně změn? Už prosáklo, že jednou z nových tváří má být útočník Václav Nedorost z Českých Budějovic.
Jména teď říkat nebudu, na ty si počkejte až příští týden. Někteří kluci odejdou a už máme podepsané ty, kteří tým doplní. Jsme s tím spokojeni. Ještě počkáme na léto, jedno dvě místa si necháme pro někoho z Kanady či Ameriky.
Dál věříte i téhle cestě?
Zrovna před pár dny jsme se o tom s Vlasym (Tomášem Vlasákem) a Hanzelkou (Jiřím Hanzlíkem) bavili. Kluků ze zámoří jsme tady měli hodně a až na jednu výjimku, útočníka Langfelda, jsme se nespletli. Všechno to byli výborní, pracovití kluci. Ať už to byl Mark Bomers- back, John Lammers, Niky Johnson... Mají to, co českým hráčům často chybí. Co jim řeknete, to splní. Většinou jsou dominantní na mantinelech, v osobních soubojích a před brankou. Na úzkém kluzišti se to učí od dětství, mají vše zažité a jsou na ledě přímočaří. Naši hráči k tomu přidají nápad, myšlenku.
Strakova éra v PlzniGenerální manažer a hráč: Generální manažer: |
Kdy začne letní příprava?
V pondělí 14. května. Pojedeme nepřetržitě až do prvního týdne v červenci, budou tam dvě soustředění v Železné Rudě. Pak dostanou hráči volno, na led se půjde poprvé v neděli 22. července. A ještě jedna změna přijde v realizačním týmu. Končí Míra Liška, novým kondičním koučem se stane Honza Snopek. Doteď byl asistentem u mladšího dorostu, k tomu pracoval jako kondiční trenér pro celou naši akademii. Teď se posune k áčku.
Podruhé si Plzeň vyzkouší účast v Lize mistrů. Nestraší vás, že před dvěma lety jste po Champions League prožili hrozivý podzim, který vyústil až v odvolání vašeho bratra Michala z pozice hlavního kouče?
Takhle to nejde spojovat. Liga mistrů má vysokou úroveň, ty zápasy jsou kvalitní. Je tam samozřejmě více cestování, ale na začátek sezony je to výborná zkušenost. Nebojím se toho. Jsem rád, že jsme tam, že si hráči opět vyzkouší mezinárodní konfrontaci a jiný styl hokeje.
Vy už ho teď budete sledovat víc shora. Je pohled ze střídačky hodně odlišný?
Jednoznačně. Je to tak, že shora vidíte všechno, jakoukoliv chybu. Ze střídačky jich vidíte jen část. A na videu se vám zdá, že je vlastně všechno docela v pohodě.
Vážně?
Opravdu, tak to je! Na videu vidíte jen část záběru, který zabere kamera. Ale ne, že hráči v dané situaci mohli být dříve, mohli ji ovlivnit jinak a lépe. Že předtím nedohráli souboj, vypustili akci tři metry předtím. Není poznat, co tomu předcházelo. Proto si musíte situace zapisovat, pomáhá i vysílačka z hlediště, ty informace jsou cenné.
Pohltila vás trenéřina, i když jste ji předtím nikdy dělat nechtěl?
Celý život dělám hokej. Baví vás ten adrenalin, vítězství. Když se povede hráčům něco předat, něco je naučit, naplní vás to. A rozčilujete se, když neudělají věci správně.
Je to pro bývalého výjimečného hráče složitější, že se těžko vcítí do role hokejisty, který - tvrdě řečeno - nemá tolik dáno?
Přiznávám, že s tím jsem měl ze začátku problém. S Vlasym jsme se o tom bavili kolikrát. Když to řeknu s nadsázkou – nechápal jsem, že nějaký borec nevidí spoluhráče na dva metry. Pak se ho ptáte: Proč jsi mu to nedal?! Byl jsem rozčilený, dopálený. A Tomáš mi vysvětloval: Márty, ale on ho fakt nevidí... Nevidí? Jak to, vždyť hraje extraligu!?
Než vám došla realita...
Přesně. Nemůžete věci poměřovat tím, jak jste je dělal vy. Že tohle je prostě rozdíl mezi nejlepšími a průměrnými, protože bruslit a srážet se dnes umějí všichni. Probíral jsem to i s kamarádem Pavlem Horváthem, protože v tom byl on na hřišti geniální. Viděl okolo sebe spoustu spoluhráčů, v hlavě mu okamžitě naskočila různá řešení. Předem věděl, co se stane, když míč nakopne někam dopředu.
Zvykl jste si i na to, že občas někdo něco na ledě odflákne?
Na to si nezvyknu nikdy! A stejně to mají Láďa Čihák s Jirkou Hanzlíkem. Ale taky musíte posoudit, co znamená odfláknout. Je něco jiného, když hráč chybu neudělá schválně, prostě to jen udělá špatně. Typy, kteří občas sklouznou k tomu flákání, navíc už poznáte...
Musí dobrý trenér dát koučingu i lidský rozměr? Poznat, kdy má hráč starosti mimo led?
S kabinou musíte žít. Ale základ je stejný jako všude. Když přijdete do práce, musíte ji odvést dobře. Pak jsou další situace. Když třeba manželka Tomáše Mertla rodila, poslali jsme ho domů, ať je s rodinou. A klidně ať se vrátí až rovnou na zápas. Pro tohle máme pochopení. Myslím, že kabina tady fungovala výborně. Hlavně díky lídrům, kteří v ní byli a všechno si ohlídali.
Co vás ještě trenéřina naučila?
Že je strašně důležité se z porážky vyspat do rána, nedělat něco ukvapeného. Vyspat se z té naštvanosti, ráno se na zápas podívat znovu v klidu. Až pak něco změnit. Něco jiného je, když se hráči nedaří nebo netahá. To zase na střídačce musíte reagovat intuitivně. S tím jsme do rána nečekali... (smích)
Měl jste v tomhle vždycky hlavní slovo?
Plánované věci se děly vždycky po diskusi. Ale když jsem něco cítil hned, udělal jsem to, stáhl třeba někoho ze hry. S hráči nediskutuji vůbec, to zásadně. Maximálně, když jsme chtěli změnit něco v přesilovce, proberete to se zkušenými kluky, zeptáte se na jejich názor. Ale je pravda, že byly i situace, kdy jsem byl hodně naštvaný a udělal něco rovnou a nikoho se neptal.
Co třeba?
Tyhle věci zůstávají v kabině.
Když přijdou do týmu noví hráči, je pro ně složité, aby se přizpůsobili hernímu stylu, který Plzeň vyznává?
Ono to není zase tak těžké. Herních stylů není tolik a hráči z jiných klubů je znají. Je to jen otázkou času, aby se v novém prostředí přizpůsobili. Jde především o to provedení. Při stylu, který razíme a budeme v něm pokračovat, musíte hodně bruslit. Chceme hrát útočně, nutit soupeře k chybám, nečekat v obranném pásmu. To znamená být v pohybu, musíme být fyzicky výborně připravení. Jinak na ledě tenhle styl dobře nezvládnete.
Poznávají ho i mladí hráči, které do áčka posouváte z juniorky. Je kde brát? Všechny mládežnické kategorie letos získaly medaili...
To je nádhera. I když jsme letos nedosáhli na titul, poslední dva tři roky jede naše mládež fantasticky. Letos máme od osmé třídy nahoru medaile. Myslím, že to v žádném jiném klubu v republice není. Moc si toho vážíme a jsme na to pyšní, protože víme, jak je to těžké.
Je Plzeň díky tomu i v dorosteneckých kategoriích na hokejové mapě dobrá štace?
Celý klub díky tomu získává větší prestiž. Loni, kdy jsme získali titul v juniorce a starším dorostu, volali rodiče z celé republiky. Jestli je šance, aby syna poslali k nám do Plzně. Jsme rádi, že Škodovka je dobrá adresa. Na nás je, abychom se ty nejlepší snažili zapracovávat do extraligového áčka. Ekonomicky nepatříme mezi kluby, které si mohou ukázat a nakupovat hodně hráčů. O to je důležitější, kolik si jich sami vychováme.
