Co zápas rozhodlo?
Je to už taková naše klasika. Tlačíme, bijeme do soupeře a pak z hloupých chyb po ztrátách kotouče dostaneme laciné góly, které soupeři doslova darujeme. Trvá to už od začátku sezony a říkáme si to před každým zápasem, ale bohužel... Není to tak, že by chyboval jeden hráč, ale pokaždé je to někdo jiný a stojí nás to zápasy nebo se trápíme v prodloužení.
Tři zápasy v řadě pro vás v základní hrací době skončily remízou. Jak to prožíváte?
Zaplaťpánbůh aspoň za jeden bod, že jsme s Chomutovem dokázali vyrovnat. Ale tabulka je tak nacpaná, že už musíme bodovat naplno, speciálně na domácím hřišti, a nemůžeme se koukat na to, s kým hrajeme, nebo kdo je v tabulce vedle nás.
Jak náročné je to na psychiku?
Jsme profesionálové, každý se s tím musí vyrovnat sám. Když jdeme na led, musíme na všechno zapomenout a odevzdat sto procent pro tým. Musíme makat jeden za druhého a něco s tím udělat.
Vyhovuje vám, že v závěru roku hrajete obden?
Myslím, že je to lepší, aspoň nemáme čas přemýšlet o zápasech, které jsme prohráli nebo vyhráli za dva body. Teď musíme koukat dopředu a soustředit se na Spartu. Víme, že tolik bodů už ztrácet nemůžeme a musíme bodovat naplno.
