Opravdu jste první, kdo tu kličku použil?
Začal jsem ji zkoušet už někdy ve třinácti letech, prvně jen na tréninku o manťák, styděl jsem se použít ji v zápase. Ale pamatuju si na finále ve Vídni v devadesátém šestém, jak se schylovalo k prodloužení s Kanadou a já plánoval, že když dostanu šanci, kličku použiju. Gólmani ji vůbec neznali, že jo.
Takže Martin Procházka vám vlastně sebral veškerou slávu! Devatenáct sekund před koncem vstřelil rozhodující gól on.
(hlasitý smích) Ne! Prochy to udělal dobře.
To asi chtělo hodně odvahy říct si, že kličku zkusíte.
Snad stokrát jsem četl knížku od Iva Viktora Můj dres číslo 1. Prohlížel jsem si fotky, jak ve finále Eura v roce 1976 Němec Uli Hoeness přestřelil branku a po něm šel Antonín Panenka... Pak byla sranda, když mi Robert Záruba tady na zimáku v Kladně říkal: Věděl jsem, že v tobě něco z Tondy je! Ta moje klička byla dělaná, aby se vytáhla ve správný okamžik, no.
Jak se člověk baví, když po vás kličku zopakují v NHL Marek Malík, Tomáš Hertl a další?
Jsem moc rád a těší mě, jak se to rozneslo od doby, kdy se to ukázalo v televizi. A to já hrál s docela dlouhou holí. Improvizoval jsem, abych s ní dosáhl co nejdál, a zároveň mi nevadila v technice. Neskutečný rozdíl udělá i dva a půl centimetru.
Po čtvrtstoletí ve Švédsku se nyní vracíte domů. Je to velká změna?
Ani ne. Kluci tu jsou příjemní a profesionální. Halu i kabinu znám, vídám ledaře, které jsem potkával před třiceti lety. Nostalgie mě přepadla spíš před deseti lety, když jsem sem přijel a nefungovaly mi nohy, ale teď ne.
Málokdo ale může říct, že on i jeho otec trénovali jeden klub.
My to takhle rozdělené nemáme. S Jiřím Burgerem a Miroslavem Machem jsme na jedné rovině, nemáme vertikální vedení.
Vyhecované souboje bývají se Spartou. Tu navíc vede váš parťák z legendárního útoku Pavel Patera. A Martin Procházka by to mohl komentovat.
Pro mě to bude o to víc speciální, že táta pět let na Spartě hrál a já se na něj chodil dívat. Se Spartou to budou skvělé zápasy, ale já ani Patýs to řešit nebudeme. Pokecáme až po sezoně, teď nám půjde o tři body. Byl bych překvapený, kdyby Patýs řekl něco jiného.
Předpovídá se, že Kladno bude bojovat o záchranu.
Nemám sociální sítě, nedívám se na televizi, nevnímám zprávy a nebudu číst ani tenhle rozhovor. (úsměv) Samozřejmě se ke mně něco doneslo, tak ať to kluci berou jako motivaci!
Vy jako parádní útočník budete mít na starosti obránce. Přeučil jste se?
Tak já měl ve Švédsku spoustu kolegů obránců z NHL a pořád jsme o tom mluvili. Dvě hodiny před ranním tréninkem jsme neustále něco kreslili, říkali si, jak by šli do souboje oni nebo útočníci. Od nich jsem se za ty roky hodně naučil, navíc člověk i z pozice útočníka ví, jak od beka získat puk, jak na něj...
Jak vypadá spolupráce s Jaromírem Jágrem? Sice je hráč, ale taky majitel klubu.
Ano, v Kladně máme neskutečně specifickou situaci. On ale je profesionál, hokeji rozumí. S klukama se baví, je na všech cvičeních a říká k tomu své. Bavíme se o každém tréninku.
Vy jste si od dětství blízcí, že?
Pamatuju si, že jsme si oba přidávali, bavili se, co kdo dělal. Já měl třeba od roku 1984 střeleckou rampu a pořád hledal nové cesty. Kdo něco podobného tehdy měl? To samé Jaromír, je mu padesát a pořád hledá, kudy jít dál. Protože jakmile nastane stagnace, končíte.
Jágr o své budoucnosti: Konec nechystám, ale začátek sezony nestihnu |
Jsou soutěživí hráči v Kladně i teď?
Musí být! Někdy děláme speciální soutěže. Určitě jste viděli dokument Last Dance, kde basketbalista Michael Jordan po všech vyžadoval, aby nepřestávali makat. To je o tom soutěžení! Jedna věc totiž je dělat cvičení, druhá dělat ho naplno a další dělat ho opravdu pořádně.
Jak je v tomhle ohledu důležitá konkurence? Přestanou české děti na rozdíl od švédských klikovat, když se trenér otočí?
Mluvil bych špatně o českých klucích a holkách, to nechci. Ve Švédsku jsou odmalička naučení sedět spolu u stolu a řešit problémy dohromady. Každý přispívá, ne aby se styděl. Společnost to pak má v sobě. Podívejte zase na Rusy - pyšní se superhvězdami, ale málokdy z nich udělají tým. Švédi konflikty nemají rádi. Přijde do týmu nový hráč a řeknou si: Dobře, je to můj konkurent, ale vítej. A podá si s ním ruku.
Proč česká mládež začne proti Švédům a dalším hokejovým národům od patnácti ztrácet?
Švédové se před těmi osmnácti lety dívali na nás a Rusy. Vymysleli centralizovaný systém a do menších klubů poslali konzultanty, aby se zlepšila úroveň i tam. Právě tyhle kluby ve čtrnácti a patnácti dodávají hráče do velkých klubů, do gymnázií. Málokdo začne v Djurgardenu a jde do nároďáku. Kvalitní špička vzejde z dobré základny. A víc se tam hraje. Naučili se bruslit a pak hráli, hráli a hráli.
Pomůže i kombinace sportů?
Z hokeje se teď stal sport na dvanáct měsíců, ale je dobré dělat doplňující sporty. Gymnastiku, změny pohybu. Ale hrou. Ať děti hrají na babu. Ony ani nevědí, kolikrát u ní zahnou doleva, doprava, nahoru a dolů. Kdybyste jim řekl stopadesátkrát, ať zahnou doprava, tak se na to vykašlou. Dělali studii, kde byl Sundin, Forsberg, Näslund, Lidström, Alfredsson a ti dělali do čtrnácti, patnácti čtyři pět sportů. Ale bylo to před patnácti lety. Teď už ti kluci jsou opravdu dvanáct měsíců na ledě. Když nám hrají ve fotbalové akademii, tak se domluvím se sportovním manažerem, ať si je nepřetahujeme, ať od září do března hrají víc hokej a pak zase naopak.
Jak je důležité pro hokejistu vzdělání?
Inteligenci potřebujete, pak jde o sebedisciplínu. Když zvládá studium i trénink, je prozkoušený. Člověk musí mít vizi. Je hodně případů, kdy se tomu hokejista oddá a jde si jasně za svým. Ale v NHL je hodně procent hráčů z univerzit, což je taky super cesta. Hrajete hokeje na vysoké úrovni, máte tři hodiny ledu denně a ještě diplom z americké univerzity. Jsem velký zastánce hry, kreativity a soutěžení. Musím nutit tebe, abys byl lepší, a ty mě, abych byl lepší já.
Váš 21letý syn Alexander Källgren hraje americkou soutěž USPHL za New York Aviators. Jak se mu daří?
Každý má svoji cestu. I já měl možnost dostat se do zámoří, myslím, že v březnu 1990 na turnaji v Kanadě nám nabízeli asi dva tisíce dolarů. Ale já řekl ne, vždyť jsme je poráželi a pro mě byla čest hrát za Kladno.
Můžete přiblížit, proč se váš syn nejmenuje po vás?
S partnerkou jsme spolu už 25 let, ale doteď jsme se nevzali. Zůstává ve Švédsku, bude za mnou létat jednou za měsíc a možná do toho práskneme teď, za tu dobu jsme se oťukali. (smích)
