Proč to tedy dělá? Proč si někdejší světový šampion prodlužuje už tak bohatou kariéru?
Hlaváč miluje hokej, v zámoří na led chodí dokonce s „hobbíky“ (tedy většinou amatérskými hráči klouzajícími se pro zábavu). A celý život jej provází také láska k mateřskému klubu. Sparťanem je odmalička, v sezoně 1993/1994 si jako sedmnáctiletý junior poprvé zahrál za áčko.
Do Sparty se pak šikovný střelec a jeden z členů zlaté generace českých hokejistů několikrát vracel, i když už válel v NHL nebo v zahraničních ligách.
„Je to můj klub, vyrůstal jsem v něm a mám k němu nějaký vztah. Navíc mi nabídli dobrou smlouvu, bude tu dobrý tým. Ani jsem o jiném klubu moc neuvažoval,“ vykládal Hlaváč, když se ze Švýcarska vrátil domů podruhé.
Sezonu 2006/2007 zakončili sparťané úspěšnou obhajobou titulu, Hlaváč vytvořil údernou dvojici s tehdy nejproduktivnějším hráčem základní části Jaroslavem Hlinkou, v elitní útočné řadě duo H+H doplnil Michal Sivek.
Po devíti letech se Hlaváč s Hlinkou sešli opět ve sparťanské sestavě. Legendární postava pražského celku s přezdívkou „Bubák“ si protáhla letní přípravu vlastně až do Vánoc. Po rozehrání v prvoligových Benátkách v půlce února naskočil do nejvyšší soutěže - a hned dal gól.
To samé se opakuje nyní, když kvůli zranění zasáhl do finále až v domácím prostředí.
„Máte v týmu různé hráče - někteří jsou klidnější, jiní jsou impulzivní. Ty blázny, které tady máme, jsme chytli a řekli jim, že takhle teda ne! Ať odjedou pryč a hrajou hokej.“ |
„Ve druhé třetině jsme rozhodli, udrželi jsme nervy na uzdě a udeřili jsme v přesilovkách,“ pochvaloval si Hlaváč po pondělním duelu. „Emoce musíš udržet, protože zápasy se v takových situacích rozhodují.“
On sám se podle svých slov zatím nenechal strhnout hádkami, provokacemi a tvrdými střety se soupeři z Liberce. Nevšiml si ani jejich frustrace.
„Já se nějak zavřu do sebe a moc to nevnímám. Akorát mě na led pošlou, když máme přesilovku, tak se soustředím, abychom to využili,“ tvrdí bývalá hvězda New York Rangers s úsměvem.
Sparťanům se to povedlo dokonce třikrát. Čtvrtý gól přidal mazácky právě Hlaváč a svou druhou branku v letošním play-off emotivně oslavil. „Jo, měl jsem velkou radost,“ usmál se. „Teď jsem chvíli stál, naposledy jsem se trefil ve čtvrtfinále se Zlínem, byl jsem trochu sterilní, vůbec mi to tam nepadalo.“
Ať dá Hlinka v play-off šedesát gólů, přeje parťák Hlaváč
Na střídačce pak „Bubáka“ poplácal vehementně po helmě vrstevník Hlinka, který v utkání vstřelil jubilejní 50. gól ve vyřazovacích bojích „Jsem rád, že měl stejně velkou radost jako já. Asi bude muset něco zaplatit do kasy, ale já mu přeju, aby pokračoval takhle dál. Ať má těch gólů třeba šedesát.“
Jejich vzájemná spolupráce oživuje devět let staré vzpomínky, Hlaváč navíc nastupuje v útoku s Tomášem Netíkem a Michalem Dragounem, dalšími pamětníky zlatých časů Sparty. Ale Hlaváče nostalgie nepřepadá. „Vůbec ne, to už... Sotva si pamatuju, co bylo včera, natož abych si pamatoval tohle. Teď máme jiného soupeře v úplně jiném čase,“ tvrdí.
A také v jiné hale. Nový sparťanský domov je v O2 areně, kde Hlaváč reprezentoval na mistrovství světa 2004. Takže ví, jaké to je hrát před zaplněným hledištěm největší haly v Česku.
Přesto (nebo právě proto) dokázal ocenit návštěvu 16 758 diváků také v pondělí večer. „Nádherný! Tušili jsme, že bude plno. Lidi fandili, jsme rádi, že nám pomohli a vyhráli jsme pro ně,“ řekl muž, jenž památným bekhendovým zakončením rozhodl finále světového šampionátu v roce 1999 a který má ve sbírce i zlato z Vídně 2005.
Teď je sparťan Hlaváč o něco blíž, aby rozmnožil také triumfy v domácí soutěži.
Na tým působí jeho pozitivní energie, na něm je zase vidět, že ho baví být součástí kolektivu. Stará se o dobrou náladu. Nebo dokáže spoluhráče uklidnit.
Na poklidné hokejové stáří přece bude mít ještě dost času později. A třeba na Floridu odletí jako extraligový šampion.
