Nepřesvědčil. V konkurenci, kterou nikdy v kariéře nezažil, neměl jistý flek ani na farmě Montrealu. Proto se urostlý bek po několika měsících vrátil do Česka. Americký sen stejně jako ten Kovářův neskončil happy endem.
„Když jsem se do toho pomalu začal dostávat, přišlo lehčí zranění. Pak jsem se rozehrál v nižší soutěži (ECHL), ale už to nebylo ono. Přišli kluci z NHL, tým se ustálil a já už si nevybojoval místo,“ vysvětluje čtyřiadvacetiletý Moravčík.
Nejistotu v quebeckém Lavalu, za který ve farmářské AHL zvládl 20 mačů, vyměnil za známé prostředí. „Kluci mě už ve středu lámali, abych jel do Liberce,“ přibližuje. Zatímco staronoví parťáci válčili o extraligové body, vytáhlá posila po středečním příletu dospávala manko. Výsledek (0:4) se dozvěděl až z rádia. Obnovenou premiéru si tak zámořská posila odbude dnes proti Brnu. „Uvidím, jak mi vůbec budou jezdit nohy!“ chechtá se.
Z Plzně znovu na šampionát?
Moravčík od minulého týdne netrénoval. Po ledě se sklouzl teprve včera a snad každé cvičení vydýchával v hlubokém předklonu. Navíc bude muset přecvaknout na evropské kluziště a styl.
Michal Moravčík z Montrealu spěchá za pukem, za ním se hrne kapitán Washingtonu Alexandr Ovečkin.
„V Americe se hrál takový bum, bum hokej. Kluci z juniorky měli drajv, ale v některých situacích byli nerozvážní. K tomu tam byli zkušenější, kteří to zase podrželi. Bylo to jako na houpačce a plynuly z toho chyby,“ popisuje Moravčík.
Ačkoli má 194 centimetrů, v extralize platil za elegantního bruslaře. V Kanadě do něj trenéři rvali důraz a tvrdost. „Hlava si řekla, že do toho půjde, ale někdy to nešlo. Jeden zápas vypadal dobře, druhý ne. Bylo mi vyčítáno, že moje výkony jsou nekonzistentní,“ pokrčí rameny. „A když se to stabilizovalo, bylo pozdě.“
Ne, tohle není odevzdanost. Moravčík přizná, že z konce zámořské anabáze byl hodně naštvaný. „Ale ta příležitost se už nemusela nikdy objevit. Neměnil bych,“ povídá.
Pro vylepšení sezony si vybral vhodnou adresu. Plzeň je v kalendářním roce 2019 nejlepším mančaftem extraligy, Moravčík její naděje na úspěch v play off posouvá výš.
A extraligové výkony by jej klidně jako loni mohly vystřelit na mistrovství světa, kde rozhodně nebyl bekem do počtu. Tím spíš, když reprezentace postrádá perspektivní, ale zároveň prověřené zadáky. „To je hrozně daleko,“ prohodí Moravčík. „Musím se rozkoukat. Teď jen doufám, že klukům v Plzni pomůžu a nebudu páté kolo u vozu.“
