Třiadvacetiletý útočník se vrací do hry po opakovaném zranění kolene, kvůli kterému si v minulé sezoně nepřipsal za Moru v extralize ani start. Loni si totiž hned v prvním přípravném utkání proti Brnu urval postranní vaz v koleni a přední křížový si natrhl. „Na to už nechci vzpomínat, bylo to těžké období. Důležité je, že teď se cítím ještě líp než předtím,“ těší se na ostrý start někdejší hráč Lva Praha, s nímž si zahrál i finále KHL.
Vy coby obránce – nevypadalo to jako znouzectnost.
Ráno před zápasem se zranil Honza Jaroměřský, byl jsem jediný navíc a nehrál bych vůbec, tak trenéři přišli, jestli bych to tam neodehrál, já řekl, že jo, lepší než nehrát. A bavilo mě to, v obraně se mi líbilo.
Očima trenéra TomajkaVzadu hrál Kuba parádně „Kuba Matai odehrál v obraně parádní zápas. Je dobře, že víme, že kdyby se náhodou něco stalo, může tam naskočit útočník. Vzal to opravdu dobře. Ptali jsme se ho, jestli by si zahrál beka. Bez nějakého ohrnutí nosem řekl, že jo, že rád. S jeho přístupem jsme spokojení. Počítáme s ním do útoku, ale v obraně to odehrál dobře, tak uvidíme. Možné je všechno.“ |
Vidíte tam svou budoucnost?
Kdyby se mě teď zeptali, tak bych do obrany asi šel. Myslím, že jsem to zvládl, trenéři mě chválili. Hodně mi pomohl Tomáš Houdek, který mě jako zkušený bek usměrňoval. Výhoda je, že jako obránce máte hru před sebou. A jako útočník jsem tušil, co soupeř udělá, měl jsem vteřinku navíc. Líbilo se mi i na přesilovce být na modré, můžete střílet nebo naznačit ránu. Ale byl to jeden zápas, nevím, jak by vypadal další, bylo by to asi něco jiného, ale bavilo mě to hodně.
Není se zase tolik čemu divit, po těžkém zranění musíte mít do hokeje velkou chuť.
To bylo hrozné, já loni doma dohromady za dvě operace proležel čtyři měsíce a hrál nějakých deset zápasů (v 1. lize). Mě to teď hodně baví, každé střídání v zápase si užívám.
Jak jste kousal zranění po sobě?
Nesl jsem to hodně špatně, bylo to hrozné období. Nerad na něj vzpomínám. Přes léto jsem pořádně trénoval a teď se cítím fyzicky ještě líp než loni. Cítím se fakt výborně. Musím to zaklepat – super.
S čím půjdete vy osobně do sezony? Posbírat určitý počet kanadských bodů, nebo hlavně ji ve zdraví přežít?
Hlavně chci být zdravý. Určitě chci odehrát co nejvíc zápasů, dát co nejvíc gólů a posbírat co nejvíc nahrávek – jako každý hráč. Hlavní je, abychom vyhrávali, protože když se nedaří týmu, tak je to na prd také u jednotlivců. Je lepší, když se daří týmu, začne se pak dařit každému, než když je to naopak.
Na startu přípravy byl v útoku Mory přetlak. I po zúžení kádru je konkurence větší než minulou sezonu. Jak to vnímáte?
Tak na začátku byl obrovský přetlak. V trénincích bylo vidět, že se jde na krev, boj o místo byl velký. Teďka se to už sehrává, vypadá to jinak. Je tam víc taktiky.
A také se zdá, že hra Olomouce si začíná sedat. Porazili jste Zlín, pak Hradec Králové...
Přesně tak, je to zápas od zápasu lepší a lepší, protože si to už sedá. Jakmile někdo odehraje s někým pár zápasů, tak si na něj zvykne, může předvídat, co udělá. Všechno je o hlavě, o sebevědomí. Myslím, že jsme Hradec porazili zaslouženě, i když to byl jiný Hradec – vyměnil trenéra a je znát, že v ofenzivě mají větší volnost.
Ofenziva Olomouce prošla poměrně výraznou proměnou. Jak se to projeví na vaší hře?
Přišla spousta nových hráčů, myslím, že se útok dost zkvalitnil. Máme teďka fakt suprové čtyři centry, kteří nemají mezi sebou až takové rozdíly. Naše zbraň by měla být taková, že nebudeme mít jednu dobrou a jednu špatnou lajnu, ale bude mít všechny vyrovnané a každá může dávat v zápase góly.
Takže pozor na olomoucký útok? V minulé sezoně byla vaší hlavní předností defenziva...
Vše na sebe navazuje. Když hraje dobře obrana, útočníci dostávají puky, mohou útočit. Když se nedávají góly, není to jen o útočnících. Je to práce mužstva, a když funguje obrana, padají pak góly vpředu.
Čtvrtfinále je vysoká laťka, že?
To je, ale já tyhle prognózy nemám rád. Musíme se zaměřit na prvních pár kol, ve kterých musíme udělat nějaké body. Takhle daleko se koukat nesmíme.
Mora i bratr Mikúše se lepší. Zůstane?Ještě není jasné, zda 29letý slovenský útočník Juraj Mikúš v Olomouci uspěje na zkoušce a restartuje slibnou hokejovou kariéru, kterou na minulé dva roky přerušilo zranění. Ale k tomu, aby si zahrál v jednom týmu i formaci s mladším bratrem Tomášem, je blízko. V přípravě čtyřnásobný účastník mistrovství světa zaujal. Pokud se s klubem dohodne, měl by nosit dresem s číslem 33. Odchovanec Skalice s bohatými zkušenostmi z nižších zámořských soutěží i ruské KHL (Dinamo Riga, Spartak Moskva, Lev Poprad, Lev Praha a Slovan Bratislava) si o kontrakt u kohoutů říká. „Hokejově na to určitě má, potřebuje se do toho trošku dostat, přece jen dva roky nehrál. Sledujeme ho v zápasech a pořád se lepší,“ všiml si po vítězství 3:1 v přípravě nad Hradcem Králové olomoucký trenér a šéf klubu Jan Tomajko. „Uvidíme dál, ve Zlíně to ještě nebylo takové, teď byl zase lepší. Je to v něm.“ Olomouc má i přes četná zranění v útoku z čeho vybírat. I proto si mohla dovolit poslat na střídavý start do Jihlavy Adama Zemana s Alešem Jerglem. „Je to těžké, ale máme také nějaké útočníky zraněné,“ připomíná Tomajko marodku, ze které stále nenaskočil ani další Slovák Roman Rác. „Pořád není zdráv. Je to hodně o subjektivním pocitu,“ neprozradí Venerův asistent odhadovanou dobu léčení. V obraně je to ještě horší. Kvůli absencím proti Hradci Králové naskočil vzadu dokonce útočník Jakub Matai. „A zvládl to výborně,“ chválí Tomajko autora jedné trefy. Spekulovalo se, že by obranu Hanáků mohl posílit Ctirad Ovčačík, to ale Tomajko vyloučil: „Možná se spekulovalo, protože trénoval s juniorkou, to je všechno.“ Posílení defenzivy Tomajko neplánuje. „Zatím nehledáme,“ podotýká s tím, že zranění by se měli brzy vrátit do hry. „Ještě máme dva přípravné zápasy, doufejme, že to vyladíme, marodi se nám dají dohromady a budeme dobře připraveni na začátek extraligy. Tento týden snad budou v pohodě.“ Překvapivý čtvrtfinalista minulé sezony extraligy v přípravě zvyšuje otáčky. Po pěti porážkách dvakrát vyhrál a také herní projev vypadá lépe. K tomu vzadu s tradiční jistotou – brankářem Branislavem Konrádem. Ještě minulou středu vynuloval za slovenskou reprezentaci ve Vídni Rakousko a hned další den téměř vymazal i střelce Hradce Králové. O odpočinku ani neuvažoval. „Zápřah mám rád.“ Tomajko přikyvuje: „Braňo chtěl chytat, tak chytal.“ Je znát, že také lajny si na sebe začínají zvykat. Stejně tak další nové tváře: útočníci Strapáč, Ostřížek, Protasenja, Fořt či Burian. „Už hrajeme líp než před dvěma týdny, kdy jsme všechny zápasy prohrávali. Nebylo to tak, že bychom vyloženě propadli, prohrávali jsme o gól. Byli jsme už z toho trošku nervózní, ale výkon se teď zvedl. Jsme zodpovědnější, v tom je největší rozdíl. A je hlavně vidět, že už trénujeme méně a kluci jsou živější,“ těší Tomajka. „První čtyři týdny byly takové, že jsme hodně trénovali – dvakrát denně. Únava byla znát. Každý tým trénuje jinak, takže teprve teď se to vyrovnává.“ Že by už byli Olomoučtí vyladění na start extraligy? „Doufám, že ještě ne, že to všechno teprve přijde,“ vidí dvojnásobný světový šampion stále prostor ke zlepšení. |
