Petružálek potvrdil, že když se vracel po minulé sezoně z Kazaně, nejprve šel do Litvínova. „Nechtěl jsem ho obcházet, jednali jsme, ale nedohodli se,“ přiznal. „Tým mi mohl nabídnout něco jiného, než jsem si přál.“
A tak začal jednat s ostatními kluby. „Nejserióznější to bylo s Třincem, ale chtěl bych poděkovat i Hradci Králové a jiným klubům za super přístup.“
Neberou Litvínovští váš odchod do Třince trochu jako zradu?
Určitě berou. Kvůli tomu, co jsem řekl po mistrovské sezoně, jsem si však nasypal popel na hlavu. Prohlásil jsem, že nikde jinde než v Litvínově v Česku hrát nebudu. Bohužel. Byla to moje chyba, ale jsem jenom člověk. Teď vím, že jsem to neměl říkat, bylo to unáhlené, emotivní. Ale beru to jako sport. Každý jde za lepší nabídkou.
V Litvínově jste nedávno byl na srazu fanoušků. Jak to tam probíhalo?
Setkal jsem se tam jen s pozitivními reakcemi. Ty negativní přišly, ani nechci říkat od fanoušků, ale od lidí, kteří jdou na hokej a většinou se tam za někým skrývají a do očí to říct neumějí. Ti skalní mi přáli jen to nejlepší a pochopili to.
Hraje roli i to, že příznivci Třince a Litvínova mají dobré vztahy?
Myslím si, že jo. Na tom srazu bylo i několik Třinečáků, ti to samozřejmě uvítali. Ale bylo tam spíše to zdravé rýpání do sebe.
Jaké to je, přijít do klubu, který jste v roce 2015 pomohl porazit ve finále extraligy?
Je to trochu paradox, ale mám rád nové výzvy. Ty bitvy, kdy budu hrát za Třinec proti Litvínovu, budou hodně emotivní. Na to se těším. Ale nejvíce jsem se sem těšil kvůli zázemí, jaké v Třinci je. O tom jsem věděl už z povídání s klukama.
V cizině jste už nechtěl zůstat?
Chtěl, ale svému agentovi jsem říkal, ať mě nikam neprotlačuje. Kdyby někdo sám řekl: Chceme Petružálka, tak ano, tam bych šel. Ale jít někam za každou cenu, že bychom někomu lezli do zadku, tak to jsem nechtěl. Už mě to trochu táhlo i zpátky do Česka a trochu mě přesvědčila i ta sezona, kdy jsme hráli finále. Viděl jsem, že česká extraliga má vysokou úroveň.
Z Třince to však domů do Litvínova budete mít daleko. To vám nevadí?
Jsem i rád. Aspoň nebudu mít myšlenky jezdit na víkendy domů. Budu tady celou sezonu a domů se podívám maximálně na Vánoce.
Jak vidíte sílu třineckého týmu?
Překvapila mě. Podepsali teď Martina Růžičku, jsem rád, že tady je. Je tu ale hodně kvalitních hráčů. Jsem moc rád, že dorazil Kamil Kreps, i když byl hodněkrát zraněný za ty minulé dvě sezony. Jsem však pořád přesvědčený, že je jeden z nejlepších centrů, proti němuž jsem hrál, a teď budu mít možnost hrát s ním. Nechci přeceňovat naše možnosti, dávat vysoké laťky, ale už na prvním tréninku a v kabině bylo znát, že ten tým má sílu.
Takže dozvuky minulé hodně špatné sezony už nejsou znát?
Byla nevydařená, to určitě, ale máme nový cíl. Třinec má hrát nahoře. A pro to budeme dělat vše. Za minulým rokem se udělala tlustá čára, začínáme znova. Je tu spousta nových věcí, je tady nový trenér, dost nových hráčů, takže uvidíme, jak se s tím popereme, ale parta by měla být vynikající.
Potkal jste se už někde s trenérem Kýhosem?
Docela často v létě v Litvínově...
Myslím na ledě, v mužstvu.
To ne, nikdy mě netrénoval, ale když jsem sledoval extraligu, tak měl dobré výsledky. Věřím, že nám všem to tady sedne.
Už jste říkal, že jste se do Třince těšil i kvůli zdejšímu zázemí. Opravdu je tak mimořádné?
Pro mě je zatím top ze všech organizací, kde jsem byl. Takové není v Rusku, ve Švédsku, Finsku. Tam jsou spíš menší haly. Srovnal bych to s Amerikou, ale ani tam půlka ligy nemůže konkurovat tomu, co je v Třinci. Z toho jsem nadšený.
Z čeho nejvíce?
Z hodně velkých prostor v hlavní hale. Nikde se nemusíte tísnit, když si třeba jdete uříznout hokejky. Pro hráče se tady dělá úplně, ale opravdu úplně maximum. Během sezony budu na staďáku trávit více hodin než doma, takže jsem rád, že tu něco takového je. Zdejší komfort je neuvěřitelný. Jen abychom si to všichni uvědomili a využili ho.
