Když se v 17. minutě obránce Tomáš Dujsík po vypršení trestu vracel na led, byl jeho tým pod tlakem. Proto nezamířil na střídačku, ale zapojil se rovnou do hry. „Hledal jsem volného hráče soupeře, abych ho obsadil. V tom jsme vybojovali puk,“ vracel se dvaadvacetiletý bek k momentu, který jeho parádu odstartoval.
Dujsík si následně počínal jako mazák, který podobné situace řeší každý druhý zápas. Zkušeně si zpracoval přihrávku kapitána Čermáka na modré čáře, dvěma rychlými kroky setřásl dotírajícího Kotvana a tváří v tvář brankáři Kašíkovi dílo dokonal. „Nejprve jsem zvažoval blafák, ale věděl jsem, že Káša je dost obratný,“ popisoval Dujsík, co se mu v obrovské šanci honilo hlavou. „Pak se uvolnilo místo na levé straně, tak jsem to tam vypálil. Nechtěl jsem nic vymýšlet,“ usmíval se.
Dujsík hrál teprve čtvrtý zápas po nepříjemném zranění. V základní části naskočil do utkání naposledy 25. ledna (shodou okolností právě proti Zlínu), pak léčil zraněná záda. Modrobílý dres přetáhl přes hlavu až ve druhém čtvrtfinále.
A ve čtvrtek se postaral o klíčovou trefu brněnského celku. Sváteční střelec se v extraligové kariéře dosud trefil pouze dvakrát, když dal 2. prosince dva góly pražské Slavii. Tentokrát ale vnesl na střídačku domácího celku potřebný klid. A snad definitivně zahnal vleklé zdravotní trable.
„Bylo těžké se do toho zase vracet. Doufal jsem, bojoval o to a nakonec se to povedlo. Jsem rád, že můžu vůbec hrát play-off,“ dodal skromně muž, který roste vedle Jana Hanzlíka.„Teď spolu komunikujeme ještě daleko víc než předtím,“ přibližuje.
