O zlatých olympionicích
Jediný Jirka Šlégr měl koule dát hlavu na špalek. Robert Reichel dřív působil u áčka, trénoval v mládeži svého kluka. Byl teď jedním z kandidátů na druhého asistenta u áčka, ale nevím, zda by to přijal. Vyřešila to ekonomika, ten post jsme si nemohli dovolit. Martin Ručinský si asi užívá hokejového důchodu, neměl jsem informace, že by chtěl pracovat v klubu. Poslední roky tu možnost měli, ale neudělali to.
O „nevpuštění“ na zápasy
Ručinský nevolal nikam do klubu, že chce na zápas. Do novin říkal, cituji, „bylo mi řečeno, že se tam nedostanu“. Komu volal? Kamarádovi? Ovlivňuje tím veřejné mínění. Lidi si řeknou: V Litvínově jsou blázni, že nepouštějí legendy na stadion? Normálně uvažující člověk tomu nemůže věřit. Víc mě to zklamalo u Reichela. I při nejtvrdších opatřeních, a to bylo na hraně, jsme hledali cestu, aby na stadionu byl. A on tu byl. Na utkání smí jen funkční osoby. Ve 3. kole se Spartou nás přijela na udání kontrolovat městská policie, zda je vše v pořádku. Při porušení nařízení hrozí pokuta tři miliony.
O stadionu
Rekonstrukci nebo stavbu nové arény považuji za nejdůležitější. Nepodaří-li se v horizontu pěti až sedmi let, litvínovský hokej se sám vyfackuje z extraligové smetánky. Tlaky jsou intenzivnější, aby kultura prostředí hokeje byla vyšší. Litvínov, Boleslav, Olomouc a Zlín jedou na výjimky, polovýjimky. Minulá vedení, šéfové Kysela a Šlégr, udělali obrovskou práci v diplomacii, vždy to prolobbovali, ale to nejde donekonečna. Přijde doba jako ve fotbale, že kdo nesplní přísná kritéria, nebude tam. Projekt je, jsme na začátku.
O prostředí v Litvínově
Co chybí? Je tady nejednotnost. Jsme nejmenší extraligové město, ironicky řečeno máme největší počet odborníků na metr čtvereční a ještě v tom malém klubu netáhnou lidi za jeden provaz. Ale to musí, abychom šli nahoru.
O realizačním týmu
Měl by pokračovat ve stejném složení i příští sezonu. Trenéři Vladimír Országh a Václav Sýkora jsou vynikající, chovám k nim obrovský respekt a můžu ujistit, že jim nechodím dolů dělat sestavu a přendávat magnety na tabuli.
O platech v době covidu
Noví hráči snížení pocítili při podpisu, u stávajících jsme to řešili individuálně. V sezoně jsme už neplánovali sahat na peníze, jen při říjnovém lockdownu jsme je snížili o 25 procent. Hráčům patří dík, že pochopili vážnost situace. Jen Třinec nekrátil platy ani o korunu, my druzí nejméně.
