Jaké pocity ve vás návrat za Lužánky vyvolává?
Zvláštní. Za Brno jsem hrál dvacet let, takže jsem tu byl denně. Na druhou stranu jsem rád, že se Kometě dobře daří v novém působišti. To, co s klubem udělal pan Zábranský, by se někomu jinému jen těžko povedlo. A stále věřím, že na Lužánkách jednou vyroste hezký stadion.
Jaký zážitek máte s Lužánkami nejvíc spojený?
Těch je moře. Vzpomínám si, jak jsme hráli s Plzní a měli přesilovku pět na tři. Bylo to zhruba v místech, kde teď stojíme. Náš obránce vystřelil a plzeňský hráč přede mnou uhnul. Dostal jsem pukem do obličeje. Odešel jsem do kabiny, kde mi doktor řekl, abych zavřel pusu a fouknul. Měl jsem díru ve tváři. Spěchal jsem do nemocnice. Ještě na schodech stadionu jsem slyšel radost plzeňských hráčů, dali branku na 3:2. Náladu mi spravilo, že jsme ten zápas nakonec vyhráli.
Byli tehdy brněnští fanoušci stejně hlasití jako dnes?
Představte si je jako dnešní sektor na stání. Byli stejní. Dnes je jiná doba a také jiné prostředky k tomu, aby se to zdokonalilo. Ale už za nás byli lidé na ochozech fantastičtí a hnali nás dopředu.
Do Brna jste přišel v 19 letech, ale žijete tu dodnes. Čím vám tak přirostlo k srdci?
Lidmi, prostředím. Navíc jsem si vzal Moravanku, holku kousek od Brna. Důležité bylo, že mě mančaft přijal dobře. Ať to byli Bubník, Bartoň, nebo Danda, všichni dokázali poradit. A týmu se hodně dařilo.
Co stálo za vašimi úspěchy v 60. letech? Kvalita hráčů?
Disciplína. V Kometě se nesmělo kouřit ani pít. Z trenéra Fardy jsme měli obrovský strach, nedovolil nám vůbec nic. A to je strašně důležité. Když nemáte autoritu, nic nedokážete. Chtěli jsme vyhrávat za každou cenu, padali jsme jeden za druhého. Když vzadu chyběl bek, věděl jsem, že tam musím být já. Tohle nás zdobilo.
S tehdejšími spoluhráči se ale příliš často nestýkáte, že?
Musím se přiznat, že jsem v tomhle nejhorší. Před chvílí mi za to kluci vynadali. Jedenkrát za měsíc se scházíme v baru v Kounicově ulici. Kluci se tam baví, oslavují a probírají, co se zrovna děje. Jenže já nemám rád, když nic nedělám. A tam sedím a nic nedělám. Myšlenkami jsem doma a přemýšlím, co bych kde dělal. Je to o pohybu. Musím něco dělat, abych ještě žil.
Kometa už dříve připustila, že by ráda uspořádala extraligový zápas za Lužánkami pod širým nebem. Co vy na to?
Samozřejmě bych byl rád, kdyby se to podařilo. Když se ale podívám, co všechno to obnáší, není to žádná legrace. Ale pan Zábranský by to asi zvládl. Organizačně určitě. Ale samozřejmě potřebuje peníze. Bude důležité, aby se na tom podíleli sponzoři.
Před pěti lety v Pardubicích jste na zápase legend pod širým nebem obul brusle. Troufl byste si na to znovu?
Všechno je o zdraví. Ještě před dvěma lety jsem trénoval mládež. Mně se líp bruslí, jak chodí. Na bruslích se svezete. Určitě bych ještě deset minut na ledě zvládl, ale samozřejmě by se na to nedalo dívat.
Líbí se vám, jak si dnes vede Kometa?
Ustálilo se to, je to organizované a výsledky jsou dobré. Strašně důležité je, aby Brno mělo co nejvíc svých hráčů. Ti jsou vždycky zodpovědnější, mají k městu pouto. Cílem klubů by mělo být udržet tyhle mladé. Ale chápu, že je to těžké. Klub dá často klukům dobré podmínky a oni stejně jdou pryč, protože je někdo přeplatí. Ale na jak dlouho? Ten kluk se stejně jednou vrátí. Hokej není divadlo, nedá se hrát do šedesáti. Výjimek, jako je Jarda Jágr, je jenom pár.
Co říkáte letošním výsledkům brněnského týmu?
Přišel nový trenér a mužstvo prošlo standardním procesem. Má určitý styl a nehraje špatně. Také musí mít štěstí, hokej je i o něm. Šlo to vidět v posledním domácím utkání proti Spartě. Vždycky někdo udělá chybu, a nesmí to být zrovna moje mužstvo. Kdyby to, co udělal Réway, udělal náš hráč, prohráli bychom (sparťanský útočník v rozhodující chvíli „namazal“ Brnu na gól). Na hodnocení je ještě brzo, v každém případě bych vůbec neměl strach o play-off.
A co holubi, pořád je chováte?
Jasně. Dřív jsem jich choval 150, letos jich mám asi jenom 70. Bydlím kousek od lesa, do zimy se jich půlka ztratí, další pochytají jestřábi. Musím počítat s nějakou ztrátou, ale pořád mě to baví. I proto nemám čas chodit do hospody.
