„Žádné pití jsem do něj nelil, docela si poháru vážím,“ svěřil se třeba útočník Peter Jánský. „Ještě z rozhodujícího finále v Třinci je na něm zaschnuté šampaňské nebo pivo, to už nešlo dolů. Ale jinak je v pořádku a stále se hezky blýská!“ Což potvrzuje i šéf klubového marketingu Jan Klobouček: „Je na něm pouze pár důlečků a nějaké kapičky, co nejdou vycídit, to k tomu patří. Rozbitý ale není.“
Mistrovský pohár všude vzbudí pozdvižení, zlatá euforie stále nevyprchala, je snad nekonečná. Vždyť minulý týden se autogramiáda šampionů, kde se lidé s trofejí i fotili, protáhla na neskutečných 8 hodin! „Já měl pohár všude. U babičky, vyfotil jsem se na hradě Hněvín a v Mostě jsem ho vzal i na magistrát, což domluvili moji kamarádi u policie. A přijeli se tam také podívat,“ líčí Jánský, rodák z Mostu. „Za dva dny, kdy byl u mě, jsem se najedl jen dvakrát. Nebyl čas.“
Možná největší frmol zažil Jakub Petružálek, který si Masarykův pohár užil čtyři dny. „Školka, škola, gympl, místní banka, úřad. Šel jsem za mými trenéry ze začátků panem Kýhosem starším a panem Černým,“ vypočítává, kde všude byl. Ale to byl jen začátek. V Nové Pace ho ukázal při soutěži hendikepovaných, nevynechal litvínovský psí útulek, který dlouhodobě podporuje, ani na Dětský domov v Hoře Svaté Kateřiny, kde působí šéf fanklubu Jan Ptáček.
„Je to, jako když si koupíte nějakou věc. Sám si ji užijete den dva, největší radost ale uděláte, když se podělíte s ostatními. Zvlášť když nám lidi fandili a vkládali do nás hodně nadějí. Když vidím radost v jejich očích, je to nezapomenutelné,“ dojímá útočníka Petružálka.
Nadšení, které provází litvínovský titul, ho ohromilo. „Zažil jsem oslavy i v Rusku, ale tohle se nedá absolutně srovnat. Nepopsatelné. V týmu je plno odchovanců a kluků, co v Litvínově vyrůstali, o to je všechno srdcovější,“ cítí Petružálek. „Dokonce třeba i ve Znojmě, kde jsem strávil tři dny, mě lidi plácali po ramenou a říkali, že nám první titul strašně přáli. Zahřeje to na srdíčku.“
Moravská klika Martynek, Pavlík a Pavelka si pohár napsala do pořadníku na červenec mezi posledními. „Ať ho takovou dálku nataháme na etapy,“ osvětlil Rostislav Martynek. Olympijský hrdina Martin Ručinský si musí vybrat nový termín, původní mu propršel. „Měl jsem spíš venkovní plány, takže by oslava postrádala lesk. Udělám to v Litvínově u nás na zahradě. Pozvu blízké, přátele, kamarády. Můžou se na pohár kouknout, vyfotit si ho, sáhnout, popřípadě i zvednout,“ těší se Ručinský.
Hokejisté Litvínova slaví extraligový titul s fanoušky.
Brankář Pavel Francouz hokejový grál poveze k rodičům do vsi u Plzně. „Už s pohárem nebudu tak bláznit,“ slíbil si tahoun mistrovského mejdanu. Kapitán Michal Trávníček pohár ukázal na stadionu mateřského Děčína, ale i na nočním tahu Litvínovem. Kanonýra Františka Lukeše doma v Kadani vítali čerti.
Ale na nejbizarnější místo se nablýskaná replika dostala po autogramiádě týmu na teplických fotbalových Stínadlech. Marketingový šéf Klobouček se s ní zvěčnil na ruinách bývalého teplického zimáku.
„Když jsem viděl to koloseum, co zbylo po zimáku, hned mě trkla myšlenka tam pohár donést. S útočníkem Ondrou Jurčíkem, který je jako já teplický, jsme se ve zbořeništi vyfotili. Chtěli jsme pošťouchnout ty, kteří dobře vědí, proč se do nich šťouchá,“ myslí Klobouček politiky. „Na nový stadion je plno studií, ale pořád nestojí. A děti z tak velkého města musí za ledem do Bíliny a Ústí. Ostuda!“
Věrnou napodobeninu Masarykova poháru klub podle Kloboučka vystaví na Hlinkově stadionu. „Vymýšlíme honosné, výjimečné místo, když šlo o výjimečnou sezonu.“
