„Odmalička jsem trénoval na Spartě, takže jsem si dokázal představit, že tu jednou budu hrát,“ řekl po tréninku na hradeckém zimáku, i když při prvním rozhovoru po letním příchodu popisoval svou cestu do Hradce jako „divnou“.
Brian Ihnacakútočník, 30 let Ihnacak odehrál za Mountfield zatím 6 zápasů, dal gól a na tři přihrál. |
Ale není to peiorativní, na východě Čech se mu líbí. „Nejdůležitější je, že vyhráváme. Pak je všechno okolo lepší,“ tvrdí.
Když si potřebuje od hokeje odpočinout, vyrazí se psem na procházku, běhají s raketou a tenisákem po polích.
„Já chodím do posilovny a na led ráno, on maká večer. Pak jsme oba hotoví,“ vypráví Ihnacak relativně pěknou češtinou, ačkoliv přízvuk je slyšet. „Má toho dost, takže teď už se mnou ani nevstává,“ dodá 30letý hokejista s úsměvem. Ve čtvrtek večer za ním přijela přítelkyně, takže už mu nic nechybí...
V Hradci mu pomohl Pilař
Na začátku hradeckého angažmá mu hodně pomohl obránce Karel Pilař. „Známe se třináct čtrnáct let, je to dobrý kamarád,“ říká o něm „kosmopolita“ Ihnacak. „Díky němu bylo snazší se rozhodnout pro Hradec. Jsem šťastný, že je tady.“
V roce 2001, když Pilař odešel z Litvínova do NHL, bydlel pár týdnů u Ihnacaka v bytě. Možná proto cítil povinnost kamarádovi starost oplatit. Pilař tak zařizoval Ihnacakovi bydlení, pozval ho na společný oběd, aby se seznámil s týmem. „A vzal mě prvýkrát nakupovat do Makra,“ vloudí se do Ihnacakova vyprávění slovenský výraz.
Fotogalerie |
Nedivte se, jeho otec je přece Peter Ihnačák, slavný útočník 80. let, reprezentant, který před komunisty utekl do Kanady. V Torontu dodnes pracuje jako skaut a protože přechodně žije v Praze, může teď syna sledovat pěkně zblízka.
„Je to hezké, když na tebe kouká rodina. Táta mi dává rady, zatím je to všechno dobré, bavíme se hodně,“ říká, ale jedním dechem dodává: „Každý ví, že to někdy může být i nevýhoda.“
Jako že je otcem hlídaný? Ihanacak souhlasně přikývne a znovu se rozesměje.
„Táta se sledování hokeje věnuje, když na to má čas mezi tím golfem,“ připomene Ihnacak Ihnačákovu oblíbenou činnost. V tom, jak se má přesně hráč Hradce psát, nepanuje shoda.
Třeba pomůže on sám odpovědí na otázku, kterou zemi považuje za opravdový domov. Je to rodné Toronto? „Jooo, v létě tam jezdím domů, tak to bude vždycky.“
NHL? Šance je pořád
Čeští fanoušci si jej mohou pamatovat z loňského mistrovství světa v Minsku, kde si za Itálii zahrál pikantní zápasy proti Kanadě, Slovensku i Česku. V juniorském věku reprezentoval Slováky, ale Italové mu nabídli možnost hrát na velkém turnaji, proto svolil a přijal jejich občanství.
Do NHL se však zatím nedostal, na kempu v Pittsburghu neuspěl. Penguins ho draftovali v roce 2004. „Tehdy jsem nebyl sám sebou, byl jsem bez sebedůvěry. Kdybych se tam dostal jindy, vyšlo by to líp. Ale čím starší seš, tím je to těžší,“ uvědomuje si.
Přesto nic nebalí. „Nehrál bych hokej, kdybych si to v hlavě uzavřel. Šance je pořád,“ věří Ihnacak.
Kam dál jej hokejový osud zavane?
