Bývalý skvělý útočník Petr Leška se zařadí po bok dalších zlínských legend, jejichž dres visí pod stropem Zimního stadionu Luďka Čajky. Slavnostní ceremoniál bude předcházet extraligovému utkání se Spartou, jehož buly je naplánováno na 15 hodin.
„Hrozně moc si toho vážím,“ netají se Leška, který aktivní kariéru ukončil před necelými pět lety.
Zlín - SpartaSledujte online od 15 hodin. |
Co pro vás znamená, že dres s vaším jménem se objeví pod střechou zlínského stadionu?
Být jedním z vyvolených je pro mě velká čest. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, o to větší radost mám.
Jste třetím oceněným hráčem z generace, která klubu zajistila dva mistrovské tituly. Koho dalšího vedle Martina Hamrlíka a Petra Čajánka byste pod stropem haly viděl?
Určitě by si to zasloužil Jarda Balaštík. Odehrál tady hromadu sezon, měl i úspěchy. Vyjmenovávat je nebudu, každý je zná.
Petr dělal ostatní hráče lepšími, říká HamrlíkDres Petra Lešky půjde ke stropu zlínského stadionu zaslouženě. Je to jedna z největších postav zlínského a českého hokeje. Byl to nejlepší spoluhráč, s nímž jsem nastupoval. Převyšoval ostatní a dělal z nich lepší hráče, takže z toho profitovali všichni. Mohli jsme hrát skoro naslepo. Naše výhoda spočívala v tom, že jsme se o hře hodně bavili. Trenér vám sice něco namaluje, ale hráči by si to měli doladit sami. Tak jsme si řekli, co chceme hrát, a pak to mohlo být poslepu. Když se hrál nahozený puk, Lešoun mi říkal: „Larry, ani se nedívej, já už budu na červené.“ A zatímco soupeř nás napadal, na něho zapomněli. Takže jsem poslal puk doprostřed hřiště a on už tam byl. To bylo perfektní. Pokud jde o vzájemnou spolupráci, nejradši vzpomínám na dvě sezony po sobě, kdy jsme vyhráli první titul a pak byla výluka v NHL. To tu hrál i brácha. Vzpomínám ale na všechny dobré sezony, kterých byla spousta. Trenéři na naši pětku řvali: „Nehrajte to furt stejně, změňte to, všichni to znají!“ Pak odešli, Lešoun řekl: „Ne, hrajeme to stejně ve stoje do prázdné.“ Padl gól, trenér přišel a říká: „Takhle se to má hrát.“ (úsměv) Občas jsme si dělali v kabině srandu a říkali spoluhráčům, ať vyjmenují dva hráče na světě, kteří měli všechno a nehráli mistrovství světa ani NHL. Všichni tipovali Rusáky, Finy a nenapadlo je, že je mají v kabině. (smích) Je škoda, že Petr nebyl na mistrovství světa. Kvalitu na to měl několik sezon po sobě.“ Martin Hamrlík, asistent trenéra PSG Berani Zlín a Leškův dlouholetý spoluhráč |
Které ze svých předchůdců nejvíc oceňujete?
Ti, co jsou vyvěšeni, si to zaslouží, jejich dresy visí u stropu po právu. Vážím se hodně třeba pana Vodáka, který hrával s mým otcem. Ale oceňuji všechny, co kdy za Zlín nastoupili. I když nemají u stropu dres se jménem, pomáhali k úspěchu, nebo k chodu týmu.
Kariéru jste uzavřel po sezoně 2014/15. Nechybí vám hokej?
Že bych ho chtěl hrát, to mi nechybí. Ale hokej jako takový a dění kolem mi chybí.
Co nejvíc? Kabina?
Ta ani ne, ale řešení různých situací.
A nenapadlo vás občas, že ještě rok či dva jste mohl pokračovat?
Ve čtyřiceti už bych hlavně ze zdravotního hlediska další sezonu nevydržel. Mám dvakrát operované koleno, musel bych jít potřetí. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem ochoten jít na další operaci a jestli bych byl schopen se vrátit na led.
V minulých sezonách jste pravidelně sedával na tribuně. Jak je to letos?
Musím se přiznat, že jsem byl jenom na dvou zápasech. Nevychází mi to. Ale samozřejmě sleduji, jak hrají. Vedou si dobře a doufám, že jim to vydrží.
Až na nedávný patronát mládežnického turnaje se do dění v klubu nezapojujete. Na co se soustředíte?
Manželka má svou firmu, snažím se jí pomáhat, stejně jako v naší hlavní firmě Levier.
Jak to jde?
Musím to zaťukat. Kéž by nám to tak vydrželo i do budoucna.
Firmu zabývající se výrobou sportovních dresů rozjel váš otec. Už to po něm přebíráte?
On bude mít vždycky hlavní slovo. Já jsem jenom rád, že tam je. Díky němu to můžu mít volnější. Za našimi partnery jezdím, ale není to nic dennodenního.
Pomáhá vám v byznysu vaše jméno?
Firma je zaběhnutá, roli to nehraje. Máme obchodní partnery, s nimiž spolupracujeme dlouhodobě. Jméno hraje roli maximálně v případě, když kluci z okolí zavolají, že potřebují dresy pro hobby ligu.
Petr Leška
|
Dresy dodáváte hlavně do Švýcarska včetně prestižního Spenglerova poháru. Co to pro vás znamená?
Švýcarsko je náš hlavní trh, historicky tam působíme nějakých dvacet let. Pokud jde o Spengler Cup, je to prestižní věc, nesmírně si toho vážíme. Akorát pro nás to znamená, že pracujeme hlavně o Vánocích, aby se to všechno stihlo.
K hokeji vás přivedl otec, který rovněž patřil mezi oblíbené zlínské hráče, věnují se mu také vaši synové. Jak se jim daří?
Starší Kristián hraje v Hodoníně a letos bude maturovat. Bude muset udělat životní rozhodnutí, jestli bude chtít hrát dál hokej, pracovat, studovat, nebo vyjet do zahraničí. Mladší Ondra (14 let) byl ve Švýcarsku, ale z nějakých důvodů se musel vrátit. V rozběhnuté sezoně jsme zvolili variantu, ať jde do Kroměříže. Potom se uvidí.
Vy jste v patnácti rovněž odešel do zahraničí, což bylo v polovině devadesátých let hodně nezvyklé. Byl jste ve Švédsku a následně v USA. Jak na to s odstupem času vzpomínáte?
Vnímám to velice pozitivně, i pro svoje děti jsem hledal takové varianty. Akorát teď je mnohem těžší se tam dostat.
Pomohlo vám to v kariéře?
Člověk nikdy neví, jak by to dopadlo, kdybych tady zůstal. Z této stránky to nejde hodnotit. Ale pomůže to k tomu, že člověk se osamostatní, naučí se řeč, bojuje sám za sebe, nikdo mu nedá nic zadarmo.
Jak často si vzpomenete na momenty ze své kariéry?
Moc ne. Nedávno jsem dělal rozhovor pro klubový magazín, tak jsem vzpomínky trošku oprášil. Ale musel jsem dlouho přemýšlet, abych si vzpomněl, na jakou sezonu či zápas se mě ptali. (úsměv)
A co se vám vybavilo?
Jako ve všem člověk vzpomíná jenom na příjemné chvíle. Nejvíc jich bylo při obou titulech.
