„V kabině jsme si říkali, že je to gól, který svět neviděl,“ usmíval se Patera. „Je velký rozdíl získat dva body, nebo jeden, a my jsme ten druhý urvali čtyřikrát po sobě. Po dvou bodech konto strašně nabývá a jsme za to rádi.“
Na začátku zápasu jste ztráceli, pak se to změnilo. Čím to?
První třetina byla od nás hodně špatná a opět nás podržel brankář. At už je to Vošvrda, nebo Trvaj, gólmani nás neskutečně drží a díky nim jsme tam, kde jsme.
Utkání ve Zlíně mělo stejný průběh jako první vzájemný duel sezony v Olomouci. Vzpomněli jste si na něj?
Je pravda, že tomu tak by bylo. Zlín mohl první třetinu vyhrát daleko vyšším rozdílem, to nás dostalo do zápasu.
Za vyrovnáním vás hnaly stovky fanoušků, kteří přijeli z Olomouce. Cítili jste velkou podporu?
To bylo neskutečné. Takový kotel venku, to se málokdy vidí. Vlastně nám ve Zlíně vytvořili domácí prostředí.
Nakonec jste rozhodl zmiňovaným nájezdem, při kterém vás podrazil brankář Kašík. Byl jste si jistý, že to bude technický gól?
Přiznám se, že pravidla vůbec neznám. Podtržený jsem byl, ale že to bude gól, jsem absolutně netušil.
Věřil jste, že byste nájezd dotáhl?
Bylo to na dlouhou hokejku. Jistý si nejsem.
Chtěl jste jet, nebo vás přemlouval trenér?
Ptal se a říkal jsem, že jestli nikdo nepojede, tak to vezmu na sebe. A vyšlo to.
Spoluhráči před vámi v nájezdech skórovali také...
Umí to výborně. Jak jsem pochválil gólmany, tak nás také drží první lajna. Každý máme role v týmu a zatím to klape.
Aby byl tým v penaltovém rozstřelu stoprocentně úspěšný, se často nevidí. Nehrálo roli, že vaši hráči znali Kašíka z jeho působení v Olomouci?
Nevím, jak kluci, ti ho možná znali. Ale já jsem samozřejmě nevěděl, jak chytá. Pro mě to byla novinka. Ale dopadlo to dobře.
