Teď stihl prakticky stejnou porci v necelých třech čtvrtinách dlouhodobé části. „Změnit prostředí někdy není na škodu, teď to sám poznávám,“ pousmál se třicetiletý Bulíř.
S výjimkou krátkého angažmá v Magnitogorsku strávil celou kariéru v rodném Liberci, až loni se rozhodl přesadit kořeny a zamířil do Plzně, se kterou se nečekaně rve o elitní čtyřku tabulky.
Zpětně, chválíte se za to, že jste se rozhodl zkusit něco jiného?
Určitě mi to prospělo. Jsem rád, že to v Plzni funguje, že jsem si rychle zvykl, líbí se mi tady. Nemám si na co stěžovat a doufám, že s tímhle týmem ještě dojdeme daleko.
Je plzeňské prostředí oproti Liberci něčím specifické?
Těžko říci. Doma v Liberci jsem hrál v modernější hale, stadion i fanoušci jsou trošku rozdílní, ale to je tak všechno. Zázemí i prostředí pro nás hráče je tady v Plzni perfektní, je o nás postaráno suprově. A město je fajn, i to bych srovnal s Libercem. S rodinou se nám tady líbí.
Hrajete i vy stejný hokej jako v minulých letech?
Je možné, že malinko větší volnost tady mám. Tím nechci rozhodně říci, že v Liberci mě něco svazovalo, tam jsem měl také nějakou roli, kterou jsem léta plnil. Ale asi ke svému hokeji určitou volnost potřebuji, to je pravda. Když mě nechají být, tak dokážu hrát. (smích)
Pravda, občas se zdá, že je vám vlastně úplně jedno, s kým zrovna na ledě jste.
Snažím se předvádět stále svoji hru a nekoukat se moc na to, jestli jsem zrovna ve formaci s Pepou nebo Frantou. V lajně si musíte vyhovět se všemi, je na trenérech, kam vás postaví. Já potřebuji hrát svůj hokej a mít pohodu, aby mě to bavilo.
Vstup do nového roku ale Plzni nevyšel, máte za sebou tři porážky v řadě. Je to varování?
Doufám, že nebude platit přísloví jak na Nový rok, tak po celý rok. Myslím, že v těch posledních zápasech jsme udělali hodně zbytečné chyby, které jsme předtím nepředváděli. Naposledy ve Vítkovicích nás srazila i vyloučení, nezvládli jsme to. Musíme se zaměřit na věci, které nám poslední dobou nefungovaly, připravit se co nejlépe na další utkání a dobře do něj vstoupit hned od začátku.
Prospěly vám dva dny volna po posledním zápase?
Je to půl na půl. Někomu vyhovuje, že si odpočine, někomu zase to, když je víc v zápřahu. Já patřím do druhé skupiny, mám raději, když se hraje a zápasy běží rychle za sebou, chytí se nějaké tempo. Ale oddychli jsme si a ty porážky hodili za hlavu. Musíme jít dál.
Jak nedopustit, aby teď na tým nedopadala nějaká deka?
Dobrá nálada v kabině se musí udržet, ať se vyhrává, nebo prohrává. Když se nedaří, sice pohoda v týmu není taková, ale na druhou stranu je nás tady dost zkušených kluků, abychom udrželi správného ducha. Myslím, že žádná deka nás nepotká, a doufám, že hned v pátek se vrátíme k výkonům, které jsme předváděli třeba v prosinci.
 |
Čeká vás Liberec, potřetí nastoupíte proti mateřskému klubu. Pořád je to pro vás složité?
Já nevím... Už dvakrát jsem se v tom zápase necítil moc dobře. Nevím, čím to bylo. V Liberci to byl úplný extrém, předtím v Plzni to bylo zase poprvé. Doufám, že se to zlepší a nebudu to mít tolik v hlavě.
Listopad a prosinec jste odehrál ve výtečné formě, teď jste se bodově trošku zadrhl. Souvisí to s výsledky celého týmu?
Může to nějak souviset. Když chytne tým dobrou vlnu, daří se pak i individuálně. V neděli ve Vítkovicích jsem dal gól asi po pěti zápasech, doufám, že zase najedu na nějakou bodovou vlnu a budu týmu pomáhat k výhrám.
Plzni jste podepsal kontrakt na jeden rok. Je ve hře vaše pokračování na západě Čech i v příští sezoně?
Uvidíme. Teď se to pomaličku začíná řešit, s agentem budeme probírat nějaké nabídky, které přijdou. Bude se řešit Plzeň i něco jiného. Uvidíme, co z toho vzejde, co pro mě a pro rodinu bude nejvýhodnější. Podle toho se budu rozhodovat. Ale ještě je na to čas.
Kouč národního týmu Filip Pešán ve čtvrtek nominoval tým pro olympijské hry v Číně. Nečekal jste nějaké překvapení s vaším jménem?
To tedy nečekal. Jelikož jsem letos nebyl ani na jednom reprezentačním turnaji, nepočítal jsem ani před olympiádou s tím, že mě trenér má v merku.
Ale trošku zklamání z těch slov cítím, je to tak?
Přiznávám, trochu jsem doufal, že bych mohl letět v prosinci do Ruska. Měl jsem formu, dařilo se týmu, dařilo se mi bodově. Určité zklamání tam bylo, člověk přece chce reprezentovat. Bohužel to nevyšlo. Uvidíme, co bude dál, snad o mně vědí, že tady hraju. (úsměv)
