Pro Pardubice byla hrůzostrašná, ale přece jen měla dobrý konec. Dynamo v baráži celkem v klidu uhájilo extraligovou příslušnost a zachránilo se před nejhorším. A Lubinovi pořádně stouply trenérské akcie.
Pardubický kapitán Rolinek: Co se teď stane? Fakt nevím... |
Jeho mužstvo bylo zdecimované. Prohrávalo jeden zápas za druhým a bylo zralé na „výmaz z hokejové mapy“. Dvaapadesátiletý svéráz však přesto čtyři dny před startem prolínací soutěže předstoupil před novináře a suverénně prohlásil: „Na baráž budeme připravený!“
A skutečně: Z dvanácti utkání prohrál jen tři a minulé úterý, během posledního utkání proti Kladnu (4:1) už bylo dávno hotovo. Lubina i všichni kolem něj tak mohli společně prožívat definitivní úlevu.
Jaké to je, končit sezonu takovým zápasem, kdy po něm velká část hlediště vtrhla na led?
Zaplaťpánbůh za to. Tak bych to řekl. Závěr sezony tomuhle vůbec nenapovídal, ale spadl mi velký kámen ze srdce, že se nám baráž podařilo zvládnout takovým způsobem a nemuseli jsme na rozuzlení čekat až do posledního zápasu jako před dvěma lety.
Nastoupil jste v prosinci. Co pro vás doteď bylo nejobtížnější?
Strašně moc věcí vnitřního charakteru, které nechci moc rozebírat. Ale přiznávám, že to bylo těžkých pět měsíců.
Kdy vůbec vypukly ty pravé přípravy na záchranu v soutěži?
Všichni to takhle říkají, ale já bych to zas až tak necharakterizoval. Měli jsme ještě dost příležitostí na vyhnutí se baráži a bylo pro mě zklamání, že se nám to nepodařilo. Byla tam série šesti sedmi utkání, které jsme prohráli o gól a všechno bylo proti nám. Neměli jsme štěstí a říkal jsem si, kéž bychom ho měli v baráži. V úvodu nám pak přišlo a byla to odměna za to, co jsme protrpěli před tím.
Co bylo vašimi hlavními pilíři pro konečný úspěch?
Byli jsme dobře připravení kondičně. Hráči prozřeli, pochopili, co by se mohlo stát, a mužstvo se ze dne na den proměnilo. Mělo úplně jiné nasazení a celkově přístup k práci. Za to jsem strašně rád a jenom díky tomu jsme vyhráli prvních pět utkání a položili základní kámen pro úspěch v baráži.
Začalo mužstvo myslet pozitivně?
Stoprocentně. Kdybych tak myslel jen já, to by bylo hodně málo.
Který moment byl podle vás v baráži klíčový?
Jsem přesvědčený, že to byla úvodní branka baráže. Ta nás nasměrovala, první zápas je vždycky těžký a strašně důležitý. Povedlo se nám to a měli jsme štěstí.
Jak těžké bylo připravit tým na poslední tři duely? Dynamo je přes jistou záchranu i kvůli fanouškům nemohlo vypustit...
O tom se vůbec nechci bavit.
Během sezony jste na tiskovkách říkal, že se musíte hodně zamyslet nad tím, co dál. Že už jste viděl všechno a tohle nechtěl zažít. Neměl jste chuť s tím tady někdy praštit?
Určitě takové chvíle byly, ale pořád jsem věřil, že věc, která bude tisíckrát omílaná, tak nakonec padne na úrodnou půdu. Práce to byla těžká, nebylo to jen o tom, že hráči reagovali na všechny pokyny, které jsem dával.
Bylo to hodně psychicky náročné?
Základní část především pro mě, ale konec sezony už pak byl v hlavě náročný i pro hráče.
Baráž se rozhodla v devátém kole. Byl už čas přemýšlet nad další sezonou?
Nebyl a ani není nad čím přemýšlet. Nemám žádné informace, co a jak, takže tak.
V první řadě teď vypnout hlavu a oprostit se od hokeje...
To každopádně. Určitě si odpočinu.
Manželku najdete? Během baráže jste vtipkoval, že to po ni nejspíš bude problém....
Možná už brzy přiletí z Marsu. (směje se)
Jak jste byl spokojený s matadory Sýkorou a Rolinkem?
Sluší se jim poděkovat za to, jak k tomu přistoupili a že podávali v první polovině baráže takové výkony. Určitě to byl základ našeho mužstva. Platí navíc, že hráči, kteří v našem dresu něco odehráli, tak mají k historii klubu hlubší vztah.
Lidé po zápase skandovali vaše jméno. Byl jste na děkovačce?
Nebyl. Byl bych podstatně radši, kdyby lidé moje jméno vyvolávali po titulu než po záchraně extraligy. Je to pro mě úleva, jsem šťastný, že se to podařilo, ale není to nic, co by zasluhovalo nějaké velké oslavy.
