Boleslav naposledy prohrála doma 2:3 po nájezdech se Zlínem a v tabulce se drží jediný bod od předposlední pozice. A tak se vrací reminiscence na posměšné označení barážový klub, kterým ji škarohlídi před pár lety častovali.
Zvlášť když se týmu příliš nepovedla ani loňská sezona...
„Cíle byly jiné a tým je nenaplňuje. Nechci říkat, že tu panuje nervozita. Tlak vedení za nás hráče vstřebává trenér Kýhos, který chce mužstvu ulevit. Spíš je to o nás, hráčích,“ vypráví útočník Lukáš Žejdl.
Všichni v týmu dobře vědí, že jim teče do bot. Do konce základní části zbývá šestnáct kol a pokud chce Boleslav sezonu zachránit, musí urvat alespoň předkolo play-off. K tomu je však podle historických zkušeností potřeba desetkrát zvítězit. A to je v současném rozpoložení docela utopická představa.
Mladoboleslavský útočník Lukáš Žejdl (vlevo) bojuje v utkání proti Pardubicím.
„Na předkolo je potřeba 70 bodů, v lepší variantě 68 jako loni, ale tomu nikdo moc nevěří, protože je extraliga strašně vyrovnaná. Všechny týmy zespoda navíc začínají mít úspěchy a naopak ty seshora, které mají nahráno, už trochu polevujou,“ všímá si šikovný útočník.
Kde je tedy problém Boleslavi? Možností je několik. Jako první se nabízí trenéři. Jenže odvolaný Patrik Augusta byl mezi hráči oblíbený a traduje se o něm, že je to velký profesionál, jenž je vždy dokonale připravený na každý trénink i zápas. „Je to moderní kouč jako Filip Pešán. Fakt detailista,“ přibližuje Žejdl.
A jeho nástupce Vladimír Kýhos? Ten má sice odlišné a spíše tradičnější hokejové pojetí podobně jako kdysi před ním František Výborný, ale ani v něm chybu hledat nejde. Žije s mužstvem, umí se za něj postavit, zakládá si na dobrých vztazích s hráči a dosud měl vždy i výsledky.
Patrik Augusta
Vladimír Kýhos
Boleslavi podle všeho spíše škodí nekoncepční práce. Ta se týká jak příliš častých změn na trenérských postech, tak především na těch hráčských.
Klub si přitom nastavil podobnou vizi jako Liberec nebo Vítkovice, která byla založená na dlouhodobější práci. Tým i trenéři měli mít dostatek času, aby si všechno sedlo. Jenže vedení místo toho po pár neúspěších mění názor. A provádí nepromyšlené řezy.
Necitlivé zásahy do mužstva
Přicházejí hráči z první ligy a cizinci, kteří po chvíli zase mizí. Stará poučka praví, že jestli má mužstvo fungovat, tak musí držet pohromadě. A že sáhnout se do něj má jednou, maximálně dvakrát, pokud má na některém postu vyloženou slabinu.
Stará poučka praví, že jestli má mužstvo fungovat, musí držet pohromadě. Boleslav se místo toho vrací do barážových dob, kdy se na její soupisce protočilo za sezonu těžko uvěřitelných 60 hokejistů. |
Boleslav se místo toho vrací do barážových dob, kdy se na její soupisce protočilo za sezonu i těžko uvěřitelných 60 hokejistů.
Že změny nepomáhají, o tom svědčí současné výsledky: Středočeši prohráli deset z posledních třinácti zápasů. Situace se tedy místo zlepšení jen zhoršuje. Mužstvo trápí koncovka, po Jihlavě dalo nejméně gólů v celé extralize. I to hráčům pochopitelně bere sebevědomí. „Potřebovali bychom zápas, kdy dáme pět šest gólů, aby se to zlomilo,“ ví Žejdl.
Řadě hráčů v kádru navíc chybí kondiční připravenost. Ostatně i asistent trenéra Viktor Ujčík po poslední prohře říkal: „Od 28. prosince jsme nehráli, dobře jsme trénovali, připravovali se na domácí zápas a pak do něj takhle vstoupíme? To nás mrzí. Ale podle mě to už je o hlavách. Protože po gólu na 2:1 jsme ukázali, že hokej hrát umíme. Musíme s tím něco udělat, takhle hrát před svými fanoušky nemůžeme.“
Času není nazbyt. Ani to nepomáhá. Nebo se Boleslav ještě probere?
