„Tohle byla fantazie. S hokejem sice ještě nekončím, ale už se to blíží a tenhle zápas mi spadl jako z nebes,“ soukal ze sebe Frühauf, kvůli kterému hradečtí fanoušci setrvávali v hledišti krátce poté, co jim v emotivní řeči poděkoval a vyslechl si za to dlouhotrvající ovace.
Bývalý obránce Mountfieldu si v Hradci zahrál poprvé od chvíle, kdy předloni v létě v týmu skončil. Za tři sezony v barvách Hradce si fanoušky získal na svoji stranu, ti mu to v úterý večer vrátili: „Vím, že to lidé nemají jednoduché, v Hradci jsou prázdniny, ale přesto jich na přátelák s nějakým - v uvozovkách řečeno - Trenčínem přišlo opravdu hodně. Patří jim za to velký dík, mohl jsem se s nimi rozloučit, což se předtím nestihlo.“
Jak jste si rozlučku s Hradcem užil?
Viděli jste sami moji řeč (Frühauf během ní neudržel slzy - pozn. autor). Mně se o tom hovoří opravdu těžko, těžko se mi také hrálo, celý zápas v tom byly velké emoce.
Peter Frühauf● Pětatřicetiletý hokejový obránce, který hrál v letech 2013 až 2016 za hradecký Mountfield. ● Předtím hrával až na malé výjimky za slovenské kluby, s bratislavským Slovanem získal v roce 2012 mistrovský titul. ● V Hradci se stal pro svůj přístup a způsob hry oblíbencem fanoušků, během svého hradeckého angažmá překonal rakovinu varlete. ● Po sezoně 2015/16 v Hradci skončil, minulou sezonu dohrál po začátku v prvoligových Litoměřicích v Plzni, po jejím skončení odešel do Dukly Trenčín. |
Říkal jste, že to byl dar z nebes, kdy jste se to dozvěděl?
Asi týden před zápasem a byl to opravdu šok. Všichni si mysleli, že jsem to spískal já, ale to není pravda, já se to také dozvěděl takhle na poslední chvíli. Chtěl jsem, aby u toho mohla být rodina, což se povedlo, a jsem za to rád, protože jsme toho tady hodně prožili.
Co zápas, jak se vám hrálo?
Byl takový tréninkový, kluci hráli ve volnějším tempu a moc nás nechtěli trápit. Všechno se neslo ve volnějším duchu, měl jsem na střídačce i čas přemýšlet o tom, co všechno se tady událo.
A kabina, trefil jste poprvé jako host tu správnou?
Trefil, ale já jsem šel před zápasem stejně do obou. Hradečtí kluci mi sice do té naší něco připravili, ale šel jsem se podívat i do jejich, jak to tam vypadá. I když to trenéři moc rádi nemají, každému jsem podal ruku a bylo to v pohodě.
Přestože jste 2:1 vyhráli, jely se po zápase nájezdy a vy jste jel také.
Nikdy jsem na ně nechodil, ale tady jsem chtěl. Jen jsem se bál, že na modré zakopnu, proto jsem byl rád, že jsem k brance vůbec dojel.
Zvolil jste střelu, kterou brankář Pavelka chytil.
To mě trochu mrzelo, protože letěla do choulostivých míst, což jsem nechtěl. Jenomže já byl rád, že jsem vůbec zakončil.
Minulou sezonu, první v Česku mimo Mountfield, jste dohrál v Plzni, po ní jste se vrátil na Slovensko a zvolil právě Trenčín. Proč jste se tak rozhodl?
Protože věk nezastavíte, a když se k tomu přidají zranění, tak jde výkonnost dolů. Cítil jsem, že je čas na změnu, protože v Plzni je obrana nabitá a já bych jim tam jen překážel. Ne že by mě odchod z Plzně nemrzel, to zase ne, ale už jako mladý jsem si říkal, že si budu muset v určité fázi uvědomit, kdy přijde můj čas na odchod. A bral jsem to také tak, že ještě před sebou mám kus práce na Slovensku a že tam ještě můžeme něco dokázat. Rozjeté to máme celkem dobře.
A proč jste se na Slovensko vracel právě do Trenčína?
Od začátku to byla jasná volba, ani jsme nespekulovali. Máme to blízko od domova, navíc jsou tady Branko Radivojevič a trenér Peter Oremus. Branko je hnací motor nejen týmu, ale celého města, ohromný patriot. A víme, jaký je Peter Oremus člověk, v téhle profesi vzácný. Lidský trenér a zároveň velká osobnost. Zachází s hráči jako s lidmi a to na konci kariéry člověk hodně vnímá. Navíc jsem viděl vizi, jakou nastavili.
Jaká je i vzhledem k průběhu sezony, v níž jste mezi nejlepšími týmy soutěže?
Teď jsme sice pátí, ale jen s malou ztrátou, předtím jsme dlouho ligu vedli. V Dukle se sešel velmi kvalitní tým, borci jako Branko Radivojevič, Peter Ölvecký, Tomáš Starosta, to jsou matadoři, kteří se vrátili a chtějí ještě něco dokázat. Už i proto, že to může být také jedna z jejich posledních sezon.
Takže útok na mistrovský titul?
Nemůžu říct, že titul vyhrajeme, ale určitě ho všichni letos chceme.
A co vy, také jste naznačoval, že byste se s vrcholovým hokejem mohl loučit?
Plzeňský obránce Petr Kadlec, který hraje také už hodně dlouho, říká, že se rozhoduje až podle posledního zápasu v sezoně. Udělám to také tak. Těším se na to, že teď uděláme dobrý výsledek s Duklou, a pak se budu rozhodovat co dál.
