„Nemůžeme se v tom nějak babrat. Na to, abychom to měli v hlavě, je ještě brzy,“ vzkazuje jihlavský kapitán Tomáš Čachotský. „Samozřejmě, vyhrávat chtějí všichni. Ale stále je to jen příprava.“
V podobném duchu hovoří i jihlavský obránce Petr Šidlík. „Vím, že lidé jsou z loňska zvyklí skoro každý zápas vyhrávat. Ale pro mě osobně výsledky v přípravě nehrají roli. Jde spíš o to, najít tu chemii a souhru mezi námi.“
Dukla zatím sehrála jen dvě utkání proti Olomouci (se kterou doma i venku shodně prohrála 1:2) a dvě proti Kometě Brno (na vlastním ledě 1:5, v Brně 1:3).
„S tím, že jsme zatím všechny zápasy prohráli, spokojenost určitě není. Ale myslím si, že se postupně zlepšujeme,“ tvrdí Čachotský. „Do soutěže snad půjdeme připravení a výsledky budou,“ věří.
„Když se na to dívám, tak vidím, že v naší hře určitý progres je. Což si myslím, že je to hlavní,“ přidává se Šidlík. „Bylo by horší, kdybychom prohrávali a nikam se neposouvali. To by bylo špatně.“
Před startem sezony čekají Jihlavu ještě dvě utkání proti rovněž extraligovému Zlínu - ve čtvrtek u něj, v úterý před vlastními fanoušky. Nabízí se otázka, jestli by se v aktuální situaci nehodilo sehrát nějaký duel s lehčím soupeřem, který by hráčům před náročnou sezonou mohl přinést více klidu a sebevědomí.
„V extralize žádný lehký soupeř nebude,“ zamítá podobné myšlenky Čachotský. „Je dobře, že hrajeme s týmy, se kterými se utkáme v sezoně. Aspoň se můžeme výkonnostně poměřit,“ nepochybuje. „Asi by pro nás nemělo smysl momentálně hrát s nižší soutěží.“
Ostatně, podobný model zažil Šidlík loni s Karlovými Vary. A rozhodně by ho nechtěl opakovat. „Hráli jsme stále jen proti prvoligovým, a když se pak vlétlo do sezony, nestíhalo se. Rozdíl mezi extraligou a první ligou je totiž velký,“ je přesvědčen.
„Mysleli jsme si, že když jsme vyhráli všechno rozdílem třídy, tak jsme nejlepší na světě. Jenže k čemu by nám bylo, kdybychom teď vyhrávali 10:0 a pak přišla sezona a my všechno prohrávali. Lepší bude, když to bude naopak,“ má jasno.
V současné chvíli Jihlava doplácí na lacino inkasované góly a naopak slabou produktivitu.
„Děláme strašně triviální chyby, soupeřům to usnadňujeme,“ všímá si Čachotský. „Zatímco my se na góly nadřeme, oni nám dávají jednoduché branky. Takže je potřeba se zlepšit v defenzivní práci.“
Ani čtyři branky nastřílené ve čtyřech zápasech by však v sezoně nemohly stačit na úspěšné výsledky. „Všechno souvisí se vším. A vychází to z defenzivy. Když málo puků odebíráme a děláme chyby, nemůžeme jít ani do nějakého rychlého přečíslení,“ uvědomuje si jihlavský kapitán.
„Zatím na tom ledě hledáme sami sebe. Ještě nevíme, co od sebe čekat,“ všímá si Šidlík toho, že trenéři často mění složení jednotlivých řad. „Musíme se sejít, což taky není sranda. U útočníků je to těžší než u nás obránců. My si vyhovíme lépe. Ale když se vám v útoku jeden postaví jinak, než druhý potřebuje, je to problém,“ myslí si.
Ke vstřelení gólu navíc občas chybí i trocha štěstí. „V úterý jsme kombinovali skoro do prázdné branky a prostě se nám to tam nepodařilo dostat. Měli jsme smůlu,“ lituje Šidlík. „Myslím si, že to teprve přijde. Třeba si góly schováváme až na sezonu,“ usmívá se.
Sluší se dodat, že ani před rokem neměla Dukla výsledkově přesvědčivou přípravu: shodně ze šesti utkání vyhrála jen dvě (obě nad prvoligovou Třebíčí) a v průměru nedala ani dvě branky na zápas.
V mistrovské soutěži pak tým kouče Petra Vlka zažil období, kdy od konce listopadu do poloviny března prohrál tři z třiatřiceti po sobě jdoucích utkání.
